Vánoce jsou podle psychologů jako emoční lupa – všechno, co v sobě nosíme, se najednou zvětší. Hlavním zdrojem zklamání u spousty z nás pak bývá očekávání. Že všechno proběhne v klidu a pohodě. Že se nebudeme hádat. Že budeme trávit svátky v souladu a harmonii. A pak jsme naštvaní, že je všechno zase jinak.
Každý v sobě nosí jinou představu ideálních Vánoc
Je normální, že každý z nás má jinou představu o tom, jak by měly vánoční svátky probíhat. Někdo touží po teplu domova, jiný po dokonalosti, další po klidu bez povinností. Tato očekávání sice často nejsou vyslovená, ale působí silně. „Některé dcery, nyní samy matky, chtějí, aby to bylo ‚jinak než dřív‘, ale jejich mámy si zase často přejí, ‚aby to bylo jako vždycky‘,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková a doplňuje: „Konflikt mezi kontinuitou a změnou se pak neodehrává vědomě, ale v drobných scénách – u štědrovečerního stolu, při pečení cukroví, u rad typu ‚ale my jsme to přece vždycky dělali takhle‘ nebo ‚to bys měla dělat jinak‘.“
Co tedy s tím? Nejspíše často dojdeme k tomu, že si řekneme, že se letos budeme víc snažit a bude to v pohodě. Jenže čím větší máme očekávání, tím větší bývá naše zklamání, když realita nevypadá podle našich představ.
Když si to dcera dělá po svém
Pojďme si trochu rozebrat pozice mámy-babičky a dcery-matky, které se vzájemně liší. Máma-babička prožila většinu života v roli té, která pečuje, organizuje a udržuje rodinu pohromadě. Tato role jí dává smysl a potvrzuje její důležitost. „Když se teď její dcera ujímá pomyslného ‚žezla‘ a vytváří si vlastní styl, babička se může cítit nejistě. Její dobře míněné rady bývají často pokusem zůstat součástí dění, mít dál svou důležitou roli,“ popisuje zkušená psycholožka, která je maminkou tří dětí.
VIDEO: Jak poznat, že je váš vztah s matkou toxický?
Dcera-matka naopak potřebuje zažít, že to zvládne po svém. Že má právo dělat věci jinak – výchovu, jídlo, tempo dne. Když máma-babička vstupuje do jejího prostoru, cítí se zpochybněná, i když ví, že to myslí dobře. Vánoce tyto dvě pozice přibližují – obě ženy chtějí být těmi, kdo tvoří pohodu, ale zároveň tím vzniká neviditelné soupeření o to, která z nich určuje, ‚jak se to má dělat‘. U nás doma se tohle soupeření třeba pokaždé točí kolem bramborového salátu. Moje máma má jasnou představu, jak má správný salát vypadat a chutnat. Nedokáže pochopit, že já do něj šunku ani majonézu nedávám, protože mi je pak po takovém jídle těžko. Jenže jí přijde, že odlehčenou verzí šidím rodinu. Napětí je kvůli tomu rok co rok. A já už jsem z toho unavená...
Typové rozdíly a generační vzorce
Vím ale, že nejsem jediná dcera, která má jiný názor než její matka (a nemusí jít jen o jídlo). „Nejspíše téměř všechny známe typickou situaci, kdy máma-babička radí, dcera-matka se cítí napadnutá a reaguje podrážděně. Jaký je výsledek? Máma-babička se urazí, takže jsou obě zraněné de facto stejným způsobem. Chtěly být pochopené,“ pokračuje autorka Teorie typů. Mateřství je v tomto smyslu paradoxní - zároveň nás spojuje i odděluje. Vztah s mámou se znovu proměňuje, a pokud si to neuvědomíme, můžeme opakovat stejné scénáře, které nás kdysi bolely.
Generační střety bývají o to komplikovanější v případě, že každá z žen je jiného typu, má tedy jiné vrozené potřeby. Jak dále vysvětluje teorie osobnosti nazvaná Teorie typů, jejíž autorkou je Šárka Miková, přirozené nastavení našeho mozku ovlivňuje, jak prožíváme blízkost, řád, emoce i potřebu svobody.
Jak to tedy vypadá v praxi, když máma-babička jiného typu než dcera-matka? Jejich představy o ideálních Vánocích mohou být diametrálně odlišné:
- jedna chce mít všechno naplánované a dokonalé
- druhá chce svobodu a spontánnost
- jedna potřebuje, aby všichni byli spolu
- druhá, aby si od všech mohla na chvíli odpočinout
Jak dosáhnout o Vánocích klidu?
Naše situace nám může připadat jako bludný kruh, ale kdyby z něj nebylo možné vystoupit, bylo by to přece velmi smutné. Zkuste se proto zamyslet a pojmenovat vlastní očekávání – čeho se nechcete vzdát, co můžete pustit, kde můžete ustoupit. Během Vánoc přece nepotřebujete vyřešit váš celoživotní vztah s mámou. Bohatě postačí snížit nároky na dokonalost.
„Drobné činy mohou způsobit velké věci. Někdy stačí třeba dovolit babičce dělat něco po svém, například péct takové druhy cukroví, jaké je zvyklá. Ale zároveň si nezapomínejte vyhradit prostor, který zůstane jen váš. Zkuste méně dokazovat a více přijímat. A co by vám určitě mohlo pomoci, je netlačit na druhého, aby všechno pochopili hned,“ doporučuje zkušená psycholožka. Když si uvědomíme, že máma i dcera podvědomě jednají podle svého typu osobnosti - ne se zlým úmyslem - uleví se vám oběma. Skutečný klid o Vánocích neznamená, že je všechno dokonalé, ale že se dokážeme setkat bez nutnosti mít pravdu.
Co si letos prostě jen dovolit, aby rodinná setkání proběhla klidně i s drobnými neshodami, smíchem, občasnou slzou, ale hlavně s pocitem, že jsme všichni ve zdraví spolu?
