Počet nehod v horách během hlavní sezóny roste zejména kvůli stále většímu počtu turistů.Na horské túry, ferraty nebo vrcholy vyšší než tři tisíce metrů totiž každoročně vyrážejí miliony lidí. Například v Alpách patří vysokohorská turistika k nejdynamičtěji se rozvíjejícím formám cestovního ruchu. Rakouské Tyrolsko během letní sezony 2025 přivítalo přibližně 6,65 milionu návštěvníků. Velká koncentrace turistů se odráží také ve statistikách horských záchranářů. Rakouská alpská policie zaznamenala v sezoně 2024/2025 10 900 nehod a záchranných akcí, při nichž zahynulo 269 osob. Mezi nejčastější příčiny nehod patří pády, nedostatečná příprava, přecenění vlastních schopností a nevhodně zvolené vybavení.
Vysokohorská turistika neznamená horolezectví, ale ani procházku v horách
Přestože jsou některé třítisícové vrcholy technicky poměrně dostupné, vysokohorská turistika není obyčejný výlet. Velká převýšení, náročný terén i rychle se měnící počasí vyžadují dobrou fyzickou kondici, zkušenosti a pečlivé plánování. Pokud výstup nevyžaduje lano ani lezeckou techniku (s výjimkou ferrat), stále jde o vysokohorskou turistiku, nikoli o horolezectví.
Technická obtížnost přitom není jediným měřítkem náročnosti. Velkou roli hraje délka trasy, nadmořská výška, únava i schopnost správně vyhodnotit situaci. Z vlastní zkušenosti, kdy se každoročně vydávám do vyšších hor, považuji za nejdůležitější znát své limity, nepřeceňovat síly a umět se včas otočit, i když do vrcholu zbývá jen několik set metrů.
Své o tom ví Marie Klementová (na sítích známá jako Děvče z hor), mezinárodní horská průvodkyně, cestovatelka a odborná lektorka, která před pár dny se svou skupinou nezdolala gruzínský vrchol Kazbek: „Vrchol je jen bod na mapě, správné rozhodnutí si s sebou nesete celý život. Touha po vrcholu byla sakra silná, nejen kvůli mně, ale i kvůli lidem, které jsem měla s sebou. Fyzicky na to měli. Viditelnost ale byla nulová, bylo tam velké riziko pádu do trhlin nebo také nenalezení cesty zpět (nefunguje tam GPS). Kdybych neměla zodpovědnost za svou skupinu, šla bych dál, ale asi i já bych to později otočila,“ svěřila se exkluzivně pro web Kondice.cz.
Piz Boè v Dolomitech: Ideální první třítisícovka? Ano, pokud víte, do čeho jdete
Třítisícovka. To číslo zní skoro magicky. Ještě před pár lety jsem měla pocit, že na vrcholy nad tři tisíce metrů chodí jen horolezci s mačkami nebo zkušení lezci s ferratovými sety. Dnes už ji má na svém seznamu přání skoro každý, kdo podlehne kráse vysokohorské turistiky. Sociální sítě jsou plné fotek z vrcholů, ale už méně se mluví o tom, jak málo stačí k průšvihu. Pochopila jsem to už loni v létě ve Slovinsku, když jsme se s manželem vypravili na Mangart (2678 m) a při sestupu nás na ferratě zastihla bouřka. Nikdy v životě jsem se tak nebála. Přitom pršet nemělo.
Ale ještě tu noc, než jsme s manželem usnuli v bezpečí apartmánu, jsme hledali, kam vyrazíme příště. Kam výš. A letos v létě, když byli naši kluci opět na táboře, jsme zamířili do italských Dolomit.
Vrchol Piz Boè (3 152 m), nejvyšší vrchol masivu Sella, je často označovaný zanejsnazší třítisícovku v Dolomitech, protože je technicky přístupný i zkušenějším turistům bez horolezecké výbavy. To ale neznamená, že je bez rizika. Pořád jste ve více než 3 000 metrech, kde se rychle mění počasí, slunce je mnohem intenzivnější, terén je kamenitý a případná chyba se řeší mnohem hůř než na české hřebenovce.
Nikde nikdo, na vrcholu Václavák
S manželem rádi chodíme dlouhé túry po horách, a tak jsme si i v tomhle případě přidali kromě výstupu pořádný okruh. V 7:45 ráno jsme vyrazili na vrchol z parkoviště v Colfoscu, zpátky jsme to vzali po druhé straně hory a vrátili se až v 19:45, takže celkem i s pauzami nám to zabralo 12 hodin. Dohromady jsme ušli 22 kilometrů a nastoupali 2000 výškových metrů.
