DOŠLAP PŘES PATU

Zuzana Rabiecová, fyzioterapeutka a také aktivní běžkyně, mi vysvětluje, že ve své praxi i při běhání pozoruje nejčastěji u běžců došlap přes patu. Tento typ došlapu je podle ní sice nejjednodušší, ale zdaleka ne nejefektivnější. Často za to částečně může „přetlumená“ běžecká obuv, která nás nutí takto došlapovat. Přece jen, kdybychom vyběhli naboso, nikdy bychom došlap přes patu nevolili. Bylo by to totiž dost bolestivé už jenom proto, že pata je tvrdá tkáň s malým množstvím tuku. Takže žádné tlumení, jen tvrdý náraz.

„Pokud při běhu ‚přes patu‘ propínáte koleno, pravděpodobně došlapujete až příliš před těžištěm. Tím vzniká tvrdý náraz o podložku, který vyvolává sílu, jež následně musí absorbovat svaly dolní končetiny – a dochází tak k jejich přetížení. Při došlapu přes patu také ztrácíte schopnost nožní klenby odpružit značnou část zatížení, protože se klenba zatíží mnohem později než při došlapu přes střed nohy. Klenba nožní se tak neprotáhne a my přicházíme o uložení elastické energie ze středního oblouku klenby,“ vysvětluje Zuzana Rabiecová, která se ve své profesi věnuje především rekreačním sportovcům a zvláště běžcům.

Zatížení se dále přenáší výš do svalů kolem stehen, kolen, kyčlí a bederní páteře. Běh se stává méně efektivní a méně ekonomický. Navíc je energeticky násobně náročnější. Dá se říci, že se každým krokem brzdíme. Naše tělo totiž musí překonávat velkou reakční sílu podložky plus velkou třecí a brzdicí sílu. Abychom brzdicí sílu překonali a dostali těžiště nad chodidlo, je nutné předklonit trup. Všechny tyto úkony nám dohromady zaberou velmi mnoho času. Prodlužujeme tak kontakt se zemí. Podle Zuzany Rabiecové nás běh přes patu stojí příliš mnoho energie. Následuje velké přetížení svalů kolem stehna, bolesti iliotibiálního traktu („běžecké koleno“), kyčelního kloubu a bolesti páteře. Pokud budete přes patu běhat několik let, může dojít k velkému opotřebení kloubů a chrupavek, což vám časem běhání zcela znemožní.

DOŠLAP PŘES ŠPIČKU

Jestliže naopak vidíte někoho běhat přes špičku, máte pocit, jako by běžel na podpatcích. Často to prý bývá u běžců, kteří si přečetli nějaký článek nebo slyšeli nějaké doporučení a snaží se změnit svůj došlap s přesvědčením, že je to takto určitě správné. „Tito běžci mají sice vysokou kadenci, došlap je časově kratší než u došlapu přes patu, takže i stojná fáze je kratší, nedochází ani k tvrdému nárazu o podložku, ale nedochází ani k doťuknutí paty o podložku, což je v tuto chvíli špatně. Většinu došlapu tak tlumí a brzdí lýtko. Často pak dochází k jeho přetížení, bolestem až zánětu Achillovy šlachy nebo k plantární fascitidě,“ popisuje svoje zkušenosti fyzioterapeutka Zuzana. Tito běžci mají také často vysokou vertikální oscilaci (až příliš skáčou do výšky). Lýtko je při tomto druhu došlapu neustále aktivní a nedochází k jeho dostatečnému protažení. Nemá čas na relaxaci. Rovněž nedochází k aktivitě klenby nožní. Také rozložení sil při prvním kontaktu nohy s podložkou je na velmi malém prostoru (na přednoží). Tento druh došlapu je podle Zuzany Rabiecové velmi nestabilní. Může při něm docházet k častým úrazům hlezna a k podvrtnutí při nerovnostech.

DOŠLAP PŘES STŘED NOHY

„Nastavení dolní končetiny těsně před došlapem především v kolenním kloubu je velmi důležité. Jestliže máte koleno před došlapem uvolněné a došlapujete přes střed nohy pod sebe, stává se v tom okamžiku z vaší dolní končetiny pružina, která dostatečně ztlumí došlap a zároveň využije a efektivně uloží elastickou energii,“ vysvětluje Zuzana Rabiecová. Podle ní se síly rozkládají na velké ploše středu nohy, přičemž se podložky nejdříve dotýká malíková hrana a palcová spolu se středem chodidla. Pata jen „doťukává“ nakonec. „Pozor, právě toto doťuknutí je velmi důležité. Klenba se oplošťuje, čímž si ukládá elastickou energii ve svalech a vazech, kterou následně využívá při odrazu. Odpruží tak až 17 % celého zatížení, zbytek ukládá do lýtkových svalů. Nevznikají tak síly, které opotřebovávají kolenní a kyčelní klouby,“ vysvětluje fyzioterapeutka Zuzana.

V tuto chvíli dostáváme nejvyšší výkon za nejmenší práci. Kadence běhu je vysoká a využití sil je optimální. Navíc zapojujeme hluboký stabilizační systém, který nám umožňuje běžet krásně vzpřímeně.

Mgr. Zuzana Rabiecová (roz. Přecechtělová)

Mgr. Zuzana Rabiecová (roz. Přecechtělová)

Vystudovala magisterský obor fyzioterapie. Celý život aktivně sportuje, věnovala se volejbalu a běhu. Ordinaci PŘECI fyzio založila, protože jí tu chyběla ordinace, která by se zaměřovala i na amatérské sportovce. „Častokrát jsem se setkávala s názorem, že pokud sport neděláte profesionálně, pak vlastně vůbec nezáleží na tom, že vás něco bolí.“ Právě tento zakořeněný mýtus se svou činností snaží Zuzana Rabiecová vyvrátit.

Zdroj: precifyzio.cz