Svůj den prý ráda začínáte ranním během. Jste nadšená běžkyně?
Běhání miluji od dětství, hlavně to vytrvalostní, ale bohužel jsem měla v minulosti úrazy, kvůli kterým jsem s během musela na čas přestat. V osmnácti jsem měla únavovou zlomeninu nártu a před pár lety se mi začaly vracet nepříjemné záněty achilovky. Od té doby se musím šetřit, co se běhu týče. Běhám dvakrát, maximálně třikrát do týdne takových pět až sedm kilometrů a v ostatní dny chodím na procházky.
Kromě běhu chodíte ráda na pilates. Jak jste si oblíbila pilates na reformerech, které jsou dnes velmi populární?
Poprvé jsem pilates vyzkoušela během covidu, když se nedalo moc nikam chodit a já si řekla, že to doma vyzkouším. V té době to ještě nebyl takový boom, ale bavilo mě to. Teď je to dva roky, co chodím opravdu pravidelně dvakrát týdně, pokud nejsem nemocná nebo v zahraničí. Za mě je to skvělý druh cvičení, díky kterému se mi zlepšilo celkové držení těla, zpevnil se core, záda se srovnala. Takže toto cvičení opravdu můžu doporučit nejenom ženám. Teď se dokonce chystám na instruktorský kurz pilates v Londýně. Ráda bych se tomu věnovala i jako lektorka.
Chtěla byste mít i vlastní studio?
To je hodně daleká budoucnost. Zatím bych chtěla být lektorkou v nějakém zaběhnutém studiu, protože mě to opravdu chytlo, a chtěla bych vyučovat pár hodin týdně, zlepšovat se, sbírat zkušenosti. Vlastní studio zní sice hezky, ale je s tím spojeno samozřejmě taky hodně starostí.
A co vaše plánovaná trenérská licence a touha stát se výživovou poradkyní?
Licenci fitness trenéra už mám dva roky. Dělala jsem si ji ale hlavně kvůli sobě, abych věděla, jak správně cvičit ve fitku, jak si neublížit, jak funguje tělo. Co se týče stravy, to mě také velmi baví a na kurz poradce v oblasti výživy se chystám, ale upřímně teď nevím, kam dřív skočit.
Jak vypadá váš jídelníček ve dnech, kdy sportujete? Hlídáte si bílkoviny, tuky?
Přiznám se, že v mládí jsem stravu vůbec neřešila. Mohla jsem jíst cokoliv a stále jsem byla hubená. Pak přišlo ale období zánětů achilovek, kdy jsem přibrala několik kilo navíc. Kvůli bolesti jsem se nemohla hýbat, jídlo jsem si taky nehlídala a šup, kila byla nahoře. Docela dlouho jsem se jich nemohla zbavit a v té době jsem se právě začala o zdravou stravu zajímat. Vyzkoušela jsem keto diety a jídlo jsem si vážila, připravovala do krabiček. Teď už jím spíše intuitivně, mám odhad na to, kolik co má bílkovin, tuků, sacharidů. A co mi vyhovuje, to jsou přerušované půsty.
Kolik hodin hladovíte?
Většinou 14 až 16 hodin, někdy držím i delší půsty, třeba 48 hodin. Snažím se to přizpůsobovat menstruačnímu cyklu, což považuju za důležité. My, ženy, jsme zkrátka cyklické a naše tělo pracuje pod vlivem hormonů, tomu bychom měly přizpůsobovat i jídelníček. Na začátku cyklu můžeme držet delší půsty, ale po ovulaci už bychom měly jíst normálně. Jinak nejsem člověk, který by měl ráno hlad, takže snídám později, až po běhání. Snídám vajíčka se zeleninou, k obědu si dám maso, zeleninu, přílohu. Ráda vařím rychle, zdravě a zároveň jednoduše a mám ráda lehká jídla.
Vím, že milujete Itálii, kde jste několik let pracovala. Italská strava je ale plná sacharidů. Jak jste se tam stravovala?
Máte pravdu, že italskou kuchyni naprosto miluju a mohla bych ji jíst pořád. Myslím si, že kvalita potravin tam je úplně jiná, i co se týče pšenice, ze které vyrábějí těstoviny. Italové vaří jednoduše, jen z několika ingrediencí, ale používají ty nejlepší suroviny. Když jsem pobývala v Itálii, ráda jsem si dopřávala těstoviny a pizzu na různé způsoby, ale nebylo to příliš často. Tady v Česku si je dám spíše za odměnu, když mám chuť, určitě ne ale každý den.
Dnes jste pózovala jako modelka na titulku Kondice a bylo na vás znát, že si focení užíváte. Jak vzpomínáte na vaše začátky v modelingu?