Kdo by si to chtěl zkrátit a na Piz Boè se podívat, jde to. Z horní stanice lanovky na Sass Pordoi vede na vrchol přibližně dvouhodinová túra. A ačkoliv poslední úsek vyžaduje jistý krok a dobré podmínky, desítky lidí to neodradilo. Dalším stovkám stačilo vyjet lanovkou pod vrchol, udělat si pár selfíček a občerstvit se v místní chatě.
Byl to šok. Celý den jsme šli prakticky bez lidí, potkali jsme jen dvě party kamarádů a pak 2 páry. A najednou se před námi otevřel Václavák.Samotný vrchol jsme si tak tolik neužili a rychle spěchali zpátky. Síly už ubývaly a my to museli stihnout do setmění.
VIDEO: Jak vypadal můj první výstup na třítisícovku?
Vrchol je jen polovina cesty. Té lehčí
Oproti loňskému Mangartu jsme neměli helmy, ani ferratové sety. Zpětně si uvědomuji, že právě na některých úsecích Piz Boè by nám jištění dávalo větší smysl. Po zkušenosti z Mangartu jsme se ale cítili jistější, možná až příliš. Umím si představit turisty, kteří by to před některými úseky otočili. Ale i ty, kteří je prakticky vyběhnou.
Námi vybraná trasa zahrnovala několik žebříků a lehké zajištěné úseky (ferraty obtížnosti A a A/B), ale také části, kde se nám kameny drolily pod nohama. Ty byly pro mě nejhorší, protože oproti žebříkům a ferratám se nebylo čeho chytnout. A když už se konečně doškrábete na vrchol, čeká vás sestup. Za mě mnohonásobně těžší než výstup. Na psychiku, kolena, postřeh a koncentraci. Soustřeďte se, když jste unavení, nepropadejte panice, když koukáte ze srázů, ze kterých můžete spadnout. Pochopila jsem, proč se v horách říká, že vrchol je teprve polovina cesty.
„Z vlastní zkušenosti můžu říct, že mezi nejčastější chyby patří podcenění náročnosti trasy a nedostatečné vybavení. Lidé často vidí slunečné počasí a nepřibalí si teplejší vrstvy. Spoléhají na technologie, ne na vlastní úsudek, věří časům na mapy.com nebo podceňují absenci signálu v horách. Asi 60 % úspěšného zvládnutí túry je v hlavě. Pokud člověk už doma váhá, jestli na to má, doporučila bych zvolit jiný cíl,“ říká horská průvodkyně Marie Klementová.
Na třítisícovku s respektem a dobrou přípravou
Vysokohorská turistika má svá pravidla a na první třítisícovku se vyplatí vyrazit s respektem a dobrou přípravou. Kromě postupného získávání zkušeností a dobré fyzické kondice je důležité cítit se jistě i v exponovanějším terénu, mít pevný krok a věřit vlastním schopnostem. Stejně důležité je myslet i na několik praktických věcí, které mohou výrazně přispět k bezpečnosti i pohodlí během výstupu:
- prošlápnuté boty a kvalitní ponožky
- nepromokavá větrovka, případně náhradní oblečen
- čelenka nebo tenká čepic (na vrcholu bývá chladno a větrno)
- trekingové hole
- rukavice na žebříky, lana
- helma a ferratový set, pokud plánujete túru i s ferratami
- nabitý mobil, případně powerbanka
- čelovka (nikdy nevíte)
- lékárnička a izotermická fólie
- UV krém
Na horách se často podceňuje pitný režim, proto mějte dostatek tekutin. My si dopředu ověřili, které horské chaty budou otevřené, kde doplníme vodu, ale i potřebné kalorie. Sacharidy jsou náš kámoš a stejně důležitá je pro nás i sůl. A jako nouzovku s sebou vždy máme hroznový cukr. Co jsme ale letos podcenili, byla kvalita signálu. Několikrát jsme se potřebovali podívat, kudy máme jít. Takže pro příště už máme stažené offline mapy. A já si nezapomenu namazat krémem s ochranným faktorem ruce a nohy, nejen obličej. Hory jsou zrádné i v tomto ohledu. Naopak nás musím pochválit, že jsme to zvládli nalehko, manžel s malým turistickým batohem, já dokonce jen s běžeckou vestičkou.
Zdroje:
- Autorský text,
- Bundesministerium Inneres,
- Tirol Werbung
