S naší rodnou planetou Měsíc pojí pevné gravitační pouto. Vesmírný souputník Země je od ní v průměru vzdálený asi 380 000 kilometrů, což je z astronomického hlediska vlastně za rohem. Je tak blízko, že běžně můžeme pozorovat, jak se majestátně vznáší nad našimi hlavami. A během některých úplňků je tak velký a jasný, že jeho stříbřité světlo téměř vyžene z krajiny noc.

Úplněk je fáze Měsíce, kdy je jeho polokoule přivrácená k Zemi celá osvětlená Sluncem, na obloze tudíž jasně září. I proto má úplněk ze všech měsíčních fází nejvýsadnější postavení. A také bývá nejvíce spojován s nejrůznějšími legendami a mýty. O jeho magické síle by se jen z pověr a rad sesbíraných na internetu dala napsat kniha.

Tak jen ve zkratce: byliny sbírané za úplňku mají největší sílu, otevírají se ukryté poklady, zvířata jsou nervózní a neklidná, rodí se nejvíc dětí, zvyšuje se počet trestných činů, nehod a sebevražd, lidé špatně spí a trpí náměsíčností, nejvíce rostou vlasy, nehty i houby, bývá největší mráz…

Spánku úplněk neprospívá

Faktem je, že z výše popsaného má úplněk vědecky prokazatelný vliv pouze na horší spánek. Vlastně to není ani moc překvapivé. Za jasných nocí Měsíc dokáže svítit tak intenzivně, že to citlivější jedince může budit. „Lidé žijící ve městech plných světel si už ani neuvědomují, jak moc dokáže Měsíc osvětlit noční krajinu,“ říká Pavel Gabzdyl z Hvězdárny a planetária Brno, který se pozorováním Měsíce a jeho výzkumem dlouhodobě zabývá.

I když je intenzita měsíčního svitu v úplňku asi milionkrát slabší než přímé světlo Slunce, bohatě to stačí, aby některé lidi či zvířata ovlivňoval. Vlivem úplňku na spánek se zabýval výzkum Michaela Smithe z univerzity ve švédském Göteborgu, který dlouhodobě sledoval spánek a mozkovou aktivitu 47 lidí v nejrůznějších fázích Měsíce.

Výsledek? Úplněk zkracuje dobu spánku asi o 20 minut a také způsobuje, že hůře usínáme. „V době úplňku se zdá být mozková kůra citlivější. Účinek je patrný u obou pohlaví, ale především muži mají problémy s usínáním a délka spánku je u nich kratší,“ popsal Michael Smith. Získané údaje podle něj naznačují, že lidé v sobě mají zabudovány jakési biologické hodiny usměrňované měsíčními fázemi.

Jeho teorii potvrzuje i Christian Cajochen z univerzity ve švýcarské Basileji, autor dřívější studie, která rovněž naznačila vztah mezi úplňkem a spánkem. Podle něj jsou ony biologické hodiny dědictvím z dávných dob. „První lidé možná měli lehčí spánek za úplňku, neboť za jeho světla byli více ohroženi divokými zvířaty,“ myslí si.

Podotýká, že někteří živočichové mají dokonce rytmem Měsíce ovládanou i dobu reprodukce. Například koráli rodu Acropora millepora se rozmnožují pouze za úplňku, přestože nemají žádné orgány, kterými by ho mohli poznat. Mají to prostě zakódované v genech.

Proč vyjí vlci

V dalších případech je vliv úplňku na okolní dění spíše nepřímý. Větší intenzitou světla za jasných měsíčních nocí se dá vysvětlit třeba zvýšená aktivita zvířat. Nejen domácích, ale i volně žijících. Podobné je to i s vytím vlků. Ve skutečnosti nevyjí na Měsíc, ale komunikují spolu. Za jasných nocí jsou aktivnější, stejně jako ostatní zvířata.

S tím souvisí také statisticky prokázaný vyšší počet dopravních nehod. Mohou za to především srážky se zvířaty, která se díky světlejší noci dala do pohybu. Na úplněk jsou prý obzvláště citliví ti, kteří trpí spánkovou poruchou zvanou somnambulismus. Očividně si to mysleli i naši předci, když pro tento odborný výraz vymysleli krásné české slovo náměsíčnost. Přímý vliv svitu Měsíce na tuto poruchu ovšem nikdy nebyl vědecky prokázán, a to i přesto, že ho někteří pacienti sami zmiňují.

Některé další pověry sice mají reálné základy, Měsíc s nimi ale vlastně nemá nic společného. Třeba ta o nejkrutějších mrazech. Pokud dobře vidíme úplněk, musí být jasno. A právě za jasných zimních nocí bývá mráz největší, protože na obloze nejsou žádné mraky, které by na zemském povrchu zadržovaly teplo. Úplněk za to ale opravdu nemůže.

Nikdy se neprokázalo ani to, že by léčivé rostliny a byliny sbírané za úplňku měly větší sílu, ačkoli se o tom můžete dočíst nejen ve starých bájích a pohádkách, ale i na současných nejrůznějších ezotericky zaměřených serverech.

