„Lékaři rozlišují mezi zvýšenou teplotou (37–37,9 °C), kterou není třeba snižovat, a horečkou (od 38 °C), kdy už má smysl zasáhnout. V každém případě je však důležitý klidový režim a dostatek tekutin,“ upozorňuje praktická lékařka Kristýna Veselá z pražské Flexi Clinic.
Dávno neplatí to, co se razilo dřív, tedy že vyšší teplota nebo i horečka je pro tělo léčivá a prospěšná a neměla by se srážet. „Je to přežitá domněnka. Je potřeba si uvědomit, že neléčíme číslo, ale léčíme stav. Někdo poměrně dobře snáší i vyšší teploty okolo 38,5 °C, někdo už při 38 °C reaguje citlivě, nemůže např. usnout a obecně snáší horečku špatně,“ uvedla pro Kondice.cz biochemička a spolupracovnice AquaLife Institutu Michaela Bebová.
„Mírná teplota skutečně může imunitnímu systému pomoci, v žádném případě ale ne horečka, která je obecně pro organismus velmi zatěžující a může způsobit řadu komplikací včetně dehydratace. Je strašně důležité pozorovat vyvíjející se stav, a pokud se horečka vrací, klidně ji systematicky srážet. V žádném případě není vhodné a zdravé zůstat v horečkách bez medikace několik dní, a to jak u dětí, tak u dospělých,“ dodala.
Srážet teplotu bez léků
A jak správně srážet? „Medikamentózní snížení horečky lze zvládnout pomocí léků s paracetamolem nebo ibuprofenem, silnější metamizol je vázán na předpis. Cílem není dostat teplotu na normální hodnotu, stačí ji snížit o 1–2 °C, aby se tělu ulevilo,“ uvádí doktorka Veselá.
Zabrat můžou i nefarmakologické postupy jako sprchování vlažnou vodou (okolo 25 °C po dobu 2 minut, po 20 minutách případně opakovat) nebo zábaly hrudníku a břicha (na 10–15 minut do osušky namočené ve vlažné vodě, končetiny ničím nepřikrývat).
VIDEO: Jak správně měřit teplotu?
„Nikdy však nesprchujeme ani nedáváme zábaly při mramorované kůži nebo studených, promodralých končetinách. Důležité je také nepřehřívat místnosti, často větrat a nezabalovat se do příliš teplých peřin,“ upozorňuje lékařka.
Proč je pití při nemoci tak důležité?
Léčbu infekcí podpoříme rozumným zacházením s léky, odpočinkem samotným a také dostatkem tekutin a minerálních látek.
„S horečkou přichází i zvýšené pocení, které je přirozeným mechanizmem ochlazování těla. Produkce potu může dosáhnout během 24 hodin až několika litrů, přičemž se s tekutinami ztrácejí i cenné minerální látky – zejména sodík, draslík a chloridy,“ vysvětluje Michaela Bebová.
„Ty jsou nezbytné pro správné fungování nervů, svalů, srdce i celkovou rovnováhu vnitřního prostředí. Pokud doplňujeme pouze čistou vodu bez minerálních látek, může se iontová nerovnováha ještě prohloubit. Organizmus využije tekutiny daleko lépe, pokud zároveň přijme ionty, které naopak pomáhají hydrataci udržovat.“
Kolik a čeho vypít?
Zatímco za normálních okolností by měl člověk vypít 35-45 ml tekutin na kilo hmotnosti (například 80kilový muž by tedy měl vypít přes tři litry a 60kilová žena asi dva a půl), s rostoucí teplotou tato potřeba stoupá. S každým stupněm teploty nad 37 °C konkrétně asi o 12 procent.
Přitom žízeň nastupuje se zpožděním, takže spoléhat se na ni nestačí. Ideální je průběžně popíjet menší množství tekutin a nedělat velké pauzy. Asi 80 procent z pitného režimu bychom měli přijmout z tekutin, zbytek v rámci stravy. „To znamená z polévek, ovoce, zeleniny, ale i například vařené brambory nebo potraviny, jako je mléko, jsou zdrojem tekutin,“ doplnila Bebová.
