Cyklistika je mojí velkou láskou, ale v posledních letech na ni nebylo tolik času. Pokud jsem na kolo nasedla, měla jsem hodinu dvě času na zvládnutí ověřené trasy po brdských kopcích nebo děti v závěsu. Přestože chápu, že si vychovávám parťáky, a už teď jsou vyjížďky s nimi mnohem zábavnější než třeba před rokem, po chvílích „jen já a kolo“ se mi stýská.

Na silničku mě už pár let láká naše šéfredaktorka Míša. Upřímně jsem se bála úzkých plášťů, jiných řídítek i přehazovačky, ale v mezičase jsem si užila pár kilometrů v sedle gravelu, který je tak na půl cesty z kola horského k silničnímu, a přišlo mi to fajn. Posed je ve vyšších rychlostech na rovinkách vlastně pohodlnější, úzké pláště doslova samy polykají kilometry asfaltu (po horském kole je to jako přesednout z traktoru do kabrioletu) a přehazování se časem osahá. Koneckonců, na silničce nebudete funět z kopce do kopce přes kořeny a šotolinu, takže prostor učit se za pochodu tam skutečně je. Tak pojďme na to!

Mou průvodkyní na první kilometry se stala ambasadorka značky Trek a obchodu M1 Project Marcela Joglová, bývalá atletka, olympionička, běžkyně na dlouhé tratě a zapálená cyklistka. Než vyrazíme, dává mi stěžejní instrukce: „Základem je pevný střed těla, to zajistí, že se při šlapání nebudeš kolébat ze strany na stranu. Kolena míří dopředu – nejezdí se na žabáka. A šlapej frekvenčně a zlehka,“ naráží na oblíbený český nešvar jízdy na nejtěžší převod, protože pořádný cyklista si přece přidá. Samozřejmostí je přilba na silniční cyklistiku – na rozdíl od té do terénu nemá „kšiltík“, který by vám bránil v rozhledu. Na horákovi sedí cyklista víc zpříma, na silničce jde tělo víc dopředu, v nesprávné helmě byste museli neustále zaklánět hlavu. „A nikdy nezapomeňte na brýle,“ radí Marcela. Nejde tu ani tak o slunce nebo slušivost, jako o bezpečnost. Pokud už jste někdy dostali hmyzem do oka, jen tak na ně nezapomenete.

Doporučujeme také radar a cyklopočítač. Ten nejen ukazuje kilometry, rychlost, výškové metry, ale posílá vám do počítače informaci, zda máte za sebou auta. K povinné výbavě patří i bidon s pitím a tyčinka, která vás spasí, když dojdou síly. „Na kole je to mnohem nebezpečnější než třeba při běhu. Já razím teorii, že je lepší ji přivézt zpátky, než ji nemít vůbec,“ směje se Marcela.

Do naha!

Nasedáme a vyrážíme. První velkou výzvou je pro mě jízda „ve skupině“ – pokud jede více silničkářů, drží se těsně za sebou a šetří tak síly. První překonává odpor větru, ti za ním se vezou a po chvíli se vystřídají. Těsně za sebou neznamená metr dva odstup, což je „těsně“ v mém měřítku. Znamená to skutečně na centimetry. Mám z toho neskutečný respekt a s oroseným čelem se dostávám tak na půl metru. „Silniční cyklistika není o kochání, je potřeba zůstat tady a teď, sledovat, co se děje před tebou, hlásit překážky. Nemůžeš se zamyslet a nevnímat,“ vysvětluje mi má instruktorka. Očima visím na zadních partiích naší Míši a Marcela mi překládá, co to na mě ukazuje. Hlásí mi, z jaké strany přijde překážka, zda mám zpomalit, že je někde štěrk (na silničce vám to může snadno podjet, oproti horskému kolu je na nerovnostech skutečně méně stabilní), že cosi leží na vozovce příčně. Důležité je nejen koukat, ale předat signály i těm, kdo jsou za vámi. Nevidí přes vás a v těsném sevření je snadné způsobit nehodu.

„Jinak pod cyklistické kalhoty se nenosí spodní prádlo,“ nakloní se ke mně Marcela, když zastavíme u občerstvení. To samozřejmě vím, takže se tvářím erudovaně, ale hned mi dojde, že na mě kouká celou cestu a zaříznuté spoďáry jí nemohly uniknout. Přiznávám, není mi moc příjemné chodit naostro, ale věřte tomu, že tohle doporučení nějaké opodstatnění má. Můžete mít super kalhoty s vložkou a prvotřídní sedlo, ale když si pod tím necháte kalhotky, máte třecí plochu a zejména švy navíc.

Vladan Krumpl / VLM | Bike fitter a spolumajitel studia KOA s Míšou Bučkovou v podcastu Kondice vysvětlují, co je to bike fitting a proč by si ho ženy měly dopřát. (Díky němu se budete na kole cítit komfortně i bezpečně.

A propos sedla. Na trhu jsou k dostání speciální dámská, která výrazně zpříjemňují jízdu. Marcela má profesionální, dělané přímo jí na míru, ale i to, které si běžně koupíte v krámě, má smysl. Oproti pánskému je kratší a vzadu širší, protože ženy mají většinou širší pánev než muži. Uprostřed bývá také výřez, abyste si zbytečně neotlačovala stydkou kost. Když už jsme u té ergonomie – pokud máte možnost, zajděte si na bike fitting. Při něm vás změří a nastaví vám kolo skutečně na míru. Na kole totiž není pohyblivá jen výška sedla, ale dá se pracovat s celou geometrií kola v závislosti na vaší anatomii, stylu jízdy i tom, v čem se zkrátka cítíte dobře. Většinou jde ani ne o centimetry, ale rozdíl je citelný co do pohodlí tak do prevence nejrůznějších sportovních opotřebení kloubů, bolestí zad, pánve a tak dále.

V polovině cesty se se svými průvodkyněmi loučím a vracím se na start. Hodinky mi po hodině a kousek ukazují příjemných dvacet kilometrů (Míša mi už u piva se smíchem hlásila: „Chvílema jsme jely i třicet pět!“, což je taková běžná rychlost silničkářů), slunce svítí a mně se vůbec nechce kolo vrátit a jít za každodenními povinnostmi. Mám chuť se obrátit, dohnat holky, koukat jim na zadek a nemyslet vůbec na nic jiného než na výmoly, štěrk, chodce a pobíhající psy. Tak zas příště? Pojďte s námi!

Zkuste si závody

Zdroje:

  • Dominika Rýparová