Nelze se proto divit dlouhé řadě justičních omylů, jimž zřejmě neuniklo soudnictví žádné země světa, včetně té naší. Co do počtu postižených však hraje prim kauza britské pošty, zvaná též případ Horizon.

Tragédie podpoštmistrů

Aby ušetřila, zřídila britská královská Post Office na konci minulého století síť soukromých poštovních poboček, které vedou takzvaní SubPostmasters, doslova přeloženo podpoštmistři. Na jejich počínání měl dohlížet software Horizon od firmy Fujitsu, který kontroloval a ověřoval účetnictví všech těchto poboček.

Problém byl ovšem v tom, že software fungoval špatně. Vinou jeho chybných výkonů bylo v letech 1999 až 2015 za „krádeže, podvody a falešné účetnictví“ odsouzeno více než 900 zcela nevinných podpoštmistrů. Mezi nimi třeba i Seema Misra, která říká: „Kdybych tehdy nebyla v jiném stavu, kvůli té ostudě bych se zabila.“ Podle dostupných údajů skončilo za mřížemi na 250 osob, včetně Seemy Misry, a to kvůli chybě počítače. Pro řadu z nich šlo o tragédii, z níž se už nevzpamatovali. Jsou tu případy exekucí, osobních bankrotů, rozpadů manželství, nemocí ze stresu, a dokonce i nejméně čtyři sebevraždy.

Více než 2750 nevinných podpoštmistrů (celkem je na ostrovech těchto provozovatelů poštovních služeb téměř 10 000) se odsouzení vyhnuli jen proto, že manka spočítaná chybujícím softwarem zaplatili z vlastních peněz, načež museli řady poštovních úředníků s ostudou opustit. I tak jim špatný program přinesl roky vyšetřování a šikanování.

Skandál přes dvě staletí

Přestože řada podpoštmistrů poukazovala na evidentní chyby a omyly softwaru Horizon, královská pošta se sveřepostí hodnou lepšího účelu trvala na tom, že je vše v pořádku. V roce 2009 zveřejnil detaily o chybách softwaru odborný časopis Computer Weekly a jeden z postižených podpoštmistrů Alan Bates založil alianci bojující za spravedlnost pro oběti arogance poštovních „papalášů“.

O rok později se s ním ovšem odmítl sejít tehdejší ministr pošt Ed Davey, prý by to „ničemu neposloužilo“. Teprve v roce 2017 po silném nátlaku řady britských poslanců nechala pošta neblahý software prověřit nezávislou firmou Second Sight. A ta v něm samozřejmě objevila fatální chyby. Jenže – byť to zní neuvěřitelně – pošta i nadále trvala na tom, že je vše v pořádku.

Bohorovnost poštovních pánů narušila až skupinová žaloba 555 postižených podpoštmistrů v roce 2017. Do současnosti však bylo zrušeno jen asi sto ostudných rozsudků. Pošta aspoň začala obětem své arogance vyplácet odškodné, dosud jde zhruba o v přepočtu půl miliardy korun.

Spád událostí velmi urychlilo čtyřdílné televizní drama Pan Bates versus Poštovní úřad, které na ITV sledovaly miliony Britů. I v souvislosti s ním britský premiér Rishi Sunak před pár týdny ohlásil přípravu zákona, který má zrušit nespravedlivé rozsudky, vlastně justiční omyly, založené na nepravdivých podkladech dodaných vedením britské pošty.

Firma Fujitsu se omluvila, nikdo z vedení britských pošt nebyl potrestán. Jen jejich bývalá šéfka Paula Vennellsová vrátila Řád britského impéria, kterým ji za reorganizaci pošty dekorovala královna Alžběta II. Učinila tak ale až poté, co ji k tomu v petici vyzvaly na dva miliony Britů. Navíc jde jen o symbolické gesto, protože řád nelze vrátit, může ho odebrat pouze panovník.

Dosud největší skandál v dějinách ostrovního království tím zdaleka nekončí. Ukazuje se totiž, že podobné chyby jako Horizon vykazoval i poštovní systém Capture, používaný zde v 80. letech, byť asi v menší míře. Očekává se tedy další vlna žalob.