Problém je, že při horečce často nemáme moc chuť k jídlu. „Organismus je při horečce ve stavu, kdy spotřebovává více energie, ale zároveň nechce být zatěžován složitým trávením. Těžká, tučná nebo nadýmavá jídla mohou zhoršit nevolnosti. Rozhodně lepší volbou jsou proto lehce stravitelná jídla – polévky, kaše, jogurty, pyré, měkké ovoce či jednoduché sacharidové přílohy,“ říká praktička Veselá.
Velmi vhodné jsou i vývary, které kromě tekutin dodají i sůl, aminokyseliny a malé množství energie. „Zředěné ovocné šťávy zase pomohou doplnit rychlé cukry, což je užitečné při nechutenství. Pokud ale tělo vyžaduje odpočinek, jedno až dvoudenní hladovění mu neublíží – samo si řekne, kdy a na co má nebo nemá chuť,“ říká Veselá.
Obecně se na pití doporučují přírodní minerálky. Týká se to i pacientů s vysokým krevním tlakem, kterým se často tyhle vody nedoporučují. „Naopak, pokud obsahují hořčík nebo draslík, mohou léčbu vhodně doplňovat. Určité močopudné léky, používané při léčbě srdečního selhání, totiž mohou hladiny těchto minerálů nebezpečně snižovat,“ doplňuje internista a kardiolog, profesor Jan Piťha, předseda Fóra zdravé výživy.
Káva ano, alkohol ne
Do pitného režimu odborníci radí započítávat vlastně skoro vše kromě alkoholu. „V posledních letech se ustálil názor, že i káva patří do pitného režimu, pokud se jedná o kávu s větším objemem, jako je latté, americká káva apod. Na pravidelné pití kávy si organismus zvykne a nepůsobí na něj tedy tak močopudně, navíc voda v nápoji případné malé ztráty vyrovná,“
vysvětluje lékařka.
„Je to také důvod, proč se správně podává k espressu malá sklenička minerální vody, která má sloužit jednak k zapití a jednak k doplnění tekutin spolu s minerálními látkami (káva za určitých okolností snižuje využití některých minerálních látek, zejména vápníku, zinku, železa nebo hořčíku),“ doplňuje Bebová.
Zapíjejte léky správně
Samotnou kapitolou je ale správné zapíjení léků. „Sebelepší léčivo nemusí působit správně, pokud je doprovázeno nevhodným nápojem. Nejvhodnější je neperlivá voda nebo slabě až středně mineralizovaná minerálka pokojové teploty. Sycené nápoje mohou zvýšit kyselost žaludečních šťáv a některé léky znehodnotit ještě před vstřebáním,“ apeluje Piťha.
K zapíjení léků se naprosto nehodí pivo, mléko nebo ovocné džusy jako grapefruitový či pomerančový. Problematické jsou ale také čaje. „Zelené a černé čaje obsahují kofein a další aktivní látky, které mohou účinky léků zesilovat, nebo naopak oslabovat. Podobné riziko mohou mít i některé bylinné čaje. Ovocné čaje jsou sice bezpečnější, ale mnoho z nich obsahuje ibišek, který může vstřebávání léčiv také ovlivnit. Sázkou na jistotu je proto obyčejná a minerální voda,“ doporučuje Bebová.
Kdy s horečkou k lékaři?
Ačkoli většinu virových onemocnění lze zvládnout doma, jsou situace, kdy je nezbytná lékařská pomoc. Konkrétně jde o horečku trvající déle než tři dny, extrémně vysokou, nereagující na léky nebo doprovázenou zvracením, bolestí hlavy, břicha nebo na hrudi, ztuhlou šíjí či poruchami vědomí.
Vyhledat lékaře je nutné také tehdy, když nemocný nedokáže dostatečně přijímat tekutiny. U dětí a seniorů je důvodem k ostražitosti již několik hodin nedostatečného pití. Právě dehydratace bývá častou komplikací, která průběh onemocnění významně zpomaluje a zhoršuje.
Zdroje:
- Autorský text,
- TZ AquaLife Institutu ze 3. prosince 2025
