Možná byste si mysleli, že asistenční pes je majetkem svého pána, ale není tomu tak. Obecně prospěšná organizace Pomocné tlapky své psy lidem pouze propůjčuje, a to z jednoduchého důvodu — aby je mohla chránit po celý jejich život.
„Tímto vztahem pejska chráníme. Kdyby si ho klient nehleděl, špatně se o něj staral nebo ho nevyužíval tak, jak má, můžeme zasáhnout. Vidíme v metru případy, kdy lidé zneužívají psa k žebrání. My naštěstí takové zkušenosti nemáme. Naši klienti se o pejsky starají krásně — jsou vymazlení, vymodlení a v úžasné kondici,“ říká Hana Pirnerová, zakladatelka a ředitelka obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky a dodává, že výcvik jednoho asistenčního psa trvá dva roky a stojí stovky tisíc korun.
Sežeňte si finance
Bohužel stát na tento výcvik nijak nepřispívá, takže organizace se musí spoléhat na dárce a sponzory. „Veškeré finance si sháníme sami. I to je jeden z důvodů, proč chceme, aby pes pracoval tak, jak má. Pro naše klienty pořádáme pravidelně tzv. rekondiční pobyty, při nichž nám dokazují nejen že o pejska dobře pečují, ale také, že ho využívají k tomu, k čemu ho náš tým dva roky vychovával a trénoval. Že se neválí někde na zahradě, ale žije úzce s klientem a pomáhá mu,“ dodává Hana Pirnerová.
PODCAST: Poslechněte si i příběh Adriany, které asistenční pes pomohl zpět do života
Upozorňuje i na smutnější situace. Například když pejsek onemocní a potřebuje operaci v řádech tisíců. Díky tomu, že je pes majetkem naší organizace, můžeme klientovi s těmito výdaji pomoci. Stejně je tomu třeba i v případech, kdy ženu opustí partner a úhrada krmení je pro ni problematická.
„A pak jsou situace, kdy dětský klient zemře a pejsek, který mu dosud pomáhal, je pro rodinu smutnou připomínkou těžké ztráty. V těchto momentech má rodina samozřejmě právo pejska vrátit, což se naštěstí nestává“ říká Hana Pirnerová.
I asistenční psi stejně jako lidé odchází do důchodu nebo do psího nebe. V tom případě mají klienti Pomocných tlapek přednostní právo na získání nového pejska, takže nemusí stát ve frontě spolu s ostatními čekateli.
Jak se chovat k asistenčním psům
Asistenční psi jsou profesionálové, kteří svému člověku pomáhají v situacích, kdy jde o bezpečí, zdraví i psychickou stabilitu. Dokážou přerušit panickou ataku, varovat před epileptickým záchvatem, pomoci udržet rovnováhu nebo zabránit pádu. A právě proto může být naše neuvážené chování nebezpečné.
„Největší problém nastává ve chvíli, kdy lidé chtějí psa pohladit nebo na něj začnou volat. Stačí mlasknutí, šišlání, zavolání jeho jména nebo jen to, že se k němu člověk nakloní, nečekaně dotkne. Asistenční pes je ale ve službě. Pracuje. Soustředí se,“ upozorňuje trenérka Renata Krejčová.
Ve chvíli, kdy se ho někdo snaží vyrušit, může pes ztratit pozornost a následně nebude schopen vykonat úkon, který je v daný moment klíčový. V podstatě tím, že psa vyrušíme můžeme ohrozit jak psa tak jeho páníčka. Například pes, který jde u vozíku může šlápnout vedle, strčit packu pod kolo vozíku nebo při vyrušení volně pobíhajícím psem, který ho obtěžuje může strhnout k zemi člověka o berlích. U vodícího psa může vyrušení způsobit ztrátu orientace celého týmu, což znamená, že pes i člověk mohou snadno zvolit špatný směr nebo přehlédnout překážku.
Pokud potkáte asistenčního psa (poznáte ho podle vesty, kterou má na sobě), je důležité udržet odstup, nesnažit se na něj jakkoliv promlouvat ani nenavazovat oční kontakt. Nesahejte na něj, i když „je tak roztomilý“, a rozhodně k němu nepouštějte svého vlastního psa.
Komunikujte pouze s „jeho člověkem“. Pes není mazlíček, ale pracující parťák. A pokud vidíte, že pes zastavuje, blokuje cestu nebo jinak usměrňuje pohyb svého člověka, nezasahujte. Může jít o bezpečnostní úkon. Platí jednoduché pravidlo: Asistenční pes pracuje. Vyrušení může být nebezpečné.
Asistenční psi jsou nenápadní hrdinové, kteří stojí u lidí v těch nejtěžších chvílích. Vrací jim odvahu vyjít mezi ostatní, zvládat každodenní provoz i žít život, který byl dříve plný strachu. Aby mohlo vznikat víc takových příběhů, potřebují Pomocné tlapky nejen trenéry a dobrovolníky, ale i veřejnost, která ví, jak se k asistenčním psům chovat a proč jejich práce dává smysl. To je moc hezky napsané
Jak můžeme pomoci?
Práce Pomocných tlapek stojí téměř výhradně na veřejné podpoře. Pomoci může každý – a nemusí jít jen o peníze.
- Finanční dar: Podpořit výcvik lze přes DMS:
DMS POMOCNETLAPKY 30 / 60 / 90 / 290 / 490
na číslo 87777 - Adopce na dálku: Pomůžete konkrétnímu štěněti projít celým výcvikem až ke klientovi.
- Nákup v e-shopu Pomocné tlapky: Část výdělku jde přímo na výcvik psů.
- Dobrovolná pěstounská péče: Je jednou z nejdůležitějších forem pomoci. Štěně zůstává asi rok v pěstounské rodině, která jej učí základům života: pohyb ve městě, jízdu MHD, pobyt v restauraci, socializaci, setkávání se psy i lidmi… Vše, co se v této fázi naučí, tvoří základ jeho budoucího profesního života.