Tři nevinní 36 let za mřížemi

Zpětně se dá těžko určit, kolik nešťastníků kvůli justičním chybám dostalo trest smrti. Mezi smutné rekordmany v délce nespravedlivého pobytu za mřížemi ale jistě patří tři Afroameričané, Alfred Chestnut, Andrew Stewart a Ransom Watkins, kteří byli jako šestnáctiletí v roce 1984 odsouzeni na doživotí. Kladlo se jim za vinu zastřelení čtrnáctiletého DeWitta Ducketta.

Když byl v roce 2019 jejich proces znovu otevřen, ukázalo se, že rozsudek stál na vodě. Neopíral se o žádné důkazy, jen o nátlakem získaná a později odvolaná svědectví několika nezletilých chlapců. Zřejmě z pohodlnosti přitom vyšetřovatelé nevěnovali pozornost těm výpovědím, které jako vraha označovaly jiného člověka.

Tři muži vinou toho strávili nejlepší léta svého života v těch nejhorších amerických kriminálech. V roce 2019 sice byli propuštěni, ale případ skončil jaksi do vytracena. Pravděpodobný pachatel už je dávno po smrti a stát Maryland, ve kterém se případ odehrál, nemá zákony, jež by nespravedlivě odsouzeným dávaly právo na odškodné. Pokud by se tedy trojice mužů chtěla domoci nějaké kompenzace, čeká ji dlouhý a nákladný právní boj.

Co se týká délky pobytu za mřížemi, případu z USA se blíží třeba kauza Itala Beniamina Zuncheddu (58), který po vykonstruovaném obvinění z trojnásobné vraždy prožil ve vězení 33 let. Podobných případů bychom jistě našli ještě několik.

DNA potvrdila chybu

Za oceánem nyní probíhá velká revize starých sporných rozsudků za použití testů DNA. Zatím se tak podařilo prokázat nevinu neuvěřitelných téměř 4000 odsouzených! Patří k nim také Leonard Mack (73), který putoval do vězení za údajné znásilnění v roce 1975. Odseděl si sedm a půl roku a od té doby bojoval za očištění svého jména. To se podařilo až loni, tedy po téměř půl století.

Za mříže se dostal vinou přímo zločinného policejního úsilí. Oběť znásilnění vypověděla, že pachatelem byl černoch a Leonard Mack byl jediným Afroameričanem v sadě fotografií potenciálních pachatelů, jež jí předložili k identifikaci. Policisté také Macka přinutili pozměnit si oblečení tak, aby odpovídalo výpovědi oběti trestného činu.

Naštěstí bylo po celé ty desítky let ve skladišti důkazů uloženo spodní prádlo znásilněné dívky, z nějž byly vloni odebrány vzorky DNA, které ukázaly na pravého pachatele. Ten se dokonce přiznal; po tak dlouhé době je totiž už jeho zločin promlčený. A to i přesto, že se jen dva týdny po znásilnění připsaném Mackovi dopustil stejného zločinu, a za ten už byl potrestán několika lety vězení.

Spravedlnost si však naštěstí i nyní našla způsob, jak ho dostat za mříže. Místo za dávno promlčené znásilnění dostal trest za to, že se v místě současného bydliště nenahlásil úřadům jako registrovaný sexuální násilník, což je v USA zákonná povinnost.

Polsko: 74 milionů za zkažený život

Objev využití DNA v kriminalistice nečeří poklidnou hladinu starých procesů (v řeči televizních seriálů Cold Cases – Odložených případů) jen za oceánem. Po 18 letech ve vězení přinesl spravedlnost i Polákovi Tomaszi Komendovi. Ten měl po silvestrovské vesnické diskotéce v roce 1996 znásilnit a zavraždit patnáctiletou dívku.

Muž byl odsouzen, přestože mu dvanáct svědků potvrdilo, že s nimi slavil konec roku v restauraci vzdálené půl hodiny jízdy autem od místa činu. Po celých těch 18 roků, jež nešťastník strávil ve vězení, jeho rodina a přátelé urgovali obnovení procesu. Když se tak stalo, dospěl soud – i za pomoci testů DNA – k závěru, že Tomasz Komenda zločiny spáchat nemohl. Navíc se, rovněž s přispěním DNA, podařilo najít a odsoudit pravého viníka i jeho komplice.

