Možná kdybychom použili selský rozum a uskromnili se, tak jako to dělaly naše babičky a prababičky, měly bychom jasno a byly na poli výživy pevnější v kramflecích. Miluju staré kuchařky. A tak jsem si jednu po babičce schovala. Jmenuje se Naše kuchařka, je z roku 1958 a vydalo ji Státní zemědělské nakladatelství Praha. Na čtvrté straně knihy je napsáno, že kniha vychází z podnětu Výboru československých žen a Společnosti pro racionální výživu… (nemáme náhodou i dnes podobné organizace)?

Bílkoviny jako součást regenerace

Meryl Davids Landau | Markéta Chýňavová bílkoviny regenerace glykemický index

Kuchařka je určena venkovským ženám, které mají většinu základních potravin z vlastních zdrojů, ať už se jedná o produkty živočišného původu nebo ovoce a zeleninu. Převedu-li to do dnešní doby, je vlastně velmi "in", protože není i dnes v kurzu vařit ze základních, sezónních a ideálně bio potravin? Ano, hádáte správně, je.

A nejen to. Když se řekne „kuchařka padesátých let“, představí si moje věková kategorie (padesátníků) omáčky s knedlíky, smažené řízky, škubánky a možná ještě odpornou mlékovou polévku z jídelny. Jenže v této kuchařce najdeme kromě těchto a spousty dalších receptů také řadu doporučení, která by s klidem obstála i na dnešním kurzu zdravé výživy: pestrost jídelníčku, pravidelnost, čerstvé a lokální suroviny, šetrná příprava i důraz na zdravý vývoj dětí. To všechno v ní je. A co víc? Je to napsáno srozumitelně, prakticky a zdá se mi, že i s respektem ke každodennímu vaření tehdejší hospodyně.

Co tehdy autoři kuchařky doporučovali a my dnes potvrzujeme?

Pestrost a vyváženost jídelníčku 

„Musí se postarat, aby jídlo zastoupilo všechny složky výživy,“ stojí hned v úvodu kapitoly. Stejně tak jako u dnešních konvenčních jídelníčků autoři knihy doporučovali pestrou stravu složenou z obilovin, všech druhů mas, ryb, mléčných výrobků, vajec, zeleniny a ovoce. V kuchařce dokonce najdeme rady, jak doplňovat bílkoviny a taky vitamíny.

Pravidelnost v denním režimu 

Autorka a kolektiv kuchařky připomínají, že jíst by se mělo pravidelně a také, že hospodyně by neměla odbývat sebe ani rodinu kvůli práci. Říká vám to něco? Místo snídaně ranní káva na lačno a večer místo společné večeře „co si kdo v lednici najde“ a vaše ochutnávání při přípravě jídla, takže když se dostane večeře na stůl, už vlastně nejíte.

Používání čerstvých a sezónních potravin 

„Využijme potravin z vlastních zdrojů,“ radí kuchařka. Zdůrazňuje, že domácí vejce, zelenina, ovoce ze stromů a čerstvé mléko mají vyšší výživovou hodnotu než kupované alternativy. Dnes bychom řekli: lokální, sezónní, bio.

Důraz na zeleninu a ovoce

 Přestože pokud jde o množství, nejsou doporučení kuchařky tak konkrétní jako ta dnešní (přibližně 150–200 g ovoce a až 450 g zeleniny denně), určitě na ně nezapomíná. Uvádí: v létě využívejte ovoce a zeleninu ideálně syrovou, v zimě v podobě kompotů, kvašené zeleniny nebo uskladněného ovoce. Jako by už tehdy tušili, že fermentace bude ve 21. století opět na výsluní.

Vyvarovat se přejídání a ohřívání zbytků 

Kuchařka zmiňuje, že jíst znovu ohřívané zbytky není správné – nejen kvůli chuti, ale i kvůli ztrátě živin. Jako by autoři kuchařky věděli, že se dnes vedou diskuse o tom, jak moc mikrovlnný ohřev ovlivňuje chuť a kvalitu jídla. Jídlo podle nich má být čerstvé, s láskou připravené a pěkně naservírované.

Kultura stolování 

„K chuti přispívá i pěkná úprava a čisté podání. Klid u jídla a pěkné chování u stolu.“ I to patřilo do tehdejšího pojetí zdravého stravování. O kolik je to vzdálené našim fast foodům, které jsme zvyklí pojídat z plastu či papíru ve stoje či za chůze?

Kuchařky našich babiček jako inspirace

Možná bychom měli v kuchařkách našich babiček listovat častěji. Nejen kvůli receptům, ale i postojům. Jídlo tehdy nebylo jen o kaloriích a už vůbec ne o dietách, ale o péči, rytmu, praktičnosti a úctě k surovinám. Vnímám to sama na sobě. Jinak krájím zeleninu vypěstovanou od tchýně než tu z obchodu. Jinak vnímám i vejce od ní a od jejich slepic. Když vím, jak zeleninu pěstuje a slepice krmí. Je to zcela jiný vjem, než když objednávám jídlo přes on-line obchod nebo ho nakupuju v supermarketu. A právě to je možná ta největší lekce, kterou si můžeme z kuchařek našich babiček odnést.

Tipy kuchařky z roku 1958: Co si vzít s sebou k jídlu

  • Chléb s pomazánkou, tvarohem nebo uzeninou
    Praktické, syté a trvanlivé řešení. Ideálně připravit večer předem a uložit do chladu. Prostě klasická svačina – chleba s něčím.
  • Pomazánky z tvarohu, másla, sardinek, uzenin či vajec
    Měly by být dobře roztíratelné, hutné, ale ne příliš mastné.
  • Chléb s vejcem, sýrem nebo s masem od předešlého dne
    Zbytky od večeře se proměnily v praktické obědové sendviče nebo pastrami, i když tehdy se jim tak neříkalo. Stejně jako dnes se k chlebu přibalila zelenina a k masu kyselá okurka.
  • Domácí pečivo
    Buchty nebo koláče autorka kuchařky doporučovala k svačině hlavně dětem, ideálně doplněnou mlékem.
  • Kombinace chleba s máslem a ovocem
    Dříve jednoduché a lehké řešení pro děti, které neměly přístup k teplému obědu. Ovocem mohly být i lesní jahody rozmačkané s cukrem.

Zdroje: