Bolest kolen, ztuhlost při chůzi nebo pocit, že vás tělo omezuje víc než dřív. Pro spoustu lidí je to každodenní realita, která přichází nenápadně a s věkem se často zhoršuje. Artritida dnes patří mezi nejčastější potíže a pro mnohé znamená i postupné smíření s tím, že některé věci už nepůjdou jako dřív.
Léčba většinou řeší hlavně následky. Léky utlumí bolest, v horších případech přichází na řadu operace a výměna kloubu. To podstatné ale zůstává – poškozená chrupavka se sama od sebe neobnoví. Právě proto vzbudil velkou pozornost nový výzkum ze Stanfordu, který naznačuje, že by to v budoucnu mohlo být jinak.
Co za tím stojí a jak to funguje
Za celým objevem stojí protein s označením 15-PGDH. Možná to zní složitě, ale princip je poměrně jednoduchý – s věkem ho má tělo víc, a právě to souvisí s tím, že se tkáně včetně chrupavky hůř obnovují. U kloubů si vědci všimli, že jeho množství postupně roste a chrupavka kvůli tomu ztrácí svou kvalitu. Rozhodli se proto tento proces obrátit a protein dočasně zablokovat.
Když to udělaliu starších myší, začalo se dít něco, co sami nečekali. Chrupavka, která byla opotřebovaná a tenká, začala znovu sílit a obnovovat se. A co je důležité – šlo o plnohodnotnou kloubní chrupavku, ne o nějakou slabší náhradu. Podobně to fungovalo i u zraněných kloubů. U myší s poškozeným kolenem se výrazně snížilo riziko rozvoje artritidy a pohyb zůstal mnohem přirozenější.
Zajímavé je i to, jak k obnově dochází. Nejde o žádné doplňování nových buněk zvenčí. Tělo si vystačí s tím, co už má. Buňky v chrupavce, takzvané chondrocyty, se po zásahu začnou chovat jinak. Přestanou rozkládat tkáň a naopak podpoří její obnovu. Dá se říct, že se vrátí do mladšího režimu fungování. Výsledkem je, že se kloub začne opravovat sám – jen potřebuje ten správný impulz.
VIDEO: Na bolest kloubů funguje i kadidlo
Naděje i pro lidské pacienty
Výzkum se neomezil jen na zvířecí modely. Vědci testovali účinky i na lidské chrupavce odebrané při operacích náhrady kolene. Po týdnu působení látky, která blokuje 15-PGDH, se objevily první známky regenerace. Zároveň klesla aktivita genů spojených s rozpadem chrupavky. To naznačuje, že by se stejný princip mohl uplatnit i u lidí.
Pokud se výsledky potvrdí i u lidí, mohlo by jít o zásadní posun. Nešlo by už jen o tlumení bolesti, ale o řešení samotné příčiny problému. V praxi by to mohlo znamenat například:
– zpomalení nebo zastavení rozvoje artritidy
– menší potřebu operací a výměn kloubů
– delší zachování pohybu bez omezení
Ještě nedávno by něco takového znělo spíš jako sci-fi. Představa, že tělo dokáže nechat chrupavku znovu dorůst, nebyla reálná. Je ale fér říct, že jsme zatím na začátku. Výsledky jsou sice velmi slibné, ale než se podobná léčba dostane k pacientům, čeká ji ještě řada testů. První klinické studie už probíhají, zatím ale u jiných potíží spojených se stárnutím, kde se ověřuje bezpečnost celé metody. Pokud se potvrdí, že funguje i u kloubů, může to změnit způsob, jakým se na artritidu díváme.
Nový pohled na stárnutí kloubů
Výzkum ze Stanfordu přináší ještě jednu důležitou věc: mění pohled na to, co se v těle s věkem vlastně děje. Místo nevratného opotřebení se ukazuje, že některé procesy jde ovlivnit – a možná i zvrátit. A to je pro medicínu i pacienty obrovská naděje. Pokud se podaří vypnout mechanismy, které stárnutí urychlují, může to mít dopad daleko za hranice jednoho onemocnění.