Lákalo mě to asi vždycky a někteří lidé mi v těch šestnácti letech říkali, že bych měla zkusit dělat modelku, protože jim připadám hezká a mám štíhlou postavu. V šestnácti jsem proto poslala fotky do jedné agentury, kde mi téměř hned nabídli smlouvu. V sedmnácti jsem poprvé vycestovala za prací do Jižní Koreje, pak do Číny, Tchaj-wanu, Istanbulu. Asie je ale dost specifická a práce tam byla celkem náročná, proto jsem se brzy vrátila do Evropy. Nejsem ale moc vysoká, měřím jen 173 centimetrů, takže jsem v Evropě například nikdy nechodila přehlídky. Jezdila jsem ale pravidelně do Milána na showroomy, měla jsem tam svoje stálé klienty, takže jsem ani nemusela chodit na castingy. Milovala jsem cestování spojené s touhle prací a především Itálii.
Jak jste to měla se školou?
Studovala jsem mezinárodní vztahy na soukromé škole a profesoři mi vyšli vstříc, takže jsem mohla mít individuální plán a studovat dálkově.
Musela jste se brzy osamostatnit. Bylo to pro vás těžké?
Ani ne, rodiče mě vždycky vedli k samostatnosti, takže jsem se vlastně těšila a neměla jsem strach z toho, jak to zvládnu. Nebála jsem se, ani když jsem chodila po nocích v přeplněné Šanghaji z párty a hledala taxíka. Tehdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by se mi něco mohlo stát. Byla to za mě ta nejlepší škola do života, hlavně kvůli angličtině, ve které musíte komunikovat. V sedmnácti jsem se pak přestěhovala do Prahy, kde jsem už bydlela úplně sama
Po několika letech v modelingu jste začala pracovat jako manažerka v nočním klubu. Co vám tato práce dala?
Díky ní jsme se vlastně potkali s Jardou. Dělala jsem tam nejprve brigády jako hosteska a pak mě požádali, abych se stala VIP manažerkou. To znamená, že jsem měla na starosti tu část klubu, kde jsou stoly a lidé si je rezervují, aby měli lepší servis. Moji prací tedy bylo starat se o tyto hosty, vyřizovala jsem jim rezervace a podobně. Bylo to fajn, ale každý, kdo někdy pracoval v noci, ví, jak je to náročné. Do práce jsem chodila na sedmou večer a domů jsem se vracela v sedm, osm ráno. Jsem ráda, že už mám tuhle kapitolu života za sebou. Dnes mě už ani neláká chodit večer ven, lítat po diskotékách jako kdysi. Raději si jdu sednout s kamarády do restaurace, ale nejpozději do půlnoci už bývám v posteli.
Nyní se pohybujete v prostředí showbyznysu, protože jste získala práci v televizi Nova v pořadu Život ve hvězdách. Jak jste se tvářila na tuto nabídku, když přišla?
Neměla jsem absolutně žádné zkušenosti s moderováním. Vždycky mě bavily castingy na televizní reklamy, ale tam většinou nemluvíte. Když mi proto zavolali z Novy, jestli bych nepřišla na kamerové zkoušky, říkala jsem si, že to není pro mě, protože ten pořad běží živě. Nejprve jsem odmítla, ale pak jsem si řekla, co se stane, když půjdu na zkoušky a oni mě nevyberou? Nic, vždyť tohle jsem v modelingu zažila mnohokrát! Takže jsem tam šla, udělala zkoušky a oni se mi ozvali, že mají zájem. Dali mi čas, abych se do toho dostala, začala jsem chodit na moderátorský kurz a pilovat rétoriku. Teď už jsem snad na nějaké snesitelné úrovni, ale stále mám co zlepšovat.
Jak nejraději trávíte volný čas?
Miluji procházky, hlavně když je venku hezky. Takže chůze a cvičení ve fitku, to mě nabíjí energií. Jdu tam třeba na dvě hodiny a totálně vypnu a vyčistím si u toho hlavu. Nezapomínám ani na regeneraci. Občas si odpoledne ráda pospím nebo zajdu to sauny. Doma také máme masážní kalhoty, které často využívám. Baví mě i cestování, ale teď je ho bohužel méně, než bych chtěla, protože Jarda pořád hraje a během sezony není tolik času a prostoru. Od září do dubna jsou zápasy, a tak když chci někam vyjet, vezmu třeba kamarádku. Dříve ale nebyl měsíc, abych nejela někam do zahraničí. Letos na jaře jsme s Jardou vyrazili na dva týdny do Ománu a bylo to super. V letní pauze pak nejspíš zase pojedeme do Ameriky, na to se moc těším.
A když nikam neletíte, jak rádi trávíte čas coby partneři?
