Estonsko na rozdíl od často zmiňovaných severských států má také komunistickou minulost a napjatý státní rozpočet. Umí ovšem zacházet s málem a učit se od nejlepších. Než se změna projeví, je nutné dát jí čas, ne ji odvolat hned, když se objeví kritik, podle kterého se neprojevil efekt dostatečně rychle. Právě organizace SOFA stojí za návrhy, které by mohly zlepšit studijní výsledky malých (mladých) Čechů, zvýšit jejich konkurenceschopnost na mezinárodním poli a celkově napravit obraz školství.

„Generace dnešních čtyřicátníků ještě chodila do školy, kde učitel vládl silou a měl neomezenou moc. Na to ale doplácejí dnešní učitelé, kterým tyto generace vracejí, co kdysi nemohly, z pozice rodičů,“ upozorňuje na zajímavý fakt Lenka Felcmanová. I proto podle ní aktuálně vzniká celá řada soukromých škol a rodiče zkoušejí nejrůznější alternativní přístupy, protože tradičnímu školství nedůvěřují. Přitom školákům a studentům nejvíc svědčí naopak spolupráce rodiny a školy a vzájemná důvěra.

Podle předsedkyně SOFA je navíc nutné přehodnotit obsah výuky a nepodceňovat psychické zdraví, wellbeing, žáků. Není přitom vůbec potřeba překopat celý školský systém a vše od základů změnit. Mnozí kritici novátorských přístupů se také bojí o klesající úroveň vzdělání. Podle SOFA to rozhodně není na místě. Se zlepšením wellbeingu ve škole přijde i snazší učení a lepší zužitkování nabitých znalostí. Základem je systematická práce se školáky hned od první třídy – v rámci výuky si děti mohou zkoušet dechová cvičení, krátké pohybové rozcvičky, mluvit o emocích a stresu, fungovat v týmu, v rámci třídnických hodin by neměly dohánět látku, ale mluvit o tom, co je trápí, co se děje kolem nich, hledá zdravé cesty, jak se odreagovat.

Z učitele se nemusí stát psycholog, ale z pedagogických fakult by měli vycházet absolventi schopní pečovat zejména o své vlastní psychické zdraví. „Je to jako s kyslíkovou maskou v letadle: nejdřív si ji musíte nasadit vy sami, abyste mohli někoho zachránit,“ přirovnává situaci předsedkyně SOFA. K dobré atmosféře ve škole pak rozhodně přispívá upřímný zájem učitele o to, proč žák nezvládá, nesoustředí se, nechápe, ale i zcela prosté věci jako zdravení studentů nebo úsměv na rtech. V tom čeští učitelé poněkud plavou a v průzkumech pak žáci uvádějí, že k nim pedagogové nemají příliš blízký vztah, často zmiňují dokonce i ponižování.

„My Češi jsme hodně zaměření na kritiku. Správný poměr napomenutí a pochvaly je jedno ku čtyřem a to nám není přirozené,“ uvádí profesí speciální pedagožka. Pokud navíc dítě nabyde dojmu, že ho učitel ponižuje, problémové chování se zhoršuje a ani vědomosti „nelezou do hlavy“ tak, jak by mohly. Odhaduje se, že 70 procent škol má problémy s šikanou, přiznává ji něco přes polovinu, zbylá téměř pětina vzdělávacích institucí problémy buď tutlá nebo si je neuvědomuje. SOFA učitelům i vedení škol proto nabízí metodiky, jak se složitými tématy pracovat i jak problémům předcházet systematickou prací s nejmenšími školáky. Inspiraci čerpala mimo jiné v USA, Austrálii nebo Rumunsku.

Právě posledně jmenovaná země je příkladem, kde se školství snaží přizpůsobit aktuálnímu stavu na pracovním trhu.  „Škola by skutečně měla fungovat podobně jako to bude jednou v zaměstnání. Zatím to tak není,“ upozorňuje Felcmanová. Kromě nedostatečného prostoru pro zmíněné měkké dovednosti, které prokazatelně vedou k získání lepší pozice, vyššího platu a dlouholetých pracovních smluv, pokulhává i forma. Žáci a studenti místo osvojování si znalostí a dovedností plýtvají silami na naprosto nepodstatné formality: který z učitelů si žádá nalinkované okraje, kdo podepsané úkoly, jaké mají mít pomůcky, kdo podle čeho hodnotí. „Je to podobné, jako kdyby se vám v zaměstnání každou hodinu vystřídal šéf a měl jiné požadavky,“ směje se Lenka Felcmanová. „Stačí, aby si učitelé na škole domluvili nějaká pravidla a drželi se jich.“ I takové detaily mohou výrazně zlepšit situaci na českých školách.

Zdroj:
autorský podcast
Nezisková organizace Society for All
Wanted: Soft skills for today’s jobs