S Kateřinou Neumannovou se potkáváme v samotném srdci Dolomit, v italském horském středisku Madonna di Campiglio, kterému dělá dechberoucí kulisu skalní masiv Brenta. Městečko nabízí zajímavý kontrast – během dne můžete absolvovat náročnou horskou túru a večer se cítit jako někde u moře nad mísou těstovin s mořskými plody.
Náš program nebyl pro lenochy. První den se vydáváme na ferratu SOSAT, jednu z nejznámějších zajištěných cest v masívu Brenta. Je považována za středně těžkou a je součástí slavného systému ferrat Via delle Bocchette. Dlouhé traverzy po úzkých skalních římsách střídá několik kratších zajištěných úseků se schody a kramlemi. Okouzlená nádhernými výhledy na vrcholy Brenty, až v hotelu na impozantních fotkách kolegy zjišťuji, kolik desítek metrů bylo dole pod námi, když jsme stáli na okraji skalní římsy. Sestup do údolí, kde bylo nutné sklesat tisíc výškových metrů, mě zabíjí. Zatímco si jdu regeneračně zaplavat a do sauny, Katka vyráží na pivo na slunečnou terasu.
Cyklistický okruh Giro Del Brenta
Druhý den bylo na programu silniční kolo, se stehny v plamenech jsem měla pocit, že už nikdy nevyjedu žádný kopec. Nakonec jsem zvládla velkou část cyklistické túry Giro del Brenta, pro jejíž absolvování je právě Madonna di Campiglio nejlepší výchozí bod. To, že je Katka ve skvělé kondici, cyklistika i závodění ji baví, nám ukáže hned v prvním kopci, kdy stačí pár set metrů a vidíme jen její modrý dres mizící v dáli.
Trasa dlouhá 140 kilometrů a více než 2000 výškových metrů s dvěma legendárními nekonečnými kopci nabízí neuvěřitelné výhledy na Brentu. Dech nám vyrazilo jezero Molveno. „Doporučuji pro rodinnou dovolenou, byla jsem tu dvakrát,“ vypráví Kateřina Neumannová a já si ho píšu na seznam míst, kam chci příští rok. Odtud pokračujeme podél řeky Sarca do Pinzola. První část se vlní pod majestátní skálou, aby se pak najelo na cyklostezku vedoucí mezi jabloňovými sady. Poslední stoupání z Pinzola do Madonny si po 115kilometrové dávce v nohách nechávám na příště. Tohle ikonické stoupání má totiž 800 výškových metrů a na to už nemám chuť ani energii. Překvapivě ani Katka, která si zablokovala krční páteř. Ale nadšeně nám popisuje každou zatáčku, jelikož to před pár lety vyjela. Tehdy jela nahoru do Madonny od jezera Garda a pak zpět. To bude odhadem dobrých 150 kilometrů těžké dřiny.
VIDEO: Co si myslí Kateřina Neumannová o tomto výletě?
Na Gardu se další den vydáváme i my. To místo miluji, mířím tam často na jaře. Žijí tam moji přátelé, navíc Garda je jezero jako moře se středomořskou atmosférou v sevření krásných hor a spoustou turistických aktivit. Když sjedeme z hor a napojíme se na cyklostezku podél řeky Sarca, cítím se jako doma. Stejně jako když si v Torbolé objednávám oblíbené těstoviny se sardinkami z Gardy. Nahoru naštěstí jedeme taxíkem. Čeká nás večeře ve vyhlášené restauraci Antico Focolare, kde se i v zimě v mrazu stojí fronta na stůl.
Túra pět jezer
Poslední den Katka odjíždí hned ráno, ale my s kamarádkou Klárou vyrážíme na Túru 5 Laghi (5 jezer). Patří k nejkrásnějším vycházkám nad Madonnou, míjí pět jezer, nad kterými se ční masiv Brenta. Nahoru vyjedeme stejnojmennou lanovkou a nasazujeme brutální tempo, abychom stihly včas odjet do Prahy. Z pěti jezer vidíme čtyři, kvůli dešti uvízneme s partou španělských horalů v horském přístřešku. Ty jsme později pak s velkým náskokem předběhly. Déšť nás cestou zpět stejně promočí na kost. V chatě jsme si daly teplou polévku. Středomořská kuchyně je prostě kdekoliv úžasná. Lanovku nám mezitím pro bouřku zastavili. Kdyby nepršelo a nečekali nás kamarádi nachystaní na odjezd do Prahy, byla by to jedna z nejkrásnějších túr, které jsem kdy v Dolomitech šla.
A co bylo nejpříjemnější? Zatímco střediska jako Alta Badia nebo Val Gardena praskají ve švech, tady bylo lidí tak akorát. A přitom masiv Brenta umí vykouzlit stejně neodolatelnou scenérii.
Zdroje:
- Autorský článek
