Dítě kňourá v čekárně, ve vlaku nebo u večeře v restauraci. Mobil je na stole během chvilky, pustí se video, je klid. Tahle scéna se odehrává v rodinách po celém světě, klidně i u miminek pod jeden rok. Nová mezinárodní metaanalýza teď ukazuje, jak velká propast zeje mezi tím, co doporučují odborníci, a tím, co se skutečně děje doma.

Analýzu zadala britská nadace 1001 Critical Days Foundation a provedla ji výzkumná skupina iADDICT, na které se podílejí čtyři britské univerzity. Vědci prošli tisíce studií a k tomu ještě sami oslovili rodiče a pečovatele dětí do dvou let ve Velké Británii.

Přes 70 procent miminek a batolat je už dnes běžně posazeno před obrazovku, u části dětí to dělá až osm hodin denně. Každé desáté dítě podle průzkumu pravidelně usíná přímo před obrazovkou s modrým světlem, což je spolehlivý zabiják spánku. Podobný obrázek ukázala už v roce 2018 německá studie BLIKK. U téměř každého čtvrtého dítěte pod dva roky přesahovala doba u médií půl hodiny.

Co přesně obrazovka dětskému mozku bere

„Malé děti nepotřebují obrazovky, ale skutečný život. Smyslové vjemy, kontakt s blízkými lidmi. To je motor neuronálního růstu, hlavně v prvních třech letech života,“ říká Paula Bleckmann, profesorka mediální pedagogiky na Alanus Hochschule, německému deníku Frankfurter Rundschau. Čas u obrazovky podle ní rodinám bere právě ten čas, který by jinak šel do skutečných zážitků.

Přehled mezinárodního výzkumu skupiny iADDICT tenhle názor potvrzuje. Víc času u obrazovky ve dvou letech souvisí častěji s horšími výsledky ve vývoji dítěte. Mezi možné následky patří vyšší riziko nadváhy, krátkozrakosti, problémů se spánkem, poruch chování a opoždění řečového vývoje. Bleckmann k tomu přidává potíže s regulací emocí, problémy se soustředěním a ztrátu empatie. Pokud navíc obrazovka slouží jako odměna, trest nebo „hlídačka“, může to podle ní narušit schopnost dítěte samo sebe regulovat.

VIDEO: Tablet u jídla? Je to opravdu takový problém?

Vladan Krumpl | Může se dítě při jídle dívat na tablet? Ergoterapeutka Jitka Ludvíčková vysvětluje, proč to není ideální, ale zároveň proč realita rodin nebývá černobílá. Záleží na situaci, kontextu i důvodu, proč obrazovku používáme. Kdy může krátkodobě pomoct a kdy už narušuje vztah dítěte k jídlu?

Rodiče sahají po telefonu, aby dítě nerušilo

Dětská lékařka a vědkyně Silke Schwarz z univerzity ve Witten/Herdecke, která vede celoněmeckou studii „Bildschirmfrei bis 3“ (Bez obrazovek do tří let), popisuje situaci podobně. „Děti jsou na veřejnosti ve chvílích čekání posazovány před obrazovky, aby vydržely a pokud možno nerušily. Sáhnout po mobilu, aby se odvedla pozornost a dítě se uklidnilo, je pak jednoduché,“ říká Schwarz. Podle ní jsou děti mnohem zranitelnější než dospělí a dospělí by je neměli nechat „plout“ do digitálního světa bez ochrany.

Rodiče vidí problém, ale sami ho neřeší

Skoro dvě třetiny oslovených rodičů v britské studii přiznaly, že mají obavy z vlastního chování u obrazovek. Víc než polovina přitom zároveň označila i chování svého miminka za problematické. Autoři studie ale zdůrazňují, že odpovědnost neleží jen na rodičích. V doprovodných rozhovorech řada matek a otců popisovala obrazovku jako nástroj, kterým zvládají únavu, chybějící podporu a tlak každodenního života. Jedna z matek to přímo pojmenovala jako „strategii přežití v domácnosti“.

Je to vlastně podobný vzorec, jaký psychologové popisují u takzvaného alpského rozvodu, kdy člověk pod tlakem raději fyzicky nebo emočně uteče, než aby náročnou situaci řešil přímo. Jen tady neuteče partner ze stezky, ale rodič ze zátěže rodičovství, a to k obrazovce.

Tablet jako zabiják kreativity

Rodinná poradkyně Heike vom Heede, která se tématu věnuje přes dvacet let, to vidí trochu jinak. Odpovědnost podle ní zůstává hlavně na rodičích. „Jak má dítě pochopit, že to nemá dělat, když se jeho rodiče sami pořád dívají do telefonu a nejsou k zastižení?“ ptá se. Podle ní se tohle chování na dětech otiskuje a dělá je „strnulé a bez výrazu“. Nadměrné používání tabletu a telefonu navíc podle ní omezuje kreativitu. Dítě je v tu chvíli pasivní, ne skutečně přítomné.

Snadné je taky omluvit si to sám před sebou. „Dala jsem mu tablet, ale byla jsem už úplně vyřízená“. Přesně tahle formulace je podle psychologů typický vzorec omluvy, která ve skutečnosti nic neřeší. Slovo „ale“ totiž všechno před ním v hlavě smaže a mění to v obhajobu, ne v opravdové zamyšlení nad tím, co by šlo udělat jinak.

Ostatně, obrazovky jsou navržené přesně tak, aby držely pozornost co nejdéle. Stejný princip funguje i u algoritmů sociálních sítí, které nechtějí, abyste přestali scrollovat, ať už jde o dospělého po rozchodu, nebo o dvouleté dítě u videa. Není to náhoda ani slabost rodičů. Je to systém navržený tak, aby fungoval přesně takhle.

Kdy je ještě čas něco změnit

Výzkumníci ze skupiny iADDICT ale vidí i důvod k naději. Cílená osvěta už v těhotenství nebo v prvních měsících života dokáže podle nich znatelně snížit čas dítěte u obrazovek a zlepšit jeho spánek. Stejně tak se ukázalo, že pomáhá jednoduché pravidlo. Žádné obrazovky před spaním.

Lékařka Schwarz proto prosazuje, aby se o práci s digitálními zařízeními mluvilo už na kurzech předporodní přípravy. Podle ní by mediální výchova neměla čekat, až dítě vyroste. Měla by začít dřív, než rodiče vůbec zjistí, že ji potřebují.