Od dob Marie Terezie se toho v českých školách příliš nezměnilo. Úkolem učitele je především předat dětem znalosti. Ukazuje se ale, že současný svět žádá od jedinců vstupujících na trh práce spíše měkké dovednosti: komunikaci, seberegulaci, zdravé zvládání stresu, empatii, samostatnost, odpovědnost, sebereflexi a podobně. Rostoucí počet děti s psychickými obtížemi ovšem ukazuje, že právě tyto vlastnosti a schopnosti mladším generacím chybí. Jsou rozmazlené?

„Jak vyplývá z průzkumů, 20 procent dětí má alespoň jednu potenciálně traumatizující zkušenost – setkaly se s násilím (fyzickým i psychickým), čelily rozpadu rodiny, mají za sebou pandemii covidu,“ vypočítává Lenka Felcmanová důvody, proč dnešní děti vykazují tolik problémů v oblasti psychiky. Například pandemii mají kritici dnešních mladých tendenci podceňovat a bagatelizovat. Vždyť to trvalo dva roky a už jsou to tři roky nazpět! „Pandemie je kolektivní trauma, které spouští systém stresové reakce. Výsledkem není posílení psychické odolnosti, ale naopak zcitlivění – stačí i malá dávka stresu pro silnou reakci,“ vysvětluje Felcmanová.

Mimochodem ve světě dospělých se problém projevil nárůstem agresivity na silnících nebo domácího násilí. Velkým stresorem byl strach z neznámého, neschopnost plánovat, výrazné omezení osobní svobody a zásah do každodenního života, v mnoha rodinách i zhoršené finanční podmínky a napjaté vztahy zkoušené intenzivním pobytem v domácnosti. A to všechno vnímaly i děti, aniž by už měly rozvinuté své vlastní strategie, jak se k situaci postavit a ventilovat stres. „Navíc když je vám 40, nejsou dva roky nijak dlouhá doba, ale když je vám 12, je to zásadní kus vašeho života,“ připomíná předsedkyně SOFA.

Druhým podceňovaným spouštěčem psychických obtíží u dětí a dospívajících je příval negativních zpráv z okolního světa. Zatímco kdysi čerpali lidé informace z papírových novin, kam se rozhodně nedostalo vše, díky technologiím máme události z celého světa naservírované až pod nos doslova do pár minut. „Za nás nebyla situace ve světě o moc lepší, možná byla i horší. Ale co my jsme věděli o Studené válce? Přitom o válce na Ukrajině vědí dnes už děti ve školce,“ upozorňuje Felcmanová. Informační bombardování násobí i algoritmy sociálních sítí, které na základě toho, co si jejich uživatel vyhledal nebo jen přečetl, okamžitě nadhazující další podobná témata. Kromě politických záležitostí, ekologických problémů, porovnávání se s vrstevníky a kyberšikany se tak děti snadno a rychle dostávají i k informacím třeba o sebepoškozování.

Může se to zdát jen jako hloupý nápad, ale dnes už víme, že fyzická bolest uvolňuje tu psychickou. Jde o nezdravý způsob, jak zvládat stres. Stejně jako „cigárko“, alkohol nebo jiné návykové látky. A technologie. Kde se lépe vypnout než ve světě počítačů a strojů? „Navíc hrozí, že děti s rozvojem umělé inteligence a chatbotů začnou navazovat vztahy právě s nimi, protože je budou sytit, chovat se tak, jak ony chtějí. Rozhodně to ale nebudou podpůrné vztahy, které, jak dokázal covid, mají schopnost usnadňovat zvládání náročných situací,“ varuje odbornice s tím, že nejhůře pandemii zvládali lidé osamělí nebo v nefunkčních vztazích.

Měla by se tomu věnovat spíš rodina, než škola? „Ve škole tráví děti nejvíce času. Navíc pokud se v ní podaří vytvořit bezpečné a přijímající prostředí, může působit terapeuticky i na děti z problémových rodin,“ připomíná Felcmanová. Pokud zůstane vše otázkou výchovy doma, budou se dál rozevírat nůžky mezi vrstvami společnosti. Navíc – skutečně svým dětem rozumíme? Chápeme problémy jejich světa? Dokážeme se smířit s tím, že jsou jiné než my? Škola tak může být podporou i jinak zcela funkčním rodinám.

„Průzkumy ukazují, že 40 procent osmáků a deváťáků má příznaky středně těžké až těžké deprese. Když si představíte, že jednou vstoupí na trh práce, bude to znamenat, že 40 procent pracujících nebude schopných ustát stres a pracovat naplno. Budou si muset brát často volno, zatíží to i zdravotní systém. Proto má smysl řešit situaci systémově,“ připomíná Lenka Felcmanová.

Zdroj:
autorský podcast
Nezisková organizace Society for All
The consequences of pain: The social and physical pain overlap on psychological responses