Sexy Iva Kubelková: Prsa jsem si chtěla nechat zmenšit, chirurg Měšťák mi to rozmluvil

Svět internetu mi na vás prozradil, že máte ideální míry: 93-60-90. Jak se s takovým tělem žije?

Tyhle proporce už dávno neplatí, nebo alespoň si to myslím. Na míry jsem si ale nikdy nestěžovala. V horních partiích se objem asi moc nemění, v pase mám ale určitě víc a boky se taky trochu rozšířily. To patří ke stárnutí, jsem s tím v pohodě.

Ve druhém ročníku na střední škole jste byla ve finále Miss České republiky. Myslíte, že vám vaše proporce pomohly k získání titulu první vicemiss?

Právě naopak. Tenkrát byla jiná doba. Když jsem se hlásila do soutěže Miss ČR, psal se rok 1996 a nebyl internet, žádné sociální sítě, jen tištěná média. Takže to byl opravdu jiný svět, než na co jsme dnes zvyklí. A ty míry byly vlastně mojí překážkou, alespoň v soutěži krásy se ke mně zpětně dostávaly informace, že velká prsa někteří porotci vnímali jako překážku a dost to řešili. Asi se báli, aby to na soutěž nevrhalo špatné světlo a nepůsobila moc lascivně. Tenkrát mě ale uklidnil pan docent Jan Měšťák, který říkal, ať jsem v klidu, že prsa k ženským patří, hlavně k Češkám. Je ale pravda, že jsem byla asi první soutěžící, která měla takové tvary.

Velká prsa neoblečete do všeho

Dnes se často zmiňuje pojem bodyshaming. Styděla jste se někdy za svoje křivky?

Ano, myslím, že jsem si tím prošla poměrně výrazně. Speciálně na přehlídkových molech, kde jsem se trochu pohybovala. Je problém se s takovými prsy občas do něčeho vejít. Ne všechno oblečení na vás vypadá dobře, musíte si hlídat střihy a zkrátka s tím počítat. Co se týče mužského zájmu, tam šlo o pozornost, která mi nebyla úplně příjemná. Možná si někdo myslí, jak jsou velká prsa obrovská výhoda, ale ono to tak není. Já jsem s tím vždycky spíš bojovala.

Kdy jste se se svojí postavou smířila?

To přišlo až přirozeně časem. Musela jsem se s tím sžít, prokousat a přijmout se taková, jaká jsem. Musela jsem si prožít i situace, které pro mě nebyly příjemné. Až s věkem jsem ve finále došla k tomu, že si člověk fakt musí říct, že tak to prostě je. Taková jsem já. Přijmout se a nebojovat s tím, být nad věcí.

Uvažovala jste někdy o chirurgickém zmenšení ňader?

Ano, tyhle myšlenky jsem mívala, nebudu lhát. Když jsem je sdělila plastickému chirurgovi, panu docentovi Měšťákovi, tak mi řekl, abych se šla domů vyspat. Udělal v ten moment to nejlepší, co mohl, a jsem mu za to vděčná. I když si myslím, že bych do té operace asi stejně nakonec nešla. Každý člověk je originál a má to svůj smysl, měli bychom si vážit toho, jaké tělo nám Bůh nadělil. Když se sebou přestanete bojovat, můžete pak i s těmi plnými tvary pracovat jako s výhodou.

Na začátku vaší kariéry v 90. letech frčely různé hollywoodské diety, vzpomínám si třeba na tukožroutskou polévku. Trápila jste se někdy kvůli modelingu hlady?

Žádné drastické diety jsem nikdy nedržela, byť se tohle téma v modelingu řešilo. Navzdory svým tvarům nahoře jsem byla paradoxně vždycky docela drobná, a nikdy jsem kvůli postavě nepadala do nějakých úzkostí. Navíc jsem se začala poměrně brzy orientovat profesně jiným směrem, začala jsem hrát divadlo a moderovat a sklouzla jsem k práci, která mě zajímala mnohem víc. Modeling mě vlastně nikdy moc nebavil. Bylo fajn, že jsem si tím jako mladá holka mohla vydělat peníze a postavit se na vlastní nohy, ale pokukovala jsem u toho po něčem, u čeho bych mohla víc mluvit.

VIDEO: Takhle to Ivě Kubelkové sluší u moře

Pózování se vás ale drží stále. Jste tváří kampaně české značky spodního prádla a plavek Astratex. Letos jste jim dokonce na-vrhla vlastní kolekci. Jak to celé vzniklo?

