Na olympiádě už jste závodila – před třemi roky v Tokiu. Jaká to byla zkušenost? Jaký nejsilnější zážitek jste si odnesla?

Olympiáda pro mě byla bezpochyby největší sportovní zážitek! Hlavně tedy semifinálový běh, ve kterém jsem zaběhla český rekord a postoupila do finále. Na ten večer nikdy nezapomenu.

Do Tokia jste navíc odletěla jen sedm měsíců po porodu. Podařilo se vám dostat do formy v tak krátkém čase?

Myslím, že tělo sportovce má skvělou svalovou paměť. Kaapo byl navíc hodné miminko, dobře spal v noci, tím pádem jsem si odpočinula i já. A touha dostat se na olympiádu byla fakt velká! Řekla bych, že to tedy byla souhra všech těchto věcí.

Běhala jste i s kočárkem?

Začala jsem běhat zhruba měsíc po porodu, někdy i s kočárkem. Takže žádná velká pauza během mateřské neproběhla. Měla jsem navíc dost málo času se do Tokia kvalifikovat, ale podařilo se.

V čem vás olympiáda obohatila a co se nyní chystáte udělat jinak?

Nejvíce mi dodala odvahu, že člověk dokáže velké věci, když hodně chce a věří tomu, co dělá, hlavně pak sám sobě. A jestli udělám letos něco jinak? Nikdy nejde zopakovat minulost. Všechno je teď jiné.

Co se vám honí při běhání hlavou? Je vůbec čas na nějaké myšlenky nebo jde o 100% koncentraci?

V ideálním případě mi hlavou neběží žádné myšlenky. Občas přicházejí ty negativní, ale je to všechno o tréninku a o tom, jak se plně soustředit.

Jste trémistka?

Bývám docela nervózní a řekla bych, že je to dobře. Tréma před závodem je přirozená.

Jste napůl Finka, ale rozhodla jste se v běhu reprezentovat Česko. Proč?

Vyrostla jsem tady a vychovali mě čeští trenéři, takže to byla spíš přirozená volba.

Přemýšlela jste někdy nad tím, že byste ve Finsku žila se svou rodinou a vychovávala tam syna?

Přemýšlím nad tím pořád, ale zrovna teď to není aktuální.

Kde jsou lepší podmínky pro venkovní běhání, v Česku nebo ve Finsku? Určitě je tam čistší vzduch a příroda…

Finsko je celkově mnohem větší než Česko a obyvatel tam žije dvakrát méně, takže je to znát i na krásné přírodě a čistém vzduchu.

Máte kromě tréninků i nějaký speciální jídelníček?

To ne, jídelníček si nijak zvlášť neupravuju, snažím se jíst vyváženě a pestře.

Která trať je vaše nejoblíbenější?

Teď je to zrovna1 500 metrů.

Kdybyste měla jednou větou popsat, co vám dává sport, jak by zněla?

Dal mi smysl a nějaký směr, kam se má můj život ubírat, také disciplínu, radost i smutek. Jsem vděčná, že můžu sportovat.

Zdroj: Youtube

Většinu času trávíte ve sportovním oblečení a botách. Oblékáte se tak ráda i v civilu?

To ne, ráda si obleču šaty a podpatky.

A kolik běžeckých bot zvládnete do roka „prošoupat“?

Během roku je to kolem 6–8 párů běžeckých bot.

Máte vystudovanou architekturu, ale současně patříte k profesionálním atletkám. Plánujete se architekturou v budoucnu živit? Jaký typ staveb vás láká nejvíc?

Určitě bych se chtěla zkusit architektuře věnovat, až ukončím aktivní kariéru atletky. Nemám vyloženě vyhraněný jeden typ staveb, který by se mi líbil, ale možná bych ráda zužitkovala svoje dosavadní znalosti o těch sportovních.

Když kvůli závodům cestujete, všímáte si právě architektury sportovišť? Kde mají podle vás nejhezčí běžecký stadion?

Ano, právě díky cestovaní po různých závodištích v odlišných zemích můžu tyto stavby poznávat a je to super. Hodně se mi líbí třeba olympijský stadion v Londýně.

Co o ní možná nevíte?

Česká atletka s finskými kořeny, olympijská sprinterka a pětinásobná rekordmanka na distancích 1 500, 2 000, 3 000 a 5 000 metrů. Reprezentuje Českou republiku, ale rekordy láme také ve Finsku. Rekord zaběhla dokonce i na olympijských hrách v Tokiu, a to v semifinále trati na 1 500 m, kde se jí o 61 setin podařilo překonat dosavadní český rekord z roku 1986. Na olympiádu navíc odletěla sedm měsíců po porodu svého syna Kaapa.

Zdroje:

Autorský text