Aktivně moc ne. Často Jardu přemlouvám, aby se mnou šel alespoň na procházku, ale on bývá unavený z tréninků, takže buď jsme jen tak doma a odpočíváme, nebo jdeme na večeři či do kina. Prostě pohodička, náš společný čas není moc o sportování. I když v zimě mě Jarda přemluvil, abych s ním šla na stadion bruslit, což není úplně moje oblíbená disciplína. Navíc mě donutil vzít si pánské brusle bez zoubků, to bylo něco! Dopadlo to tak, že jsem se plácala kolem mantinelů a on si trénoval. Bylo to docela vtipné.
Dal vám Jarda nějaké rady ohledně výživy nebo sportu, kterými se řídíte?
Nejvíc mě inspiroval svojí sebedisciplínou, protože on je na sebe ve sportu opravdu hodně tvrdý. Právě díky tomu může hrát i v jeho věku. Chodí trénovat dvakrát denně, i když má volno, ráno na led, odpoledne do posilovny. Já jsem sebedisciplínu předtím neměla, protože moji rodiče, byť jsou skvělí, na mě v tomto ohledu nebyli vůbec přísní. Až od Jardy jsem se naučila, že je důležité dělat i věci, které vás moc nebaví nebo se vám do nich nechce. Díky tomu se můžete stále posouvat dál.
A jak partnerovi doma vaříte?
Zdravou stravu Jarda moc neřeší, nejvíc miluje smažené řízky s bramborovou kaší, ty si dává i čtyřikrát týdně. Já se doma snažím vařit dietně nebo mu udělám, na co má chuť on, případně si společně zajdeme do restaurace. Nenutím ho, aby jedl za každou cenu moje zdravá jídla.
Coby přítelkyně našeho nejslavnějšího sportovce byste mohla být jen doma a vytvářet mu zázemí. Vy ale naplno pracujete. Je pro vás důležité mít vlastní kariéru?
Já jsem si tohle krátce vyzkoušela. Poté, co jsme se dali s Jardou dohromady, skončila jsem kvůli pandemii v tom nočním klubu, který se zavřel. Ani já, ani Jarda jsme si neuměli představit, že bych se tam později znovu vrátila a chodila na noční směny. Asi rok jsem tedy byla jen doma, ale zjistila jsem, že to není pro mě. Někomu to možná vyhovuje, ale já jsem ráda, když mám svůj vlastní příjem. Neženu se za nějakou kariérou, nechci být od rána do večera v práci, ale ten pocit jistoty, že si vydělám své vlastní peníze, je pro mě důležitý. Navíc jsem akční člověk a nebaví mě sedět doma.
S partnerem létáte pravidelně do Ameriky, vypozorovala jste tam nějaké trendy z oblasti fitness, které se k nám třeba ještě nedostaly?
Musím říct, že na sociálních sítích sleduji převážně holky z Ameriky, hlavně z LA a Miami, kde opravdu frčí zdravý životní styl a každý tam běhá, chodí do fitka a cvičí pilates. Právě pilates na reformerech tam frčelo už před mnoha lety, k nám se tento trend dostal až v poslední době. Myslím ale, že díky sociálním sítím se trendy dnes šíří rychleji. Například o přerušovaném půstu jsem slyšela poprvé v roce 2018 při návštěvě Los Angeles, ale u nás to začal být boom až tak před dvěma roky. Hodně populární je tam například terapie červeným světlem, které mám v plánu si také pořídit.
Zajdete se spolu v Americe podívat se na hokej?
Jasně, ale spíš z mojí iniciativy, protože mě vždycky bavilo chodit na různé sportovní zápasy. Asi dva roky zpátky zrovna hrála Florida finále NHL, takže jsme si ho nenechali ujít, a byl to skvělý zážitek! Pak jsme byli ještě několikrát v Pittsburghu.
A na Kladno chodíte fandit?
Určitě, chodím na všechny domácí zápasy, a když je čas, tak Jardu vozím i na venkovní zápasy, což je ale časově náročnější, protože tam musí být dvě hodiny předem, pak samotný zápas trvá třeba tři hodiny a pak zase cesta zpět. Ne vždycky se mi podaří s ním jet, ale když to vyjde, snažím se tam s ním být a fandit.
Kdo je Dominika Branišová?
- Narodila se v Příbrami a odmalička se věnovala sportu.
- V 16 letech podepsala smlouvu s modelingovou agenturou a v 17 letech odletěla na svou první pracovní cestu do Soulu v Jižní Koreji. Následovala Tchaj-pej, Šanghaj, Istanbul a poté několik let cestovala hlavně do Milána.
- Dominika ve volném čase nejraději sportuje – běh, fitness, pilates, miluje cestování a velmi ráda čte knihy.
- Aktuálně působí jako moderátorka a reportérka na TV Nova v pořadu Život ve hvězdách.
Zdroje:
- Autorský rozhovor pro magazín Kondice