Původně jsem navrhla spodní prádlo pod značkou DIVA by IVA. Jsou to jednoduché, basic kousky speciálně navržené hlavně pro majitelky většího poprsí. Podprsenky hezky drží tvar, dají se nosit i bez ramínek, pěkně přilnou k tělu. Nově děláme i krajkové zeštíhlující prádlo, které se dá nosit i jen tak pod sako, a má velký úspěch. Ženy mi psaly, jak jsou nadšené a že by moc stály i o kolekci plavek. Tak jsme do toho šli.

Americká podprsenka, kterou má už 30 let

Prý vás k vytvoření kolekce inspirovala vlastní zkušenost z minulosti…

Je to tak. Kdysi dávno jsem si v Americe pořídila úžasnou podprsenku, už ani nevím, jaká je to značka, ale mám ji doma i po téměř třiceti letech, byť se na ní zub času podepsal. S podprsenkami jsem vždycky mívala problém, protože váha mých prsou je větší a ne každá podprsenka je udrží. Nemohla jsem nosit top bez ramínek, šaty bez korzetu a podobně. Někdy jsem si musela prsa záměrně zmenšovat, protože do určitého oblečení se výrazný dekolt nehodil. A najednou jsem objevila podprsenku, která byla zázrak! Proto jsem si ji v šatníku střežila. Žádný podobný kousek jsem už pak nikdy nepotkala.

Takže tenhle historický kousek z Ameriky byl předlohou pro vaši kolekci prádla?

Přesně tak. Vzala jsem tu podprsenku do Astratexu a řekla jim: „Podívejte se, vezmeme tohohle dinosaura a předěláme ho do moderní podoby.“ Chtěla jsem se držet těch principů, které byly v mojí původní podprsence, a tak jsme vytvořili z mojí vlastní zkušenosti něco, co funguje a pomáhá ženám. A já věřím, že není náhoda, že mi ta moje americká podprsenka v šuplíku vydržela třicet let.

Jste v módě spíš minimalistka? Trochu vás tak vnímám, máte na sobě černé triko a šedé sako.

Nemám nic proti barvám, ale nejsem moc příznivcem květovaných vzorů nebo hodně křiklavých barev. Mám ráda jednoduché kousky bez zbytečného zdobení a divočiny. Zastávám názor, že méně je více. A nemám problém jít ven ani v teplákovce. Pokud je stylová, ne-má žmolky, není sepraná a podobně. Teplákovina je úžasně pohodlná. Ale mám ráda právě i sako a džíny, k tomu tenisky. Preferuju jednoduchou módu, nic složitého.

Kampaň pro kolekci plavek DIVA by IVA jste fotila na Mauriciu, ale na fotkách nejste sama. Pózuje na nich s vámi i starší dcera Natálka. Máte radost, že jde ve vašich šlépějích?

Nijak to nehodnotím. Ať už by se vydala jakoukoli cestou, budu koukat na to, jak moc je spokojená, a budu jí držet palce. Tahle profese se na ni přirozeně nalepila, ale ne primárně proto, že by to ona sama vyhledávala. Kvůli tomu, že je moje dcera, na ni byla zaměřena trochu větší pozornost a firmy jí začaly samy oslovovat s nabídkou spolupráce, jakmile se vyloupla do věku, kdy to mohla začít využívat. Natálka pořád chodí do školy, má dálkové studium na Karlově univerzitě, protože jinak by to s prací těžko zvládala. Těší mě, jak je samostatná, že ji škola baví a dokáže si i vydělat vlastní peníze a postavit se na vlastní nohy. Je to dobrá škola života.

Co mladší dcera, z ní bude taky modelka?

Mám takové tušení, že u Káji to půjde asi podobným směrem. Už v tuhle chvíli máme od firem hodně nabídek třeba na reklamy. Líbí se jim spojení mámy a dvou dcer, navíc každá z nás je trochu jiná. Natálka je víc blond, Kája zase tmavší typ – asi je to spojení atraktivní. Na Káju se to tedy už sype a uvidíme, jak se sama bude rozhodovat. Klidně se ale může stát, že příští kolekci plavek už nafotíme ve třech.

Jaké rady například ohledně péče o sebe dcerám dáváte?

Moje dcery by vám řekly, že jim dávám neustále nějaké nevyžádané rady. To je asi všude stejné. Ale mám obrovské štěstí, že s nimi mám přátelský vztah, povídáme si úplně o všem, na komunikaci jsem se snažila postavit výchovu. I když je třeba někdo povídavější a někdo méně, je důležité se nevzdávat a snažit se otevírat i témata, která třeba nejsou úplně příjemná. Dcerám vysvětluju, že je důležité o všem mluvit, že to pak třeba uvolní ledy a přichází úleva. Co se týče vzhledu, snažím se jim poradit, aby se vyhýbaly přemrštěným estetickým úpravám, které jsou dnes běžné i mezi mladými holkami. Vysvětluju jim, že přirozenost je krásná a že je to hudba budoucnosti. Myslím totiž, že tenhle trend zase časem pomine.

