Vodiče na závodech uvidíte na první dobrou. Nemusí mít nad sebou praporek, ale rozhodně bude nepřehlédnutelný. Potkáte je na závodech od pár kilometrů až po maratony a takzvaně dělají atmosféru. Není to jen o držení tempa, je to hodně i o tom okolo: baví, radí se záludnostmi trati, pomáhají v krizi, přeneseně vám pofoukají bolístku, snaží se probudit diváky… A hlavně vás namotivují tak, že si doběhnete pro svůj vysněný čas.

Běžci s vlajkou, kteří drží tempo i náladu

Já sama vodím. Pravda, teprve chvíli, odvodila jsem pár závodů, ale chytlo mě to okamžitě. Měla jsem totiž dlouho takové vnitřní dilema. Miluji běžecké závody. Tu atmosféru, natěšené běžce všude okolo, probíhat cílovou rovinkou, medaile, úsměvy… Jenže to je tak všechno, závodění samotné pro mě bylo trochu utrpení.

Nejrychlejší nikdy nebudu, na to jsem začala běhat moc pozdě, ani nedoběhnu nejdál, že bych našla zalíbení v ultra a běhala dny a noci. Běžet na hranici sil kvůli tomu, abych si posunula osobák o pár sekund, protože na víc prostě nemám, mě nějak… nenaplňuje. Ale být vodičkou, to je úplně jiné. Najednou jedu na závod a nemusím se honit za rekordy. Běžím tak, že mě to baví. Zažiju tu atmosféru a co víc, můžu ji spoluvytvářet.

VIDEO: Běhání vyčistí hlavu a protáhne tělo

Zdroj: krumpl | runczech zaciname s behem2

Navíc jsem ukecaná ženská, ráda se seznamuju, ráda si povídám s lidmi, skoro pořád se směju. A mám tři děti, takže umím taky za pochodu vyřešit kdejaký problém. Když jsem proto dostala nabídku zkusit si vodění, nemohla jsem odmítnout.

„Práce“ vodiče nezačíná s výstřelem startovní pistole, ale už mnohem dřív. Na řadě závodů vodiči vedou rozcvičky, jinak vás ale kdekoliv v zázemí může kdokoliv zastavit a ptát se: na taktiku, na trať, na to, kdy a jak se občerstvovat, ale třeba i na to, jak se vlastně na závod obléknout? Počítá se zkrátka s tím, že budete zkušený běžec a zvládnete poradit.

Když závodění přestane být hlavní cíl

Co je to ale zkušený běžec?Vodič by měl především bez problémů uběhnout závod v tempu, jaké má určené. Tempo pro něj musí být komfortní a musí ho mít naběhané, aby ho zvládl držet celou dobu závodu. Když totiž vyběhne moc rychle (třeba aby si nahnal čas), může závodníky „uvařit“. Nezvládnou se ho držet a o rekordu pak v cíli nemůže být řeč.

„Vodič musí držet tempo, to je jasné, ale hlavně musí bavit a fandit okolním běžcům, kteří se snaží zuby nehty držet tempo, aby si vylepšili svůj osobní rekord,“ říká Tomáš Pavel, který organizuje sérii závodů Night run.

Ta podpora, motivace a případná rada je i podle vodičů samotných tím důležitější, čím pomalejší tempo vodí. „U těch pomalejších temp jste pro běžce i morální podpora než jenom člověk, který jim drží tempo. Jsou to často lidé, kteří s běháním začínají, a ještě nemají tolik závodních zkušeností. Naopak u rychlejších časů už je to spíše o tom tempu. Podpora tam samozřejmě je taky, ale už jsou to lidé, kteří mají se závody zkušenosti a chtějí se třeba víc soustředit na běh, než si pořád hlídat čas. Už třeba nepřepalují začátky, anebo se snaží o osobák a potřebují to správně rozběhnout. A od toho právě my jako vodiči na závodech jsme. Abychom podpořili ostatní a pomohli k dobře zaběhnutý časům a hlavně, aby si ten závod užili,“ popisuje vodič z Mizuno týmu David Košťák.

Z toho všeho ale vyplývá ještě jedna další věc. Tempo musí vodič zvládat natolik v pohodě, že při něm může bez problémů mluvit, fandit, hlídat trať, občerstvovačky, rady k technice a tak dál.

Vodič musí umět odložit vlastní ambice

Vodič by měl být jednoduše člověk, který dokáže krotit (nebo prostě odložit stranou) svoje běžecké sny a být tam pro ostatní. Navíc by měl znát své běžecké limity. Nejde jen o to, jaký nejrychlejší čas dokáže odvodit, ale i jaký nejpomalejší. „Ono je hezké, když vodič doběhne přesně na čas, ale když první polovinu přepálí, protože má problém pomalejší tempo vydržet a utaví většinu lidí, kteří s ním běží, tak to taky není úplně nejlepší. A tím nechci říct, že by to přepálil schválně, ale prostě v závodě nedokáže to pomalé tempo vydržet. Většinu lidí, vodiče nevyjímaje, ta atmosféra strhne a táhne to člověka na vyšší rychlost, a to je podle mě při vodění pomalejších časů, než člověk běhá to nejtěžší,“ dodává.

