Po třech dětech do kondice: Kde najít 10 minut?

Po třech dětech do kondice: Kde najít 10 minut?

Posledních čtrnáct dní jsem měla za úkol posilovat břišní svaly. Pár jednoduchých klasických cviků. Nic náročného. Otázka deseti minut denně. Tak kolikrát myslíte, že jsem to zvládla?

Správně. Ani jednou. Čtrnáct dní průběžně přemýšlím, kdy tuto aktivitu zařadit do svého denního plánu. Pokusila jsem se zavést i dětem ranní rozcvičku (alespoň o víkendu, protože jindy se po ránu bojuje o vteřiny). Nadšeně jsem před ty starší dva nastoupila a začala předcvičovat. Nedostali jsme se daleko. „Já nechci cvičit, já chci jíst,“ pravil rozhodně bezmála tříletý syn. A tak jsem šla připravit snídani.

Po jídle se necvičí nejlíp a doba do svačiny je tuze krátká. Běžně ji vyplňují aktivity jako úklid, vysávání, hra s dětmi, hra na praní prádla, hra na zametání a podobně, a především pokusy znovu přimět ke spánku kojence. Nebo hektické pobíhání, balení a připravování krmě ve snaze vypravit rodinu na celodenní výlet.

Ve všední den po dalším kole aktivit, leckdy doplněných procházkou, přichází vyzvednutí dcery v půl jedné ve školce, oběd, snaha vpravit do kojence něco jiného než mléko, čtení pohádky a uspávání dětí. (To spaní není ani tak nutné pro ně jako pro mě, abych měla alespoň chvíli čas na práci). Bohužel ne všechno je tak ideální, jak by se mohlo zdát, protože mimino většinou usne těsně před tím, než se sourozenci probudí. Ti se po spánku opět hladově dožadují svačiny, takže ani tehdy není správná chvíle na cvičení.

No a pak honem na čerstvý vzduch a zase zpátky domů, abych připravila večeři. Následuje hygiena. Starší se koupou spolu, nejmladší zvlášť. Uložit. Pohádkovou štafetu přebírá tatínek, pokud je doma, pokud není, tak Libuška Šafránková s povídáním o zvědavém štěňátku. Já se odebírám na lože s miminem, abych ho ukojila ke spánku. Když odpadne, nejraději bych odpadla taky, ale nejčastěji usedám k počítači a honím pracovní resty. A teď po tom všem by asi měla přijít ta chvíle na cvičení. Je klid. Tma. Všichni spokojeně oddychují. Jenomže to neznáte naše robátko. Nejdéle do dvou hodin po usnutí je zase vzhůru a dožaduje se přídavku. Nejhorší je, že je nevypočitatelné. Jeden den mě nechá do klávesnice bušit celou hodinu, jindy si skoro ani nestačím vyčistit zuby. Ano, slyšela jsem o dětech, které, když usnou, probudí se až ráno, ale já to, čestně, nezažila ani jednou. A asi je jasné, že odpadám už podruhé, ať je ještě před půlnocí, nebo po. Mám dost.

Poradí mi někdo, kam mám vměstnat tu posilovací desetiminutovku?

Možná jsem moc upnutá na to, aby to bylo pravidelně ve stejný čas. Možná bych prostě měla využít každé skulinky a upřednostnit cvičení například před utíráním prachu. Kdo ví. Každopádně mě na příští schůzce v poradně asi zase nepochválí.

Vlaďka Šumberová

Zaujal Vás článek? Doporučte jej přátelům!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, ani použita pro zasílání jakýchkoliv sdělení.