Jak se udržujete fit? A změnil se váš přístup ke sportu a jídlu s věkem?

Věk s sebou přináší určité náležitosti, kdy se ženské tělo začne měnit. V období kolem menopauzy je najednou všechno jinak a to, co do té doby fungovalo, najednou nefunguje. Začnete se dostávat do situací, kdy máte pocit, že přibíráte už jen ze vzduchu, přibývá tuk a bohužel bez pohybu by to nešlo. Pro mě je sport alfou a omegou, a po čtyřicítce musela přijít ještě větší disciplína. Se všemi těmi změnami odchází i chuť něco dělat, chybí motivace, ubývá síla, člověk je unavenější.

Udržet se ve formě před padesátkou je těžké

Kde tu motivaci berete?

Mě k tomu nutí moje práce. Holt se musím udržovat, protože jsem vidět na obrazovkách a pódiích. Chci zůstat ve formě, ale přizná-vám, že je to pro mě čím dál těžší. Přidala jsem silový trénink, zbavila se věcí, které moje tělo spíš stresovaly, než že by mu prospívaly. Kromě cvičení se věnuju i rychlejší chůzi, plavání. Snažím se ale tělo a mysl držet v rovnováze, což je taky důležité kvůli optimální hladině kortizolu.

Co strava? Pořád jste vegetariánka?

Maso nejím celý život, tedy kromě ryb a mořských plodů, které jsem začala jíst po otěhotnění s Natálkou. Díky tomu mám jídelníček trochu odlehčený. Musím si ale hlídat, abych ujedla dostatek bílkovin. Nemůžu se už cpát vším, na co mám chuť, ale nesnažím se škrtat některá jídla. Spíš řeším jejich objem, dávám si menší porce. A taky nesnídám, protože mi to nedělá dobře. Moje první jídlo dne je až oběd, snídani si dám jen o dovolené. Ale každému vyhovuje něco jiného, nerada bych tu někomu dávala rady, jak má jíst.

Jak vzpomínáte na svoji éru v tanečním pořadu StarDance? Ta soutěž je prý extrémně fyzicky náročná.

To je pravda, tenkrát jsem shodila asi šest kilo, taneční tréninky byly velmi intenzivní. Ale bylo to úžasné, šla bych do toho klidně znova. Ta soutěž je populární, člověk se tam něco naučí, je tam skvělá parta, ale zároveň i tvrdá dřina. Ale to mi nevadí. Já jsem od přírody hodně pracovitý člověk a myslím si, že jsem lezla na nervy svému tanečnímu partnerovi Martinovi tím, že jsem chtěla, aby všechno bylo perfektní. V životě to tak mám, že dělám všechno na sto procent. Když už odvedu nějakou práci, chci si za ní stát.

Utržený vaz v koleni, vykloubené rameno

Máte za sebou i období, kdy jste se moc hýbat nemohla kvůli zranění. Jaké nepříjemnosti vás potkaly?

Zranění bylo více. Když to zestručním, poprvé jsem si ještě jako velmi mladá přetrhla postranní vaz v koleni na lyžích. Po dvaceti letech mi koleno začalo vypadávat, je to nepříjemné, ale dá se s tím žít i bez operace. Pak jsem šla jednou na houby, uviděla jsem krásný hřib v oboře, a jak jsem pro něj skočila, zvrtla se mi noha a koleno mi vypadlo, v tu chvíli jsem viděla všechny svaté. Pár let nato jsem si špatně sedla ve vaně a utrhla si meniskus, takže jsem musela jít na přišití. A mezitím jsem upadla na lyžích a vykloubila si rameno, to bylo jen pár měsíců před StarDance. Samozřejmě se to na postavě pokaždé podepsalo, když jsem se nemohla několik týdnů hýbat. Od té doby raději nelyžuju.

Začíná léto, jak ho budete trávit?

Jelikož se i přes léto denně vysílá Showtime, musím být na Primě k dispozici. Dovolenou, kterou se mi podaří nastřádat, bych ale urči-tě ráda strávila s rodinou v Řecku, které milujeme. Mám radost, že s námi naše holky ještě jezdí. Už se k nám přidávají i jejich partneři a je to pokaždé zábava. Možná je to odměna za to, že jsem se děti snažila vychovat tak, aby ctily rodinnou sounáležitost. Ono je důležité nastavovat jim nějaké hranice, ale jinak je respektovat jako parťáky. A to se nám, myslím, podařilo.