Dálkové treky už dávno nejsou jen záležitostí zkušených horalů a dobrodruhů. V posledních letech se staly fenoménem, který láká stále více lidí hledajících jiný druh cestování – pomalejší, a přitom aktivní a intenzivní. Dlouhé dny na cestě, vypnutá hlava i mobil, čistý vzduch a návrat k těm úplně základním potřebám. Právě v tom tkví kouzlo dálkových pochodů, jako je třeba Stezka Českem nebo oblíbená Svatojakubská pouť ve Španělsku či portugalská Fisherman’s Trail.
Dálkové treky lákají stále více lidí
S romantikou nekonečných tras ale přichází i praktická otázka: jak se na takovou cestu sbalit? Co je opravdu důležité a co představuje jen zbytečnou zátěž? A jak docílit toho, aby batoh nebyl po několika dnech nepřítelem, ale parťákem? Odpovědi nabízí Petr Kosek, zkušený dálkový cestovatel, průkopník ultralehkého cestování a zakladatel projektu Nalehko. Má za sebou desítky tisíc kilometrů na legendárních trasách světa včetně extrémní Pacifické hřebenovky a jeho zkušenosti potvrzují jednu zásadní věc: na dlouhém treku nerozhoduje množství vybavení, ale schopnost vybírat jen to skutečně podstatné.
VIDEO: Víte, jaké bizarní věci si nosí ženy na Stezku Českem v batohu?
Nejčastější chybou bývá u začátečníků příliš těžký batoh. Právě ten často rozhoduje o tom, zda se z vysněné cesty stane radost, nebo vyčerpávající boj. Existuje nějaká „zlatá váhová hranice“ batohu, kterou by člověk neměl překročit? Podle zkušeného cestovatele Petra Koska je zhruba pětina hmotnosti člověka příjemná hmotnost, se kterou je radost chodit. Ideální na dlouhém treku je, aby batoh s vybavením vážil kolem 6 kilo. Jídlo na týdenní etapu (200 km) by mělo mít dalších 6 kilo a vody vám stačí na začátek 3 litry. „Těžší batoh kolem dvaceti kilo sice týden dva unesete, ale je to utrpení a po měsíci už se to významně projeví na zdraví i náladě. Není to nemožné, ale je to zbytečné a otravné,“ říká Kosek, který první ultralightový obchod v Česku založil před 15 lety.
Lehkost přitom neznamená nepohodlí ani kompromis v bezpečnosti. Znamená promyšlenost. Každá věc musí mít své opodstatnění a ideálně více funkcí.„Nejde o to nakoupit hromady vybavení, které vás někde zachrání. Jde o pár přesně vybraných věcí, které splní svůj účel a vy víte, jak je použít.“ Právě to je základ ultralehkého přístupu, který se stal standardem mezi zkušenými dálkovými turisty po celém světě.
Nalehko jako životní filozofie
Podle Petra Koska není „nalehko“ jen technika balení, ale především změna myšlení. „Abych mohl chodit nalehko, musíme si uvědomit, co je opravdu důležité a tomu se věnovat. Nepodstatné věci vynechat, protože si bez nich hravě poradíme.“ Nejlepší přípravou je prý samotný trénink. Čím víc toho nachodíte, tím lépe. Jít nalehko neznamená, že necháte náhodně polovinu věcí doma a pak doufáte, že to nějak dopadne. Je to o tom, že už máte zkušenosti, víte, co potřebujete a pak si s sebou na cesty nosíte pár nezbytností, nic navíc.
Ultralehká výbava sama o sobě z nikoho zkušeného trekaře totiž neudělá. Bez jakých věcí by se na dálkovém treku zkušený cestovatel rozhodně neobešel? „Z vybavení to jednoznačně musí být věci, které mi zaručí, že zůstávám v suchu a teple. Přes den tedy dobrá, membránová bunda a kalhoty a v noci střecha nad hlavou (stan nebo tarp) a komfortní spací systém (karimatka plus spacák), abych si přes noc opravdu odpočinul a měl energii a dobrou náladu na další náročný den. A pak na to všechno samozřejmě potřebuji ultralight batoh, který nikde nedře, sedí na moje tělesné proporce a bez zbytečné hmotnosti navíc odnese všechno, co potřebuji,“ vyjmenovává Kosek a dodává, že to chce začít postupně – nabrat zkušenosti, zjistit, zda vám vyhovuje „velká trojka“ a postupně se propracovat k cestování nalehko.