Pokud tomu ale někdo věří, rozhodně tu nejsme od toho, abychom mu to vymlouvali. Mimochodem, tým amerických vědců vedených Ivanem Kellym v roce 1986 vypracoval studii, která systematicky zkoumala více než stovku prací věnovaných vlivu úplňku. Závěry výstižně shrnuje už její název: Měsíc byl v úplňku – a nestalo se nic.

Pán přílivu

Přes to všechno má Měsíc obrovský vliv na fungování Země. Dokonce takový, že bez něj by na naší planetě možná nikdy nevznikl život. Nebo alespoň v takové formě, jakou má nyní. „Gravitační působení Měsíce funguje jako stabilizátor sklonu rotační osy Země. Pokud by Země Měsíc neměla, sklon její rotační osy by se měnil mnohem výrazněji,“ upřesňuje Pavel Gabzdyl. Taková nestabilita by s sebou nesla obrovské změny klimatu.

Měsíc má i hlavní vliv na příliv a odliv. Ze dvou třetin ho způsobuje jeho vzájemné gravitační působení se Zemí (za zbývající třetinu může gravitace Slunce a ostatních planet Sluneční soustavy). K nejvyšším přílivům a odlivům dochází při novoluní a za úplňku, kdy je postavení Měsíce vůči Zemi v jedné přímce se Sluncem, jejich gravitační síly se tedy sčítají.

Největší rozdíly mezi přílivem a odlivem jsou v kanadském zálivu Fundy, kde činí v průměru 17 metrů, v Evropě v ústí řeky Severn v Anglii (16 metrů) a ještě u kláštera Mont- -Saint-Michel na pobřeží francouzské Normandie (13 metrů). Výše přílivu se na různých místech planety výrazně liší především kvůli nestejné hloubce moře, tvaru pobřeží či charakteru mořského dna.

Bez vlivu Měsíce by byl příliv i odliv o dvě třetiny menší. Tím by se výrazně zmenšila oblast na pobřeží moří a oceánů, která po odlivu zůstává odhalená a poskytuje obživu pro mnoho živočichů. Potravu by tak museli hledat v jiných oblastech a úplně by se naboural potravinový řetězec.

Jak šel ke dnu Titanic

Oběžná dráha Měsíce kolem Země není přesná kružnice, ale elipsa – někdy se od nás nebeský souputník vzdaluje, jindy zase přibližuje. Vzájemné působení obou planet (tzv. slapové síly) je nejsilnější, když jsou si nejblíž. Za posledních 1400 let byly obě planety nejblíže v lednu 1912. Když se navíc 4. ledna 1912 Slunce, Země a Měsíc dostaly do jedné řady a Země se na své dráze zároveň nejvíc přiblížila ke Slunci, slapové síly byly obzvláště silné.

„Toto uspořádání maximalizovalo vliv Měsíce na příliv a odliv v pozemských oceánech,“ prohlásil Donald Olson, vedoucí vědeckého týmu z Texaské univerzity. Utvořil se přitom podle něj tak velký příboj, že vyplavil z Grónska do Atlantiku nezvykle mnoho velkých ledovců, které poté mořské proudy zvolna unášely na jih.

O tři měsíce později, v noci ze 14. na 15. dubna 1912, do jednoho z těchto „vyplavených“ ledovců jižně od New Foundlandu narazil Titanic. Kapitán byl přesvědčený, že tak jižně se žádné ledovce nemohou vyskytovat, a zvolil proto rychlejší severnější trasu.

Měsíc možná nepřímo ovlivnil i zemětřesení u Sumatry, které v prosinci 2004 vyvolalo ničivou vlnu tsunami. Katastrofa způsobila smrt 220 000 lidí. Tým japonských vědců z Tokijské univerzity v roce 2016 ve výzkumu zveřejněném v odborném časopise Nature prokázal, že úplňky mohou mít spojitost se zemětřeseními. Z 12 velmi silných zemětřesení, která vědci porovnávali s fázemi Měsíce, se jich devět stalo v době, kdy byl úplněk, nebo novoluní.

Kromě zemětřesení na Sumatře se to týkalo například i katastrofických otřesů v Chile v roce 2010 nebo ve Fukušimě o rok později. Vědci sice přesně nevědí, jak celý mechanismus funguje, jisté ale je, že k uvolnění energie zemětřesení mohou přispět právě slapové síly znásobené vlivem Měsíce. Je vidět, že nejbližší vesmírný soused nás může ještě lecčím překvapit.

MOŽNÁ NEVÍTE

Superúplněk versus mikroúplněk

Superúplněk se říká jevu, kdy se Měsíc v úplňku na své eliptické dráze nejvíce přiblíží k Zemi. Za jasného počasí se tak zdá větší a mnohem jasnější než obvykle. Dochází k tomu zhruba jednou za čtrnáct měsíců. Opakem je mikroúplněk, to když je Měsíc v úplňku na své dráze od Země nejdále.

Nejbližší superúplněk nastane letos 18. září v 4.34 hod., a bude ho dokonce provázet částečné zatmění Měsíce. Mikroúplněk byl 24. února.

Autor: Jiří Zázvorka

Zdroje: Autorský článek, Květy 3/24, https://www.gu.se/en