Co vás přivedlo k houbaření?

Někdy mám pocit, že jsem se s tím už narodil. Když jsem jako malý kluk našel nějakou houbu, kterou jsem neznal, toužil jsem se dozvědět, jak se jmenuje a k čemu je dobrá. Od útlého mládí jsem chodil do mykologické poradny v Karmelitské ulici na pražské Malé Straně, kupoval si různé odborné knížky a postupnými kroky jsem se propracoval k nějakým znalostem. Já netvrdím, že znám houby. To už říkal nestor české mykologie František Smotlacha, že kdo tvrdí, že zná houby, zná „houby“.

Jak se na vaše houbařské experimentování dívali rodiče?

Se značnou nedůvěrou, protože houby sice sbírali, ale všechno, co mělo zespodu lišty, byly pro ně prašivky, a ty se u nás nikdy nejedly. Když jsem začal domů nosit různé neznámé houby, můj otec vždycky strašně vyváděl a říkával: „Já umřu na cokoli, ale nikdy ne na otravu z hub od tebe, protože to jíst prostě nebudu.“

Co vás na houbaření nejvíce přitahuje?

Možnost jít do lesa, být zcela obklopen přírodou, jejím klidem a úžasnou harmonií. Lidi se mnou strašně neradi chodí na houby, protože já se skoro nekoukám na zem, ale po stromech, kde co roste, a podle toho vydedukuju, kde by co mohlo růst. No a ty druhy, co chci, tam většinou najdu. S pokorou si uvědomuji ono souručenství hub se stromy. Já sám houby téměř nejím, a když, jsem opravdu hodně vybíravý. Nesbírám je kvůli konzumu, ale miluji je jako tajemné objekty.

Při procházkách lesem v době houbařské sezony se často nabízí nevábný pohled na rozkopané houby, které lidé neznají, a tak je ničí. Může to houbám uškodit?

Bohužel to svědčí o hulvátství ve vztahu k přírodě a hezký pohled to samozřejmě není. Na druhou stranu to houby naštěstí přežijí, protože se tím neporuší jejich podhoubí, které je pod zemí. Podhoubí uškodíte tím, když vezmete pilu a pokácíte stromy, nebo nějakým jiným způsobem – například odvodněním nebo stavbou dálnice – změníte přirozený biotop. Dálnice může být třeba kilometr od lesa, ale zásadně změní hydrogeologické vazby v přírodě a les přestane plodit houby.

S oteplováním zase souvisí výskyt hřibu Dupainova na jižním Slovensku, odkud se v posledních letech dostal i k nám, na jižní Moravu.

Vy se zajímáte také o souvislosti výskytu určitých druhů hub s obsahem minerálů v půdě. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Konkrétně je to velice důležité v souvislosti s jarními smržovitými houbami. Ty mají rády vápenec a zásadité podloží. Smrže a kačenky rostou v takových podmínkách mnohem více než jinde. Trošičku s tím nekoresponduje České středohoří, které je na čediči, ale zase jsou tam enklávy různých porcelanitů a opuk a ty jim vyhovují také.

Smrže a kačenky milují Český kras, musím ovšem upozornit na jednu věc: je to národní přírodní rezervace s neopakovatelnou biodiverzitou, kde by člověk neměl opustit turistickou stezku a už vůbec ne sbírat houby.

Slyšel jsem, že u známých na zahradě začaly růst smrže poté, co začali používat mulčovací kůru. Co je na tom pravdy?

Je to skutečně zajímavé, ale je to tak. Mulčovací kůra má určité vlastnosti, které jistým druhům smržů vyhovují, takže když ji jeden rok v létě aplikujete na zahradě, další rok na jaře tam s poměrně velkou pravděpodobností opravdu vyrostou smrže. Ten zázrak ovšem nastane pouze jednou. Pokud ho chcete zopakovat, musíte mulčovací kůru v létě aplikovat znovu.

Zdroje: Autorský text, Květy 19/23, https://www.svarov.eu/zivot-v-obci/zpravy-ou-svarov/fotoreportaz-z-houboveho-vecera-284cs.html