Velká trojka rozhoduje
Počkat, že nevíte, co je to ta „velká trojka?“ Ve světě dálkových treků se často mluví o třech oblastech, které mají na celkovou váhu největší vliv: přístřešek, batoh a spací systém. Právě na nich se dá ušetřit nejvíce kilogramů a právě tady se vyplatí investovat. Naopak drobné změny, jako například výměna nádobí za lehčí variantu, přinášejí jen minimální efekt. „Výměnou duralového kotlíku za titanový ušetříte maximálně sto gramů, ale bude vás to stát pár tisíc navíc,“ říká Kosek. Rozumné investice tedy začínají tam, kde mají skutečný dopad.
Zapomeňte na objemné mikiny a nadbytečné kusy oblečení.Na dlouhých trasách a zvláště vysoko v horách funguje systém vrstev s různými vlastnostmi - ty pak spolu můžete kombinovat podle potřeby a aktuálního počasí. Základ tvoří funkční vrstva z merino vlny, dále lehký technický fleece, prodyšná větruodolná vrstva, kvalitní nepromokavá bunda a lehká péřová bunda na odpočinek. „Ta zahřeje daleko líp než dvě fleecové mikiny, ale váží jako tričko s dlouhým rukávem,“ mluví z vlastní zkušenosti zakladatel projektu Nalehko. Správné vrstvení přináší větší flexibilitu, vyšší komfort a zároveň nižší celkovou váhu.
Velmi důležité jsou také vhodné boty. Na dlouhých trasách dnes často vítězí lehké trailové modely nad klasickými těžkými pohorkami. Jsou pohodlnější, rychleji schnou a lépe se osvědčují při celodenním pohybu. A nebudete z nich mít pravděpodobně takové puchýře. Na co byste nikdy neměli zapomenout? Na pitný režim, a proto se vám hodí filtr na vodu. Umožní doplňovat zásoby průběžně a výrazně snižuje potřebu nést zbytečně velké množství lahví. Bohatě prý stačí zabalit si osmdesátigramový filtr.
Příprava je důležitější než nákup
Mnoho lidí řeší především vybavení. Podle Petra Koska je ale důležitější něco jiného: „Začal bych víc chodit.“Právě zkušenosti z kratších výprav nejlépe ukážou, bez čeho se člověk neobejde, jak reaguje jeho tělo a jaký režim mu vyhovuje. „Když někdo přijde bez zkušeností a chce vyrazit rovnou na Pacifickou hřebenovku, říkáme: nekupujte si nic a běžte nejdřív na víkendový výlet do hor.“ Krátké přechody jsou nejlepší školou i nejlevnější cestou k lepším rozhodnutím.
Správná výbava je jen prostředek, skutečná hodnota dlouhých treků ale leží jinde – v naší hlavě. Na dlouhých pochodech jen jdete, jíte a spíte. A pak znovu. Den za dnem. Mentální aktivita utichne a člověk může skutečně relaxovat. Jede v jednoduchém režimu, potřebuje řešit jen minimum rozhodování, hýbe se a je venku – to má silný terapeutický účinek. Mnoho lidí si tak na dlouhých trasách zlepšuje fyzickou kondici, ale i hubne, získává duševní odstup od každodenního stresu a objevuje větší důvěru ve vlastní schopnosti.
Méně věcí, více zážitků
Nejlepší výbava na dálkový trek pak není ta nejdražší, a už vůbec ne největší. Je to ta, která vám umožní jít lehce, bezpečně a s radostí. Jak se vlastně člověku změní hlava, když si nese celý svůj „domov“ na zádech? „Když je ten domeček lehký, tak je to vážně osvobozující. Jste soběstační a postupně se učíte zvládat různé situace na treku a získáváte sebevědomí. Svoboda pohybu, krásné horské scenérie a víra ve vlastní schopnosti jsou příjemný a návykový pocit. Když to zkusíte, klidně i tady v Čechách, uvidíte, že si to zamilujete,“ říká Petr Kosek, který učí lidi, jak si dlouhé trasy užít na maximum. A co vy, jakou podniknete letos výpravu?
Zdroje:
- Autorský text, Kondice 06/26