Sám Tomasz Komenda dostal od soudu odškodnění v přepočtu 74 milionů korun. Příslušné úřady však zároveň prohlásily, že nejsou schopny dohledat, kdo je viníkem děsivého justičního omylu. Nepomohl ani fakt, že se prokázalo, že vyšetřovatelé utajovali důkazy o Komendově nevině; zřejmě proto, aby si mohli „udělat čárku“ za další vyřešenou vraždu.

USA: ani AI není neomylná

Nové technologie jsou pro policejní vyšetřovatele velkou pomocí. Jejich zásluhou by se měl, jak říkají kriminalisté, pachatel na místě činu „bát i jen dýchat či se potit“. Někdy však selžou. Jako v případě Harveyho Eugena Murphyho (61), kterého systém rozpoznávání obličejů vybavený umělou inteligencí určil jako pachatele vloupání v Houstonu.

Putoval do vazby, kde zůstal tak dlouho, dokud nade vší pochybnost neprokázal, že byl v inkriminované době tři tisíce kilometrů daleko. Až pak se ukázalo, že systém vycházel z nekvalitních kamerových záběrů, přičemž bylo známo, že v takových případech má až devadesátiprocentní chybovost.

Eugen Murphy byl tedy propuštěn, ve vazbě ho ale mezitím skuteční kriminálníci brutálně zbili a opakovaně znásilnili.

Česko: trest smrti? Teď už ne

Ani české justici se samozřejmě přehmaty nevyhýbají, i když snad nejsou natolik časté a drastické jako zmiňované kauzy z USA. V současnosti je tak například sporný případ vraždy seniora ve Slopném, v němž byli dva podezřelí napřed osvobozeni pro nedostatek důkazů a poté odsouzeni k výjimečným trestům 24,5 a 20,5 roku odnětí svobody. Nyní se rozhoduje o obnově řízení.

Uzavřený už je třeba případ soukromého zemědělce z Vysočiny Jana Š. (jeho plné jméno neuvádíme, abychom nepřispívali k jeho traumatu), který byl odsouzen za znásilnění, přestože sperma nalezené na oblečení oběti nebylo jeho a tento důkaz jeho neviny byl ve vyšetřovacím spise. Muž si ve vězení odseděl téměř rok.

Ačkoliv byl později objeven skutečný pachatel a rozsudek nad Janem Š. byl zrušen – byť skoro dvě desetiletí po spáchání zločinu – dívají se prý na něj v tradičním venkovském prostředí stále skrz prsty a jeho maminku věc „utrápila k smrti“. Jako odškodné dostal necelých 5,6 milionu korun.

DNA pomohla ke spravedlnosti Jaroslavu Š., jenž byl obviněn z vraždy muže v Doběticích. Předtím však strávil dva roky ve vazbě a nakonec měl vlastně velké štěstí. DNA skutečného pachatele Roberta T., která byla objevena za nehty zavražděného, se dostala do policejního registru poté, kdy začalo jeho stíhání za podvody. Pokud by se tak nestalo, byl by možná Jaroslav Š. skutečně odsouzen.

K justičním přehmatům samozřejmě nedochází jen v souvislosti s násilnými skutky. Stávající eurokomisařka Věra Jourová tak třeba strávila v roce 2006 měsíc ve vazbě za neprokázané obvinění z korupce, za což dostala odškodné 2,7 milionu korun. Bývalý ředitel pobočky jedné banky v Boskovicích Vladimír K. zase pobyl za mřížemi dokonce dva roky, než se ukázalo, že v kauze pokusu o miliardový podvod byl nevinně.

Případy justičních chyb určitě hrají roli i ve změně názoru Čechů na trest smrti. Podle loňských údajů Centra pro výzkum veřejného mínění tak je nyní poprvé za celou dobu organizování průzkumů více našinců proti absolutnímu trestu než pro. Obnovení trestu smrti, který byl u nás zrušen v roce 1990, požadovaly v minulém století zhruba tři čtvrtiny obyvatel Československa a poté Česka. V současnosti s ním však souhlasí jen 42 procent lidí, zatímco 51 procent ho odmítá právě s poukazem na nebezpečí justičních omylů.

Zdroje: Květy 9/24, https://www.britannica.com/event/Deepwater-Horizon-oil-spill