„Ve sjezdu ze sebe normálně udělej kripla,“ říká mi Richard „Gaspi“ Gasparotti, blázen původem z Jirkova v severních Čech, bývalý závodník na horských kolech, dnes guide, který ve volném čase sjíždí po světě sopky. A nejlépe, když jsou zrovna aktivní.
Nasedám na horské kolo, které pevně drží Míša Kolář, bývalý domestik slavného cyklisty Petra Sagana, a na suchu trénuju „kripla“. Sedátko jsem dala dolů, pokrčila nohy a ruce, snížila těžiště v ose kola a naklonila tělo těsně nad řídítka. „Je to jednoduché, zatáčku pak projíždíš tak, že do ní natahuješ loket.“
Gaspi a Michal jsou bývalí profesionálové, ale jestli si myslíte, že šlapou do kopců za své (rozuměj na normálním horském kole), tak se mýlíte. Zamilovali se do elektrokol. „Za poslední rok jsem na MTB jel jednou. Doma v Radotíně na pivo. Už mě to nebaví. Užívám si e-bike, za stejnou dobu toho ujedu víc, ale stejně si na něm dám do těla,“ říká.
Najednou totiž cyklistika nemusí být jen fyzičce a výkonu. Sranda je také jet nahoru a cyklistika se tak stává komplexnější. Na vyjížďce najednou stihnete vyjet ne jeden, ale tři kopce, a pokud vás baví i jízda v terénu, díky lehkým motorům si užijete i sjezdy.
„Já se většinou na e-biku dostanu do podobně vysokých tepů jako při běhu, což u kola není samozřejmé. A vidím toho mnohem víc,“ doplňuje Tomáš Jančárek z firmy Bosch eBike Systems. Ta dodává své technologie do více jak 100 značek jízdních kol po celém světě, včetně mnoha českých. A zájemců přibývá, elektrocyklistika zažívá velký boom po celém světě.
Řídítka dělají show
Natrénovala jsem kripla, a tak se vyrážíme projet terénem a prohlédnout si tratě zítřejšího závodu Blinduro Elektro. V sobotu vyrážejí na traily borci na horských kolech, v neděli si podobnou trať projedou závodníci na „éčkách.“ Jedná se o jeden z prvních závodů v Česku a přihlásilo se rekordních 170 lidí.
Cestou dostáváme další rady od Michala. „Řídítka dělají hlavní show a pohled určuje směr. Kolo vedeš osou nohy, zadek, bedra. To, co je pod tebou, tě nezajímá, koukáš se na další překážku. A do zatáčky „šoféruješ“ bokama, jako na lyžích při carvingu,“ radí mi. Zní to logicky, ale zkuste na všechno myslet, když si tenhle carvingový oblouk zkoušíte na louce.
„Pohodový závod pro každého,“ vybavuji si větu z propozic, když koukám na protější kopec, po kterém se v ostrých zatáčkách valí dolů účastníci. Nechala jsem se zaregistrovat na zítřejší klání, ale tímhle výhledem dostává plán ostré trhliny.
Je krásný jarní den. Když se později koukám na mobilu do Aplikace Bosch Flow, která je propojená s elektrokolem, a zaznamenává jak naši jízdu, tak stav baterky a další věci, vidím na mapce podivný cikcak našeho výletu. Vypadal asi takto: kousek po silnici, pak nahoru po polní cestě a přes pole až na kopec. Tam jsme zjistili, že se přes nepropustné křoví nedá projet, tak jsem jeli polem zase dolů. Kousek po asfaltce a zase na kopec po louce. „Proč jsi to nevyjela?“ volají na mě kluci. „Protože jsem nevěděla, jestli mám tu větev prorazit, a objet už jsem ji nestihla.“„Příště prorazit!“ zní instrukce.
Pusť brzdy
Najednou se ocitáme na kopci, na začátku jedné z „erzet“, měřeného sjezdu závodu. „Vem si život!“„Pošli to tam!“ „Pusť brzdy!“„Dávej!“„Fofruj.“ „Hobluj,“ fandí se tady závodníkům. „Míšo, jdeme na to, pojedu před tebou,“ volá na mě Richard, kterému přezdívám Roman. Jsme totiž téměř sousedé a když jsme spolu loni jeli na kolo, přesvědčil mě, že není Richard, ale svůj brácha Roman (kterého mimochodem nemá). Bylo mi to divné, ale nakonec jsem mu to uvěřila. Od té doby za všechno může Roman. Třeba za to bloudění po lese.
Jdu si tedy „vzít život“. Naštěstí vím, že tenhle vtipálek je výborný kouč a že mu můžu (jen) v terénu věřit. Držím se jeho stopy, koukám dopředu, občas se bojím, ale postupuji od překážky k další. Do tempa závodníků mám daleko, ale až na jednu zatáčku, kdy si vypomůžu nohou, sjedu i ty brutální šutry a závěrečný mostek. Mám radost! Velkou, ale vím, že zítřejší závod je blbost, protože tohle prý byla ta lehčí erzeta.
Pak zase jedeme „poleloukalesvětve“, zastavujeme se na pivo a když parkujeme před hotelem, mám za sebou parádní lekci jízdy na elektrokolech okořeněnou čtyřhodinovým smíchem.
Aprílové počasí
„Morgan Freeman,“ zdraví nás Gaspi další den u snídaně. Teploměr je na nule a venku poletuje sníh. To je už dost důvodů na to se ze závodu vymluvit. Přiznám i ten strach a slíbím, že budu fandit. „Včera jsi byla ve stresu, všiml jsem si, jak si dojela zadýchaná,“ uznává Gaspi, který mi měl dělat v závodě guida.
Závod jsem sice nejela, ale stejně si myslím, že to byl jeden z nejhezčích víkendů tohoto roku. Třeba proto, že se umím rozjíždět jako profík. Ze sedu a s nohama na šlapce za pět minut dvanáct.
A víte, co znamenají ta slova v úvodu? Bio bike je normální horské kolo bez elektrické baterky. Rozvěsit se znamená spadnout. Dvojak je dvojitý skok. Šredit je zablbnout si na kole přes nějaké překážky. Full je celoodrpužené kolo, pevňák má pevný rám.
Zdroje:
- Michaela Bučková