Žijí šťastnější lidé déle? Mají méně nemocí nachlazením počínaje a infarkty konče? Chrání pocit spokojenosti, pohody a naděje před civilizačními nemocemi? To jsou otázky, které si vědci už dlouhou dobu kladou a hledají na ně odpovědi. Vesměs bývají kladné…

Zdroj: Youtube

Výchova ke štěstí

Zvykli jsme si říkat, že bez zdraví nemůže být štěstí. Tvrzení lze ale stejně tak dobře obrátit – štěstí je totiž důležitou podmínkou udržení zdraví. Spojení těla a mysli je mnohem hlubší, než si mnozí z nás dokážou připustit.

„Dnes už víme, že až 80 % návštěv u lékařů primární péče je dáno stavy, které jsou způsobeny nebo zhoršovány nezvládnutým stresem,“ tvrdí doktor Francoise Adan, ředitel Connor Integrative Health Network of University Hospitals v Clevelandu. „Být šťastný nám nejen pomáhá cítit se lépe, ale zlepšuje naše zdraví. Pomáhá nám jíst zdravěji, být aktivnější a lépe spát.“ Je přitom zajímavé, že tento faktor začíná hrát svoji roli už v raném dětství. Oblastí se zabývají i vědci z Harvardu konstatující, že „toxický stres“ v tomto období, ať již jde o jakékoliv důvody, si svou daň vybírá v celém dalším životě, protože má škodlivý dopad jak na mozek, tak na další orgány. Téma v současné době, kdy už děti v mateřských školách užívají antidepresiva a prevalence sebepoškozování i sebevražedných pokusů u dospívajících nebezpečně stoupá, vrcholně aktuální.

Není divu, že odborníci v posledních letech coby základní pilíř výchovy doporučují vést děti k pozitivnímu myšlení, protože právě to značně posiluje intelektuální, fyzický i sociální potenciál a dává naději, že i v dospělosti budou umět „být šťastní“. „Pozitivní nálada povzbuzuje ke kreativitě, toleranci, konstruktivitě, velkorysosti a zvyšuje intelektuální schopnosti,“ míní například Martin Seligman, profesor psychologie a „výzkumník štěstí“, mj. i autor knihy Authentic Happiness . Důležité je prý zvykat děti na pozitivní reflexi, povzbuzovat je k vyjádření vděčnosti za to, co mají a co dokážou. Neméně důležité je naučit své děti odpouštět, tedy změnit potenciální hněv či další negativní reakce a pocity na emoce neutrální nebo dokonce pozitivní, přičemž tato schopnost činí podle vědců život mnohem uspokojivější. Podle Martina Seligmana dnes pozitivní myšlenky a emoce významně ohrožuje zejména rychlé životní tempo, přičemž poměrně náročnou úlohou rodičů je tak naučit děti „zpomalovat“, aby vůbec měly možnost potenciální životní radosti si vychutnat. „Když si takové zpomalení bude dítě schopné navodit, bude šťastnější a vytvoří si návyky pro radostnější a zdravější dospělost.“

Užít si čtení básně

Realita, přinejmenším ta česká, je však bohužel poněkud odlišná. Počet dětí, které se potýkají s psychickými problémy, se neustále zvyšuje. Jednou z příčin, které je přivádějí do ordinace psychoterapeutů, je podle odborníků velmi aktuální stres spojený se školní docházkou, vysvědčením či přijímacími zkouškami, kdy se třeba na školy nedostanou ani ti, co se na ně poctivě připravovali. Školní výsledky se totiž stále častěji považují za základní měřítko hodnoty dítěte. Podle Michala Šefce, psychoterapeuta působícího na online platformě Hedepy, může takový neúspěch vést u mnohých z nich k rozvoji psychických problémů. „Vyšší riziko je obzvláště u citlivějších jedinců, kteří už tak zápasí s nedostatečnou sebedůvěrou. Ti se pak s případnými nezdary vypořádávají mnohem déle a obtížněji.”

Školní neúspěchy mohou vést až k traumatizaci a ztráty důvěry v sebe sama. Dle Michala Šefce nese svou vinu i současný přístup k učení, ve kterém jsou děti vychováváni ke strachu z testů a známek namísto radosti z toho, že se učí něčemu novému. Aktuální nastavení škol, ve kterém snaha a pečlivost žáků již k úspěchu mnohdy nestačí, může vést k celkové demotivaci dětí a v budoucnu tak negativně ovlivnit i jejich přístup k dosahování úspěchů obecně.

„Ideální variantou je stav, kdy má dítě vybudované zdravé sebevědomí a ví, že není přijímáno pouze na základně hodnocení školy. V reakci na extrémní navýšení obtížnosti přijímacích testů je pak dobré redefinovat úspěch a ukázat dětem, že jím není jen správná identifikace básnického prostředku v textu, ale třeba i schopnost užít si čtení básně jako takové,” míní psychoterapeut.

