Co je lepší? Rovnou se rozejít, nebo si dát na zkoušku pauzu?

Co je lepší? Rovnou se rozejít, nebo si dát na zkoušku pauzu?

Neklape to, co s tím? Rozejít se se vám nechce, ale být spolu také podle všeho nemůžete. Zkusíte si dát pauzu s tím, že se uvidí... Smíření a společná budoucnost? Nebo rozchod a konec? Problém je, že nikdy dopředu nevíte, která ze dvou variant nastane.

Pozor, jednosměrka!

První ze dvou možných scénářů vypadá tak, že jednoho z vás popadne hrůza. Možná už hned na druhý den. Zjistíte, že to byl stupidní nápad a chcete ho vzít zpět. Jenže tomu druhému se to třeba zalíbilo. Hlavně ta znovu nabytá svoboda. A za pár týdnů dost možná zavolá, že nevidí důvod, proč se k sobě vracet. Anebo se uleví vám oběma. Drama se nekoná, prostě si pauzu užíváte. Žádné hádky, klid, pohoda, volnost. A nový život vás oba nadchne natolik, že do toho starého už se nepohrnete. Samozřejmě také můžete zjistit, že jeden bez druhého nedáte ani ránu a padnete si znovu do náruče, tentokrát s vědomím, že je to opravdu navždy. Jenže podle psychologů zrovna tahle varianta není bůhvíjak častá.

Dej mi pokoj… Aspoň na chvíli

I v tom nejdokonalejším vztahu nastane chvíle, kdy atmosféra povážlivě zhoustne. Je pak pouze otázkou času, kdy nastane zničující exploze. Takové to menší provětrávání už nezabírá, opakované snahy o konzervativní léčbu se míjejí účinkem. Možná by to chtělo radikální řez. Podle psychologů pauza může partnerství zachránit, ale stejně tak to může být poslední hřebíček do rakve vztahu. Občas to vnímáme jako takovou poslední možnost. Odpočineme si od sebe a pak se plni energie opět vrhneme do budování vztahu. Když nevyjde ani tohle, pak už nic. Jenže takhle jednoduše to nefunguje. Daleko spíš vás čeká rozchod. Samozřejmě se může stát, že si uvědomíte, že bez sebe nemůžete žít, vrátíte se k sobě a začnete problémy řešit. Jenže pokud pauza trvala třeba i několik měsíců, je pravděpodobné, že jste se jeden druhému odcizili. To, co jste měli společného, je najednou pryč. Chybí společné prožitky, plánování. A nakonec zjistíte, že tolik očekávaná změna vztahu se také nekonala. Jenom jste se vrátili tam, odkud jste začali. Pauza ve vztahu by se dala přirovnat ke stojatým vodám. Jak by se mohlo cokoli ve vašem vztahu změnit, když na té změně nezačal nikdo pracovat? Na druhou stranu to má i svá pozitiva. Jestli jenom díky pauze dospějete k závěru, že se k sobě nehodíte, pak tahle přestávka splnila to, co měla.

Bez pravidel to nepůjde

Psychologové před „pauzírováním“ varují. Snad jen ve chvílích velkého napětí, kdy partneři, ačkoli se milují a chtějí spolu být, si překážejí, nebo si dokonce ubližují – tehdy je opravdu vhodná. Třeba vztah začal v nevhodnou chvíli, neměli možná vyřešenou minulost a jsou vývojem událostí tak nějak zaskočení. Nevědí, co se vlastně děje. Pak je dobré na chvilku se zastavit a nabrat dech.

Čas na pauzu nastává i ve chvíli, kdy se ve vás perou dvě síly – partner vás irituje a odpuzuje, ale zároveň i přitahuje. Jste jako v kafemlejnku. Pauza musí mít v každém případě svá pravidla. Zcela zásadní je oboustranná ochota odluku podstoupit a shoda v tom, že by mohla pomoci. Sedněte si spolu ke stolu a proberte důvody, proč byste si takovou přestávku měli vlastně dát. Možná si všechno vyříkáte a zjistíte, že problém byl jen v komunikaci. Tedy spíš v „nekomunikaci“. Ostatně tomu se nevyhnete, ani když si tu pauzu dáte. Stejně si pak budete muset promluvit a vyřešit, jak si představujete, že to bude dál.

Pokud jeden z vás vnímá pauzu jako jednostranný útěk, pak se dosavadní problémy jen prohloubí. Součástí domluvy by měl být i přibližný časový rámec. Musíte si stanovit, kolik času budete potřebovat, abyste se patřičně nadechli, a jak dlouhé odloučení je pro vás ještě únosné. Měly by to být týdny, maximálně 4–6 měsíců. Po určenou dobu platí – žádný kontakt, žádné jiné partnerské vztahy, žádné závazky, žádný sex (ačkoli tady se psychologové neshodují) a hlavně žádná velká rozhodnutí. Pokud jsou ve hře děti, je třeba samozřejmě upravit i vztah s nimi a hlavně jim to nějak vysvětlit – přiměřeně věku.

Čas pro sebe

Pauza je taková sázka do loterie a poměr návratu a rozchodu je 50 : 50. Pokud na začátku pauzy bylo dilema, zda setrvat, či odejít – měli byste podle odborníků zhruba po třech měsících mít jasno. Jestli se během těch pár týdnů zamilujete do někoho jiného, mluví to za vše. V tom případě nenechte partnera čekat, jak to dopadne, a na férovku se rozejděte. Pauza ve vztahu je ale opravdu krajní krok. Nemusíte se k ní uchylovat pokaždé, když vám ten váš nebo ta vaše leze na nervy. Pravdou je, že každý z nás potřebuje být občas chvíli sám, nebo máme pocit, že toho druhého zabijeme, jestli někam okamžitě nezmizí. To si radši udělejte prázdniny. Jeďte si někam odpočinout, nebo se naopak vyřádit, vezměte si dovolenou, vyrazte s přáteli nebo klidně sami. Jiné prostředí vám pomůže uspořádat si myšlenky. A to, co vás napadne, máte možnost probrat s partnerem hned po návratu domů a nemusíte čekat, až se za několik týdnů či měsíců vrátí. Protože už by se taky nemusel vrátit nikdy…

Kdy má pauza šanci?

Častěji se k sobě vracejí lidé, které spolu pojí něco víc než jen láska, například mají-li už děti. U mladých bezdětných párů to bývá spíš jakýsi elegantní rozchod. Základem je umět se dohodnout na pravidlech. Stanovte si, jestli a jak často si volat, psát. V každém případě byste se od sebe měli odstěhovat – a to i tehdy, když máte potomky. Rozejít se a dál žít ve společné domácnosti nic nevyřeší. Hlavně si nezačínejte s nikým jiným. Pauzu máte na srovnání myšlenek, nikoli jako prostor pro nová milenecká dobrodružství!

Kondice

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.