Součástí týmu Žluté stužky se Barbora Černošková stala více méně náhodou. Když někdy před půlnocí v adventním čase vyřídila u počítače pracovní resty, začala brouzdat po internetu a narazila na Yellow Ribbon Run. Za projektem stojí Gabriela Slováková, která 20 let působila jako ředitelka mužské věznice v Kuřimi a ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, aktuálně je ředitelkou odboru trestní politiky na ministerstvu spravedlnosti. Inspirovala se akcí v Singapuru, ale posunula hranice dál. Kromě toho, že během podporují lidi za mřížemi slavné osobnosti i bývalí trestanci, mohou se na startu hlavního závodu každý rok potkat jak ti, kdo za mřížemi byli, tak ti, kdo je za mříže posílají, ale i ti, kdo za nimi stále ještě jsou a povaha jejich trestu to umožňuje.
Jaký to má smysl? Kromě zviditelnění celé problematiky i novou životní strategii pro ty, kteří si zatím nezvolili tu nejšťastnější. „Běh a sport vůbec je vynikající prevencí kriminality. Především proto, že když chcete něčeho dosáhnout, neexistují žádné zkratky. Když chcete uběhnout závod, musíte trénovat. ‚Neokecáte‘ to z gauče, nejde to tak trochu ošulit, protože běžíte sama za sebe, vy jste za to odpovědná,“ přemýšlí Barbora Černošková nad složitou otázkou. Sama má za sebou část života ve světě vrcholového sportu a považujete to skvělou školu života. Přísné prostředí estetických sportů, které okusila nejdřív v rámci gymnastiky, později jako akvabela, ji naučilo zatnout zuby a nenechat okolí ve štychu, když přijdou problémy.
„Ti lidé často pocházejí z prostředí, kde nemají odkud převzít výjimečně dobré pracovní návyky, nemají sebekázeň. Běh je to může naučit. Musíte se zatnout, a i když to bolí, musíte pokračovat, jinak nedosáhnete cíle. Když jste součástí komunity, která vás v tom podporuje, tak se často stane, že vyměníte třeba závislost na drogách za závislost na běhu nebo na sportu. A to je klíčem k lepšímu životu,“ myslí si. Když se poprvé s tématem podpory lidí za mřížemi setkala, šokovalo ji, že v naší zemi žije na 40 tisíc dětí, které mají jednoho nebo oba rodiče ve vězení, ale neexistuje pro ně žádná systematická pomoc. Žijí v neúplných rodinách, často ve finanční tísni nebo toxickém prostředí. Osudy se pak často opakují. „Čelí celé řadě problémů a pykají za chyby svých rodičů. A co si ne vždycky uvědomujeme – většina vězňů je z podobně nefunkčních rodin,“ zdůrazňuje půvabná moderátorka.
Žlutá stužka se snaží celé téma vězeňství a trestního systému zviditelnit a posunout. „V Českých věznicích je obrovská míra recidivy – kolem 70 procent – a to stojí obrovské peníze. Přitom stačí s vězni pracovat a mohou z nich být lidé, kteří dokážou normálně fungovat. Proto mám ráda třeba věznici Vinařice, která má v tomhle ohledu skvělé výsledky. Největší odměnou pro mě pak je, když se mi ozve někdo, koho znám zpoza mříží, že se mu daří dobře, pracuje a tohle je jeho nová přítelkyně,“ usmívá se Barbora Černošková.
Česká společnost ale není změnám příliš nakloněná. Mnozí lidé se domnívají, že vězni jsou dnem společnosti a je dobře, že jsou zavření. Jak výkon trestu vypadá nebo změna systému nikoho příliš nezajímá. „V České republice je 20 tisíc vězňů a jenom 53 je zavřených na doživotí. Všichni ostatní pachatelé se vrátí zpátky a my musíme myslet na to, co s nimi bude. Nikdo nechce mít za souseda někoho, kdo spáchal trestný čin a je darebák. Ale stát se to může. Nebo vaše dítě bude chodit do školy s dítětem tohohle člověka,“ připomíná patronka dětí Yellow Ribbon Run.
Pokud budeme na takové lidi připravení a budeme s nimi pracovat, nebude jejich návrat do společnosti tak rizikový. Že to jde, dokazují právě zmíněné Vinařice. „Mají tam skupinku, kde se těm nejzávažnějším pachatelům věnují komplexně, procházejí velmi složitými terapeutickými procesy a mají recidivu pouhých sedm procent!“ uvádí pozitivní příklad Barbora Černošková.
Zdroj:
autorský rozhovor
Barbora Černošková