Vodič by měl spolehlivý, klidný a schopný držet tempo bez výkyvů. „Měl by umět motivovat a podpořit běžce, ale zároveň je nestrhávat do tempa, které by nezvládli. A hlavně by měl šířit pohodu a jistotu, aby se lidé kolem něj cítili dobře a běh si užili,“ vyjmenovává další z vodičů, Radek Liška.

A jeho týmový kolega Láďa Pavelka doplňuje: „Co vodění obnáší? Musíte mít čas o víkendech, abyste mohli cestovat na závody. Musíte se stále udržovat v tréninku, abyste byli stoprocentně připraveni pro ostatní běžce. Umět držet tempo je samozřejmost. Musíte znát trať, ať už kvůli občerstvovačkám, abyste včas poradili běžcům, kdy se budou moct napít, tak třeba kvůli kopcům, protože do nich budete muset zvolnit a pak z kopce čas zase dohnat. Musíte si i hlídat závodníky kolem sebe, komunikovat s nimi, podpořit je, když nemůžou, a ohlídat, aby se jim nic nestalo.“

Když vodiči baví běžce, funguje to

„Když se sejde parta vodičů, které to baví, baví to i běžce,“ myslí si Tomáš Pavel. Na „jeho“ Night runech dlouho vodiči nebyli, letos se na start postavili poprvé. „Děláme noční běhy, mysleli jsme si, že ve tmě to až tak nedává smysl. Ale opak byl pravdou. Vlajky jsme osvětlili a běžci běhají a jsou šťastní, že tam tito tempo běžci jsou. Ohlasy jsou bombastické, jsme rádi, že je máme a budeme si je hýčkat,“ dodává.

A jak se vlastně člověk dostane k vodění? U mě to byla velká náhoda. Začala jsem chodit na hromadné tréninky, které jeden z vodičů vede. A skamarádila se s dalšími z party. Když pak hledali novou tvář, byla jsem po ruce a nabídku nadšeně přijala.

Dost podobně se přitom k vlajkám dostali i další. „Bylo to úplnou náhodou. Napsal mi kamarád, že potřebuje za sebe náhradu na závod Vaše liga (10km 40:00), tak jsem si řekl proč ne, bude to dobrý tempáč před maratonem. Dotáhnul jsem do cíle super skupinku a měl skvělý pocit, tak jsem napsal zprávu jednomu spoluvodiči, zda nemají volné místo na pražský půlmaraton. Bohužel měli plno, tak jsem byl v záloze, pak v aktivní záloze bez vlajky a nakonec jsem běžel s vlajkou na 1:30. Pak už to šlo rychle, domluvili jsme se šéfem vodičů Runczech na celou sezónu,“ vzpomíná Tomáš Burda.

Podobně to měl i Láďa Pavelka: „Začal jsem jezdit s partou vodičů čím dál častěji a říkal jsem si, že je to fajn, být mezi lidmi, podporovat se… Běhal jsem ve dvojici se zkušeným vodičem a pak se to jednou zvrtlo, někdo zrovna nemohl a nabídli mi, ať vezmu vlajku, upravím si batoh na sebe a jdu. Tak jsem šel a od té doby dělám vodiče.“

Poděkování v cíli je největší odměna

Chcete udělat vodičovi radost? Zajděte po závodě za ním a pokud jste byli spokojení, poděkujte mu. „Nejsilnější zážitky, kdy mi i běhá mráz po zádech a mám skoro slzy v očích, jsou, když za mnou chodí závodníci, chtějí se vyfotit, plácnou si a poděkují, že jsem tam a že jsem je dotáhl k rekordu. Nebo někdy řeknou, že to už už chtěli vzdát, už nemohli, ale díky mně se udrželi,“ říká vodič.

A já to musím potvrdit. Hned po mém první odvedeném závodě za mnou přišli dva běžci a děkovali, další ukazovali palce nahoru a chválili. A když pak otevřete telefon a na sítích najdete pochvalu, opravdu to zahřeje u srdce. Nedávno jsem taky potkala kamarádku, dlouho jsme se neviděly, a ona na mě vychrlila, že její kamarád se mnou běžel a byl nadšený, udělal si osobák, ještě ho to bavilo a že už vyhlíží další závod. Že určitě poběží zas. Po takovýchto slovech máte hned obrovský důvod, postavit se s vlajkou znovu do koridoru a vyběhnout.

Zdroje:

  • Autorský text, KONDICE 02 2026