Lidí, kteří si pořizují elektrokola nebo si je aspoň na dovolené půjčují, každý rok přibývá. To potvrzují i zkušenosti alpských cyklistických průvodců. „Mezi mé klienty často patří manželské páry. On jezdí na normálním kole, ona na elektrokole,“ říká italský cykloprůvodce Hermann Runggaldier (jeho bratr Peter je slavný italský lyžař) v Seiser Almu. A pozastavuje se nad tím, že na elektrokolo sedají i lidé, kterým jejich bike stál mnoho let zaprášený v garáži.
Kdo dlouho na kole nejezdil, měl by znovu začínat na rovných cyklostezkách, které jsou tomu uzpůsobené. „A naučit se rozjíždět na nižší mód a postupně si přidávat. Některé ženy mají tendenci nastavit si tam nějaký univerzální převod, který pak nechtějí přepínat. Od toho je tam ale přehazovačka a několik módů energie asistence,“ doplňuje Jiří Vent, bývalý závodník a dnes prodejce kol. Sám byl svědkem toho, jak to jedné paní ujelo pod nohama. Kolo pak skončilo až o kus dál, v křižovatce.
Šetřete baterii
Nebezpečí ale hrozí i na rovné cyklostezce, kde kolo snadno jede maximální pětadvacetikilometrovou rychlostí a kde se často pohybují malé děti nebo lidé na vycházce se psy. Ženy dokáže znejistit i popojíždění ve velkém provozu.
Pozor také v terénu. I tam totiž kolo dokáže jet pětadvacetikilometrovou rychlostí, což je na metrové lesní pěšině, pod kterou je příkrý sráz, nebezpečné.
Důležité je také vypnout elektropohon při sjezdech. „Kdybyste si pak v nějaké zatáčce přišlápli, kolo se stane nebezpečným,“ dodává Jiří Vent.
Další nástrahou je baterie. Není totiž nic horšího, než když vám v dlouhém kopci dojde energie. Na kole se sice dá jet dál, ale váží mnohem více než normální kolo, proto je mnohem náročnější vše ušlapat. Nejjednodušším řešením je vzít si s sebou do batohu nabíječku, anebo dokonce náhradní baterku. Ta ale váží asi tři kila, takže se proveze.
Zdroj: časopis Kondice, www.bikegallery.cz
