Jarní výhledy, které by vám neměly uniknout

Jarní výhledy, které by vám neměly uniknout

Je jen málo lidí, kteří nemají rádi jaro. Příroda se probouzí a sluníčko zase natahuje k našim tvářím hřejivé paprsky. Svět je náhle hezčí a veselejší. Pojďme se na něj proto právě v této době podívat z výšky.

Česká Mekka Říp

Naše nejvyšší hory jsou možná ještě schované pod sněhovou čepicí a cesta na ně by mohla být náročná. Proč se ale nespokojit s jejich menšími příbuznými? I ty umějí nabídnout dechberoucí výhledy. A kde jinde začít než na kopci, bez kterého bychom možná žili někde úplně jinde? Vždyť kdyby se praotec Čech nedojal nádherou, kterou viděl z hory Říp, šel by dál a dál a českou kotlinou by se stále proháněli jen srnky a zajíci. I proto se říká, že každý správný Čech se na Říp musí alespoň jednou za život podívat.

Vrchol památné hory u Roudnice nad Labem se tyčí do výšky 455 metrů nad mořem. Auto můžete nechat na placeném parkovišti v Rovné těsně u jeho úpatí. Vzhůru se dá vyrazit po několika značených turistických trasách, většina lidí – včetně mě – se rozhodne pro tu nejkratší, byť nejstrmější. Nemusíte se  ale ničeho bát – kromě závěrečného strmého stoupání je to trasa pohodlná, na níž jsme potkali i mnoho mamin s kočárky. Na druhou stranu jsme v cíli usedli na lavičku vedle starého pána s holí, který prudce oddychoval a usmíval se. „Jsem z Roudnice a chodím sem každé roční období,“ vysvětlil. Říp prostě přijme do své náruče každou věkovou kategorii. Ti sportovněji založení ho dokonce mohou zdolat na kole. Roudnický klub pořádá takovýto výjezd jednou do roka – cílem je dostat se nahoru bez toho, aby člověk jedinkrát zavadil nohou o zem. Přiznávám, jednou jsem to zkusila zcela neorganizovaně a těsně pod vrcholem jsem si šlápla. Ale jen trénink dělá šampiony.

Na špici, z níž se rozhlížel náš prapředek, stojí dnes románská rotunda svatého Jiří, k níž se každoročně víkend před jeho svátkem koná pouť a následující víkend následuje kulturní veselice. Jinak bývá zavřená a nutno říct, že kdykoli jsem se k ní vyhrabala, byla také obležená odpadky, které přetékaly z okolních košů. Škoda, říkali jsme si. Srdcové místo Čechů a takový nepořádek. „To by se v Německu rozhodně nestalo,“ odtušil můj přítel. Raději jsme ten nepěkný pocit spláchli pivečkem ve výletní restauraci, která nabízí nádhernou zahrádku a něco malého k snědku. Budovu z roku 1907 zdobí také všeříkající nápis: „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp.“

Větrná hůrka Milešovka

20160101_145849Nejvyšší hora Českého středohoří Milešovka se proslavila coby největrnější místo u nás. Cesta na ní není žádnou procházkou růžovým sadem, chce to dobré boty a silného ducha. Rozhodně se při výstupu do výšky 837 metrů nad moře zapotíte. Odměnou vám ale bude velká nádhera. F.A. Borovský ji ve své knize „Čechy – Středohoří“ z roku 1892 popsal výstižně: „Péru našemu nelze vystihnout krás, v něž stápí se udivený zrak, a jak nicotným jeví se odtud veškeré dílo rukou lidských vedle velebné všemocnosti přírody!“ Nahoře se dá odpočinout v malém bufetu anebo v restauraci. My osobně zkusili oboje a zamilovali si bufet. Starší pánové, kteří tam nabízejí turistům svařáčka, kafe a další laskominy, přidají vždy i úsměv a vtípek. „Čaj byste chtěla? Vážně? A nedáte si raději grog?“ řekl mi jeden z nich se smíchem při mém letošním novoročním výstupu. Jasně, že jsem dala na jeho radu.

