Zamilovaná jsem byla v životě jen jednou. Petra jsem poznala coby čerstvá maturantka. Prožila jsem s ním všechna svá poprvé. První milování, dovolená bez rodičů, stěhování do vlastního, společný život. Měli jsme krásný vztah nebo mi to tak alespoň přišlo. Celých deset let, co jsme byli pár, jsem byla do Petra po uši zamilovaná. Udělala bych pro něj všechno na světě. Pokaždé, když se mě letmo dotkl, cítila jsem motýly v břiše a horko v rozkroku. Milovala jsem jeho povahu, jeho tělo, jeho chyby. Věřila jsem, že spolu zestárneme.
Těhotenství pro nás byla radostná zpráva
Když mi bylo 27, otěhotněla jsem. Dítě jsme oba chtěli, a tak jsme zářili štěstím, že se to povedlo. Všem jsme tu radostnou novinu řekli a těšili se, jak budeme tři. Jenže za pár týdnů od oznámení mého těhotenství jsem potratila. Nebudu lhát, zničilo mě to. Celé dny jsem se jen ploužila po bytě a nebyla schopná ničeho, jen jsem vzlykala a litovala se. A možná tehdy se něco změnilo. Jenže já si toho nevšimla. Všechno mi to docvaklo až mnohem později.
Dal mi kopačky, protože chtěl znovu dýchat
Petr začal z práce chodit domů až za setmění. Často byl na telefonu, často si plánoval akce s kamarády a nechával mě doma samotnou. Byl roztržitý, podrážděný a jakoby duchem jinde. Když mě poslal na dovolenou do Tunisu, prý abych se dala dohromady a přišla na jiné myšlenky, přišlo mi to od něj jako laskavé gesto. Hned po návratu jsem ale vycítila, že moje dovolená byla předem promyšlený tah. Petr měl díky tomu volný byt a tudíž i prostor vídat se s holkou, kterou poznal v práci a do které se bezhlavě zamiloval, což mi brzy taky oznámil. Prý už se mnou nebyl šťastný. Potřeboval se nadechnout. Chtěl zase žít a ne jen přežívat v zajetých kolejích. Rozešel se se mnou na 1. máje po 10 letech společného soužití a dal mi týden na to, abych se odstěhovala a našla si podnájem. Jeho kolegyně a zároveň nová láska mě v našem bytě vystřídala záhy. Do roka byla těhotná a dnes spolu mají už tři děti. Občas se potkáme a prohodíme pár slov. „A co ty?“ ptá se pokaždé. A co já? Já jsem pořád sama. Jako kůl v plotě.
Muži o mě stojí, jenže žádný mě nedokáže zaujmout
Neříkám, že by o mě ze strany mužů nebyl zájem. To vůbec ne. Po své mámě jsem zdědila dobré geny, a tak mi většina lidí hádá i o několik let méně. Vrásky se mi zatím celkem vyhýbají. Mám tmavě hnědé vlasy do pasu, stále bez šedin. Po tátovi mám dlouhé a svalnaté nohy a díky tomu, že denně běhám a posiluju, udržuju si i po čtyřicítce štíhlý pas a dobrou kondici. Není snad týden, aby mě někdo nepozval na rande, nepřeháním. Mladší kluci i starší (a leckdy zadaní) pánové mě lákají na kafe, do divadla, na výlet, na večeři. Muži mě někdy oslovují ve fitku, občas při venčení psa, během čekání na semaforu, po obchodním jednání, v sauně, na horské túře, na pláži či na sjezdovkách, nejvíc ale na Tinderu, který si opakovaně mažu, abych si ho pár měsíců nato zase obnovila. Online seznamky dneska zkrátka jedou, tak to je. I když mám za sebou desítky schůzek, nikdy jsem z dotyčných zájemců nebyla nadšená.
Sledujte podcast na vaší platformě
Podcast Holky v kondici je o zdraví, cvičení, duševní pohodě a každodenních výzvách. Autenticky, s nadhledem a bez příkras. Pro ženy, které chtějí načerpat energii a inspiraci.
