Možná taky znáte někoho, kdo vždycky pomůže bez mrknutí oka a ještě má pořád dobrou náladu. Pohltí vás zřejmě příjemné teplo, že takoví lidé ještě existují. Ale psychologie má pro tento jev několikeré vysvětlení — od opravdového altruismu až po vnitřní potřebu potvrzení vlastní hodnoty. Někdy totiž tento jev může mít i stinnou stránku.
Když laskavost přeroste v problém
Být laskavý a ochotně podat pomocnou ruku? Super vlastnost! Ale pozor – i tady platí, že „čeho je moc, toho je příliš“. Psychologové pro to mají dokonce výraz: helfersyndrom neboli syndrom pomahače. Zní to hrozivě, ale nejde o nemoc, spíš o takové přepálené nastavení, kdy se člověk nemůže zastavit v pomáhání a hranice mezi zdravou ochotou a vyčerpávajícím obětováním se úplně rozplyne. Přečtěte si také, co to podle psychologů znamená, když pomůžete číšníkovi sklidit ze stolu.
VIDEO: Co pro mentorku Lenku Helenu Koenigsmark znamená spokojenost a štěstí?
Typický „věčný zachránce“ nedokáže říct ne. Vždycky ochotně přiskočí na pomoc, i když nemá čas, sílu ani náladu. Potřebuje být potřebný, jinak má pocit, že ztrácí svou hodnotu. A přijmout pomoc od druhých? To už vůbec! To by přece narušilo jeho obraz „nepostradatelného hrdiny“.
Takoví lidé pak často žijí v rolích, které si ani nevybrali. Ve vztazích se stávají automaticky tím, kdo pořád zachraňuje, opravuje, zařizuje. Partner se pak ocitá spíš v pozici „věčného pacienta“, kterého je nutné opečovávat – a to není recept na zdravý vztah.
Odkud se to bere
Kořeny bývají často hlubší. Člověk se syndromem pomahače má většinou křehčí sebevědomí – a proto si svou hodnotu měří tím, kolik toho udělá pro ostatní. Už jako malý slyšel pořád dokola: „Ty jsi tak hodný, když pomůžeš!“ A tak si zafixoval jednoduché pravidlo – jsem „dobrý“ jen tehdy, když dělám něco pro ostatní.
U některých to jde ještě dál. Děti, které musely moc brzy přebírat zodpovědnost – hlídat sourozence, vařit, zastupovat rodiče – si tenhle „režim malého dospěláka“ odnesou i do budoucna. V dospělosti pak automaticky naskakují do role toho, kdo všechno zařídí a zachrání, i když by vlastně rádi jen odpočívali na gauči. A pak už pomoc není volbou, ale nutností – skoro jako kyslík.
Přehnaná pomoc nenabije, ale vysaje
Pomáhání je krásné, ale pokud se to přehání, tělo i mysl si začnou říkat o pauzu. Únava, stres, vyhoření – to je cena, kterou „věční zachránci“ často platí.
A co hůř: může se vytratit pocit vlastní identity. Člověk už není sám sebou, ale je v pouze v roli pomáhajícího. Frustrace a nespokojenost pak na sebe nenechají dlouho čekat.
Ve vztazích to navíc funguje jako past – ten, komu je stále pomáháno, ztrácí příležitost růst a stává se pasivním. A když se cítí věčně „zavázaný“, může z toho vzniknout pěkně dusná atmosféra.
Ne každý, kdo rád pomůže, má hned syndrom pomahače. Ale pokud se pomoc stane vyčerpávající povinností a jediným smyslem života, je na čase zastavit se a položit si otázku: Pomáhám, protože chci, nebo protože musím?
Pozor na sebeobětování
Pomáhat je fajn. Ale jakmile začnete potlačovat svoje potřeby, cítíte se provinile, když řeknete ne, nebo máte pocit, že jste méně hodnotní, pokud někomu nepodáte pomocnou ruku… no, to už bliká červená kontrolka.
Lidé se „syndromem pomáhače“ mají často problém i s tím, když jejich nabídku pomoci někdo odmítne. Berou to skoro osobně — jako by odmítl je samotné. A protože jejich identita stojí na tom, že jsou ti „záchranáři“, může to být dost bolestivý zásah do ega.
Jak zůstat užitečný, ale nezbláznit se
- Zeptejte se sám sebe proč. Pomáháte, protože vás to skutečně těší a cítíte empatii? Nebo proto, že čekáte pochvalu, potvrzení, že jste „dost dobrý“?
- Postavte si hranice. Umět říct „ne“ není projev sobectví, ale sebezáchovy. Když nemáte čas, řekněte to. Když jste unavený, taky. Svět se nezboří.
- Nejste jen „ten hodný“. Vaše identita není jen o tom, že rozdáváte pomoc jako perníčky. Jste celý člověk se zájmy, potřebami a právem na odpočinek.
- Rovnováha je klíč. Pomáhejte, když máte energii, ale dopřejte si i dobíjení baterek: knížku, gauč, kafe sám se sebou nebo cokoliv, co vás nakopne.
Získejte to nejlepší z Kondice.cz do e-mailu!
- Tipy pro zdraví, krásu i psychickou pohodu
- 2x týdně do vaší e-mailové schránky
- Přihlaste se k newsletteru v horní lište teď hned!
