Stala jste se tváří několika světových oděvních značek. Jaký styl módy preferujete v soukromí, v čem vás můžeme potkat nejčastěji?
Můj styl se už roky nemění, je sportovní, ležérní, zároveň šik a pohodlný. Potřebuju se v oblečení cítit komfortně, takže nosím většinou tepláky, velkou mikinu, baggy džíny nebo manšestráky. Dřív jsem opravdu hodně ujížděla na podpatcích, tudíž mám doteď plnou skříň bot na podpatku, ale teď nemám ani chuť, ani možnost je vynosit. Zaprvé nikam moc nechodím, zadruhé je mi to nepohodlné. Možná se k nim ale jednou vrátím, uvidíme.
Většinu dne jsem v teplákách, ale ráda se i vyparádím
Mámy tráví většinu času v teplákách, teniskách a culíku – je to i váš případ?
Myslím, že nejenom mámy, ale obecně sportovci tráví v teplácích hodně času. Přece jenom na těle je tenhle kousek oblečení příjemnější, než když si vezmete obepnuté džíny, které vás tlačí na stehnech. Samozřejmě, jako každá žena se i ráda vyparádím, když je nějaká akce. Navíc myslím, že je to pro ženu důležité. Být pořád „uteplákovaná“, servaná máma s vlasy v culíku – to si člověk nepřipadá zrovna moc žensky. Takže když se sem tam hezky namaluju a vezmu na sebe krásné šaty, hned se cítím lépe.
Letos jste se stala dvojnásobnou mámou. Jak narození dcery změnilo vaši denní rutinu? Jak vypadají vaše běžné dny?
Josefína se narodila, když bylo synovi přes dva roky, začínal mi dobře spát a já jsem věděla, že se zase vracím do módu, kdy v noci spát nebudeme. To jediné se změnilo, jinak rutina s dvěma dětmi je dost podobná. Jen je toho teď mnohonásobně víc. Snažím se o to, aby naše dny s dětmi měly zajetý režim, aby to klapalo. Děti jsou na to pak hezky zvyklé, vědí, co přichází a zbytečně nevzniká chaos. I když někdy se děti seknou a nejde to. Ale obecně mám rutiny ráda, jsem na ně naučená i z tenisu a myslím, že jsou pro život důležité.
V kolik hodin vstáváte a kdy chodíte spát?
Spát chodím podle toho, kdy se mi podaří uspat dítě, buď je to v osm, nebo v devět hodin. Nejpozději ale chodím do postele v deset hodin, a to už si říkám, že je snad půlnoc a že jsem to přetáhla. Pak vstávám k malé zhruba každé dvě hodinky a kolem páté půl šesté se probouzíme. Je to náročné, ale pokud je v noci alespoň nějaký spánek, pak to jde. Když není, je pak přes den všechno strašně obtížné, náročné, vyčerpávající. Bez spánku se to opravdu moc nedá.
I když padám únavou, sport mě dokáže znovu nakopnout
Prý je pro vás i při dětech zásadní najít si denně minimálně hodinu na sport. To upřímně obdivuju, hlavně vaši energii a cílevědomost.
Pro mě je sport ta nejdůležitější věc, protože když chci být v pohodě psychicky i fyzicky a energicky naladěná, tak se potřebuju hýbat. Nebudu ale lhát, že se mi chce cvičit nebo běhat každý den. S dvěma dětmi je spíš běžnější, že se mi vůbec nechce. Někdy mě čeká náročnější jízda na kole, intenzivnější workout nebo delší běh a já si říkám, že to nedám, že jsem nevyspalá, vyřízená a nemám na sport absolutně kapacitu. Ale hecnu se, protože vím, jak skvělý pocit potom mám a jak dobře se cítím. Vypotíte se, pročistíte si hlavu, nabijete se energií a můžete se hodinu a půl věnovat jenom sobě. Hýbu se tedy opravdu každý den mimo dnů, kdy opravdu vůbec nespím. To si dám pauzu.
Po narození syna před třemi lety jsem vám dala otázku, zda je těžší starat se o dítě nebo hrát na Wimbledonu. Odpověděla jste, že mateřství je větší fuška. Pořád to platí? Nebo už jste si na roli mámy tak zvykla, že ji zvládáte levou zadní?
Samozřejmě, mateřství je mnohem náročnější než hrát a vyhrát Wimbledon. Je to věc, která není konstantní, je nevyzpytatelná, stále se mění a nikdy vlastně nevíte, co přijde. Jedno dítě třeba krmíte, druhému se chce zrovna čůrat. Jasně, jsou to maličkosti, které se vyřeší, ale role mámy je opravdu strašně náročná a já si na ni stále zvykám. Rozhodně si nemyslím, že ji zvládám levou zadní. Snažím se věci dělat podle svých pocitů, ale určitě mám co zlepšovat.
Vážím si toho, že si můžu jít každý den zaběhat
Kdo vám doma pomáhá a jakou konkrétní pomoc nejvíc oceníte?
Nejvíc mi pomáhá moje máma a tchyně, přítel samozřejmě taky, ale on má dost svých sportů. Bez pomoci bych se asi neobešla a to si myslím, že toho zvládnu opravdu hodně. Ale jak už jsem zmínila, bez spánku se všechno zvládá mnohem hůř. Proto je pro mě největší pomoc to, když mi ráno děti na hodinu vezmou a já se můžu dospat. Nebo když mi doma uvaří a já nemusím vymýšlet, co bude večer k jídlu. Nebo když si můžu jít zaběhat. Strašně moc si toho vážím.
Jste zapálená běžkyně. Jak dlouhá je vaše ideální trasa a kolik kilometrů zvládnete v pohodě na jeden zátah?
Neřekla bych o sobě, že jsem vyloženě zapálená běžkyně, ale běhání mě baví. Je to sport, při kterém jen obujete boty a můžete vyběhnout kdykoliv a kamkoliv se vám zachce. Můžete běhat ve městě, v lese, zkrátka kdekoliv to jde. Zatím jsem se nikdy nevydala na trasu, kdy bych si řekla, že poběžím, dokud budu moct. V kuse jsem běžela nejvíc asi 20 kilometrů, takže žádná velká štreka. Obvykle běhám na vytrvalost kolem 10 kilometrů. Nicméně mým snem je zaběhnout maraton.
Když si můžete vybrat a máte dost času, jdete raději na kurty, do posilovny nebo zaběhat si?
Kdybych si mohla vybrat, tak si asi nejdřív zaběhám, pak si půjdu zacvičit a nakonec si zahrát tenis. Přesně v tomhle pořadí. Dřív to bylo jinak, ale já teď miluju chodit do posilovny, zvedat činky nebo jezdit na cyklotrenažéru. Sport obecně mě pořád hrozně baví.
Zdroje:
Autorský rozhovor, Kondice listopad 2024