Za pocit štěstí si zodpovídáme sami

Nést si už z dětství schopnost umět být šťastný je jedna z nejlepších věcí, kterou pro sebe můžete v životě udělat. Vezměme si jenom výzkumy Laury Kubzansky, místoředitelky Lee Kum Sheung Center for Health and Happiness na Harvardu. Je spoluautorkou metaanalýzy 15 studií zahrnujících téměř 230 000 lidí, které spojovaly optimistické myšlení s nižším rizikem srdečního infarktu a mozkové mrtvice i nižším rizikem úmrtí vůbec. Recenze z roku 2019, zveřejněná v JAMA Network Open, otevřeně hovoří o tom, že podpora optimistického myšlení by se mohla stát dobrým preventivním lékem.

V rámci toho si tak mnozí odborníci pokládají otázky typu co je doopravdy štěstí a co k němu vede.

Pravidelná Světová zpráva o štěstí z loňského roku 2022 (WHR) například za nejšťastnější zemi na světě označila Finsko. Seznamy jako WHR se rok co rok pokoušejí měřit a kvantifikovat štěstí na základě spolupráce s různými univerzitami, výzkumnými skupinami i práci s daty a průzkumy. Nicméně stále není úplně zodpovězenou otázkou, co dělá zemi a její obyvatele šťastnými. Je to materiální bohatství? Je to jejich celkový pocit pohody? Četnost smíchu a zážitků? I když dnes už známe bezpočet benefitů „štěstí“ pro lidské zdraví, mnozí z odborníků uznávají, že samotné definování slova může být složité.

„Když se lidí ptáme, co pro ně znamená být šťastný, dostáváme obrovské množství různých odpovědí,“ říká například kalifornská univerzitní psycholožka Iris Maussová. „Někteří jsou přesvědčení, že štěstí je plejáda zážitků a vzrušení, zatímco další ho spatřují v klidu. Jiní do pocitů štěstí vůbec nezahrnují emoce, jen fakt, že jejich život má smysl. Zároveň úplně odlišnými způsoby definují štěstí lidé z různých kultur.“

Zatímco obyvatelé Západu mají tendenci definovat štěstí z hlediska svých vlastních pocitů nebo úspěchů, výzkumy psycholožky ukazují, že například lidé v mnoha východoasijských kulturách považují štěstí za stav sociální harmonie, rodinné propojenosti a pohody celé komunity.

Výzkumníci z oblasti pozitivní psychologie se snaží nejen nabídnout pohled do těchto oblastí, ale také izolovat různé struktury mozku, které se aktivují, když zažíváme různé nálady a emoce. Studie ukazují, že existují tři primární faktory, které přispívají ke stavu „chronického štěstí“ – stavu bytí, který je odolnější vůči běžným vzestupům a pádům života: Genetika, okolnosti a úsilí.

I když se nabízí, že hlavním přispěvatelem jsou okolnosti materiálního bohatství, výzkumy ukazují, že okolnosti (všechny) jsou zodpovědné pouze za zhruba 10 % našeho štěstí. 50 % našeho štěstí je pravděpodobně dáno genetickým temperamentem a dispozicí, takže neuvěřitelných 40 % máme pevně pod vlastní kontrolou a zahrnuje tak každodenní vzorce chování - způsob, jakým se rozhodujeme přemýšlet o lidech a různých situacích, jaké si vybíráme osobní cíle, jaký máme žebříček hodnot apod.

Vypište se ze škarohlídství

„Z mého pohledu a z mé zkušenosti hraje pozitivní nastavení zcela zásadní roli v jakékoli náročné situaci roli. Protože vždy – a to opravdu, pokud neležíte v kómatu – si vždy můžete vybrat, zda budete oběť nebo tvůrce. I při vážné nemoci se můžete soustředit buď na nemoc a na to, jaký jste chudák, nebo se můžete soustředit na to, aby vám bylo dobře. Nebo aspoň lépe. S tím je spojena práce (fyzická, mentální, emoční) a do toho už se lidem moc nechce, to stojí energii,“ říká lektorka, mentorka a koučka v oblasti stresové odolnosti a zvládání emocí Jitka Ševčíková.

Způsoby, které mohou v tomto případě pomoci, však existují. Některé výzkumy naznačují, že i tak obyčejná věc, jíž mnozí z nás datují výhradně do pubertálních let dívek, tedy psaní deníku může být ideálním pomocníkem. Zapisování problémů, osobních zkušeností, a potenciálních cílů po dobu 15 minut denně může podle odborníků vést ke zvýšení celkového štěstí a pohody. Aktivita totiž umožňuje vyjádřit své emoce, uvědomit si reálné okolnosti a řešit vnitřní konflikty. Jedním z průkopníků expresivního deníkového psaní pro navození pozitivních pocitů je James Pennebaker, profesor psychologie na Texaské univerzitě. Podle něj četné studie ukazují, že popisování vašeho osobního příběhu vás může posunout i z vysloveně negativního myšlení k pozitivnějšímu pohledu na život. Odborník zmiňuje též výzkumy dokazující, že psaní deníků nejen zlepšuje případné poruchy nálady, ale dokázalo snížit příznaky u pacientů s rakovinou, zlepši zdraví u pacientů po prodělaném srdečním infarktu, omezit návštěvy u lékaře či zlepši paměťové schopnosti.


Zdroj: Michal Šefc, Jitka Ševčíková, JAMA Network Open, WFR, Authentic Happiness