Sledujte náš podcast na vašich oblíbených platformách Spotify a Apple Podcasts nebo u nas na webu https://www.kondice.cz/podcasty/
Nedokážu se zamilovat, ale chci ještě cítit motýly v břiše
Možná si teď stejně jako moje rodina a většina mých přátel říkáte, že jsem vybíravá. Že jsem moc náročná a měla bych slevit ze svých nároků a požadavků, vždyť už se pomalu řítím do menopauzy, tak co bych ještě chtěla. Jenže ono nejde jen o ty představy, které o svém protějšku mám. Jde o to, že „to“ tam chci prostě zase cítit. Ještě jednou. Jako tenkrát s Petrem. Znovu si přeju zažít ten stav, kdy se celí klepete před každou společnou schůzkou. Kdy nedokážete celé dny myslet na nic jiného než na svoji lásku. Kdy jste schopní nespat a celé noci raději promilovat, protože spojení s ním je ta nejkrásnější věc ve vesmíru. Kdy pro toho druhého dýcháte a on pro vás. Když jsem Petra tenkrát poprvé zahlédla na koupališti, věděla jsem okamžitě, že je to on. Se všemi dalšími muži po něm jsem tuhle intuici, ten niterný pocit něčeho výjimečného už nikdy nezažila. A dávala jsem tomu šanci, to mi věřte. S několika muži jsem během těch let měla krátkodobější vztahy. Jenže po pár týdnech nebo měsících jsem zjistila, že mě to nebaví. Že potřebuju víc. Že prostě nejsem zamilovaná.
Po 40 se lidé přestali ptát, kdy si najdu muže
Od mých 30 do 40 let se mě všichni kolem ptali, kdy do toho praštím, kdy si už konečně najdu chlapa a budu mít svatbu a dítě. Kamarádi a známí kolem mě se postupně usazovali, zakládali rodiny, rodili další a další děti nebo se rozváděli, jen já zůstala single. Asi si dokážete představit, jak náročné to pro mě bylo. Poslouchat pořád dokola ty zvědavé dotazy a věčné narážky, že zůstanu na ocet jen s mým buldočkem. Spousta lidí se taky automaticky pasovala do role dohazovačů a vehementně se mě snažila někomu udat. Nejdřív jsem se tomu smála, pak už jsem na věty typu „Počkej, na chalupě má soused fajn nevlastního syna, je to fešák,“ byla trochu alergická. Jak šel čas, narážek a dotazů ohledně mojí životní situace postupně ubývalo. Až se po čtyřicítce vytratily úplně.
Chci dítě z lásky, ne ze zkumavky
Mám pocit, že i v dnešní moderní době jsme my, ženy v kategorii 40+, které jsme pořád samy, považovány za staré panny. Dívají se na nás se soucitem, někdy nepochopením, nebo dokonce opovržením. Jako bychom si za to mohly samy. Myslí si, že jsme tak dlouho vybíraly, až jsme přebraly. Ale do nás samotných vidí jen ti nejbližší. Jen oni vědí, jak těžké je vstávat a zkoušet to znovu a znovu den za dnem. Možná to některé z nás už skutečně vzdaly. Možná si natolik zvykly na svoje pohodlí, prázdnou postel, možnost kdykoliv si dělat cokoliv a sklopené prkénko v koupelně, že už jim ta druhá polovička ani nechybí. Naučily se existovat samy za sebe a možná jim to tak vyhovuje. Já ale mezi ně nepatřím.
Pořád mám v paměti, jak skvělý pocit je probouzet se vedle někoho, koho z čistého srdce milujete. Dát si s ním snídani, drobit si do postele a společně se smát kníru od mléka. Pak si dát pusu na rozloučenou a popřát si hezký den. Chci to ještě zažít, ale ne proto, že se to tak má, a už vůbec ne jen tak s někým. Chci mít dítě z lásky, ne ze zkumavky. A do té doby, než HO najdu, budu doufat, věřit a přát si. Protože i když už nejsem malá holka, tak pořád věřím na zázraky. Budete mi držet palce?
Zdroje:
- Autorský text