20160101_141803Cesta nahoru nám z Černčic, kde se dá nechat auto, trvala zhruba dvě hodiny. Šli jsme sice pomalu, ale vytrvale a neopomněli jsme se rozhlížet všude kolem. Až budete funět a chtít se otočit, nevěřte těm veselým kopám, co jako kamzíci skáčou dolů. „Už tam skoro budete, nebojte,“ oznámil nám rozverný chlapík ve chvíli, kdy jsme ze zoufalství objímali okolní stromy. Ale ještě jsme tam zdaleka „skoro nebyli“. Výhodou je, že vlastně až do poslední chvíle nevidíte budovu meteorologické stanice, která značí konec trápení. Stojí tam od roku 1905 a její součástí je i rozhledna.

Za třicet korun pro dospělého obdržíte dva pohledy jakožto vstupenku a můžete si ke svému výkonu přidat ještě krásných devatenáct metrů vzhůru po schodech. Přitom také odhalíte tajemství zdejších meteorologických měření, a budete tudíž zase o něco chytřejší. A nezapomeňte, že cesta dolů bývá spletitější než nahoru. Zvláště pokud jako my hned na prvním metru zvolíte cestu, která vede úplně jinam, než jste nechali vůz, a musíte se pak k němu vydat cestou necestou, přes strže a výmoly. Rada na závěr – večer po výstupu na Milešovku si dopřejte saunu. Jenom díky ní nám nakonec nohy jen ochably a nikoli odpadly.

Grandhotel Ještěd

Je asi jen málo našinců, kteří by neznali pohled na horu Ještěd. Hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu na jejím vrcholu z roku 1973 získal od Mezinárodní unie architektů uznávanou Perretovu cenu a stal se symbolem širokého i dalekého okolí. Přestože na něj jezdí od roku 1933 lanovka, doporučujeme na ni zapomenout a dát si výšlap hezky po svých.

DSC03623

Přímá cesta vede rovnou po sjezdovce, ale cesty vedlejší mají větší kouzlo. Zvláště pokud se jako my vzdáte veškerých značených tras a budete se držet pravidla, že každá cesta vzhůru vede k cíli. V lesích všude kolem se neztratíte a navíc je pravděpodobné, že na polozapomenutých pěšinách nepotkáte ani človíčka. Závěrečných pár metrů můžete buď obejít po silnici, anebo zvolit pěšinku mezi obřími kameny, kde se budete cítit už skoro jako na feratě. Za tu slast, že jste to zvládli, ale troška potu stojí.

DSC03634Ve zmíněném hotelu na špici, kde se mimochodem natáčel i film režiséra Davida Ondříčka z roku 2006 Grandhotel s Klárou Issovou, Jaromírem Dulavou a Markem Taclíkem v hlavních rolích, se můžete občerstvit a užívat si skrz okna krásný výhled do dáli. Ti nejvíc znavení se mohou na místě rovnou i ubytovat, ale věřte tomu, že to chce mít naditější peněženku. Za manželské apartmá zaplatíte 3600 korun, a i když se to zdá moc, stavba je i interiérově tak podivuhodná, že nakonec nebudete litovat. Cestou dolů už si můžete pískat. Dobrým typem je také zkusit se sklouznout na terénní koloběžce anebo aspoň na kole – jede to samo, vítr ve vlasech vám dá pocit volnosti a ještě budete rychlejší než všichni čerti dohromady. Navíc tak zvládnete první jarní cyklovyjížďku bez toho, abyste se při ní unavili.

Vyplatí se vědět

Na cestu na vrcholky hor je dobré vzít si náhradní oblečení. Po výstupu se převléknete do suchého a během sestupu vám nebude zima.

Ke všem z našich vrcholů se dá přiblížit autem anebo hromadnou dopravou – ať už vlakem, nebo autobusem.

Informace o provozu lanovky na Ještěd najdete na www.jested.cz. Jízdné jedním směrem činí 75 Kč, za zpáteční lístek zaplatíte 120 Kč. Děti do 15 let platí poloviční cenu. Aktuální informace získáte na čísle 485 104 287.

Pokud si uděláte na Říp výlet s kompasem, neděste se. Přítomnost magnetovce působí často výchylky jeho střelky, takže to skoro vypadá, jako byste dobyli severní pól. Na vrcholu Milešovky se nachází také významný telekomunikační bod užívaný pro dálkový přenos dat.

Zuzana Dastychová

Kondice

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.