Senior Aleš Tuček je žijícím důkazem, že věk je jenom číslo. Sedět v ušáku a luštit křížovky ho nebaví, to raději nasedne na kolo a dá si klidně i 140 kilometrů na jeden zátah. „Vždycky jsem rád jezdil na kole, ale nikdy předtím jsem neměl dost času se věnovat tak rozsáhlému projektu,“ říká Aleš, který se živil jako výpočtář a později jako IT specialista. Ostatně právě díky své práci si vybudoval vztah k mapám a datovým podkladům. „Vypracoval jsem si tabulku všech obcí a městských částí, kterých je přes 15 000. Mám také podrobnou mapu, ve které jsem si všechno odškrtával,“ říká sympatický důchodce. Za jeho projektem stojí jednak pandemie, jednak vyléčená trombóza a doporučená rekonvalescence v podobě pohybu.
VIDEO: Šéfredaktorka Kondice vyrazila na světově proslulý cyklozávod
Na kole důchodce ujel téměř 50 tisíc kilometrů
„Vzpomínám si na první jarní dny, kdy jsem začal objevovat malebné vesničky v Plzeňském kraji, tedy svůj domovský kraj. Jenže ten mi brzy začal být malý. Mám to kousek do Středočeského i Jihočeského kraje, a tak jsem začal vyjíždět i tam. Každá jízda byla jako malá expedice. A i když to všechno odstartovalo tak nějak spontánně, v roce 2021 jsem tomu začal dávat řád a vznikl projekt,“ říká s úsměvem.Celkem ujel přes 49 tisíc kilometrů ve více než 500 etapách a nastoupal téměř 600 tisíc výškových metrů.A nás v Kondici zajímalo, jak to Aleš Tuček celé prožíval.
Proč jste si vlastně naordinoval léčbu kolem?
Už od roku 2008 mám zdravotní problémy s trombózou, které vyvrcholily v roce 2019 komplikacemi způsobenými její léčbou. Protože projevy trombózy se nikdy neprojevily na mých cykloexpedicích po Evropě a standardní léčení k ničemu nevedlo (jen k následným komplikacím na podzim 2019) a lékaři samozřejmě pohyb doporučovali, tak jsem se rozhodl pro kolo. Do toho přišla epidemie covidu, kdy jízda na kole byla jedna z mála sportovních aktivit, kterou reálně neomezovaly různé restrikce.
Co pro vás ze začátku bylo nejnáročnější, na co jste si musel zvyknout?
Zvykat jsem si v podstatě na nic nemusel, jen nějakou dobu trvalo, než se mi podařilo moje staré (ale dobré) kolo z roku 2009 dostat do stavu, aby bylo schopné vydržet takové porce kilometrů. Když můj opravář pochopil, co vlastně potřebuji, podařilo se kolo zrekonstruovat zejména s ohledem na spolehlivost.
Kolik kilometrů jste ujel v průměru denně?
Zpočátku jsem jezdil, pokud to byl celodenní výlet, cca 70–100 km za den, na podzim a v zimě samozřejmě spíše na dolní hranici tohoto rozmezí, na jaře a v létě více. Asi po 2 letech jsem si spočítal, že by celá akce trvala příliš dlouho, tak jsem trasy pro zbývající část Česka naplánoval převážně v délce 100–140 km. Samozřejmě s ohledem na převýšení, takže vyloženě horské etapy byly někdy i pod 100 km.
Je něco, co vás na vašich výjezdech překvapilo, ať už pozitivně, nebo negativně?
Že naše země je tak krásná, ani to, že velká většina obcí proti dřívějšku „rozkvetla“, to mě nijak nepřekvapilo. Poznal jsem to už na svých dřívějších, zejména pracovních cestách po obcích. Mile mě ale překvapilo (možná jsem měl štěstí), že většina řidičů se chová ohleduplně, opak byl opravdu jen výjimečný. Co považuji za negativní, že existují oblasti, kde v podstatě neexistuje žádná možnost si cokoliv koupit. Nutností tak bylo stále vozit nějakou železnou zásobu jídla a pití. Naštěstí se za posledních 5 let výrazně zvýšil počet vesnických obchodů, které provozují Vietnamci, kteří tak zatím v tomto směru drží náš venkov nad vodou. Bohužel další jejich generace už asi nebude mít o tuto práci zájem. Ve větších vesnicích jsou často obchody sítě COOP apod., ale jejich otevírací doba je často použitelná jen pro jejich nepracující obyvatele.
Jak se pět let na kole projevilo na vaší kondici a zdraví?
Doufám, že dobře. Za celou dobu jsem v podstatě neměl nějakou běžnou nemoc. Pokud jde o kondici, tak předpokládám, že vliv je pozitivní. Je mi 71 let a stále nemám problém, přestože v současnosti řeším zdravotní problém se srdeční arytmií, ujet na kole přes 100 km v průměrně kopcovitém terénu. Poslední 2 roky už nejezdím na kole v zimě, ne že bych nemohl, ale dávám přednost lyžování, protože mám možnost trávit v podstatě celou zimu v rakouských Alpách. V uplynulé sezoně jsem lyžoval 56 dní.
Jak jste řešil špatné počasí, déšť, sníh, vedro?
Pokud jsem jezdil zpočátku převážně z domova, nevyrážel jsem, když byla špatná předpověď. Do vzdálenějších míst jsem jezdil na 4–8 denní bloky a tam jsem samozřejmě jezdil i za horšího počasí, kterého až na letošní rok zase nebylo tak moc. Občasný deštíček mi nevadí, bouřka se většinou rychle přežene. V podstatě až na drobné výjimky neexistuje špatné počasí. Jen můžete mít špatné oblečení na dané počasí. V dnešní době není problém si vhodné oblečení pořídit (a ani nemusí být drahé). Nepříjemný je vítr, s tím je prostě třeba se smířit. A pokud jde o velké horko, to mi nevadí vůbec. Jen musím mít dostatek tekutin, za tropických veder vypiju i třeba 6–8 litrů tekutin.
Kde se vám nejvíc líbilo?
Všude se dá najít něco hezkého, jen je potřeba se dívat. Vzpomínám na krásně opravené usedlosti povstávající z ruin na Tachovsku, nádherné podstávkové domy v Lužických horách, krásné jihočeské baroko, pusté Rychlebsko, překvapivě zelenou Ostravu, vinice na jižní Moravě, maková pole ve východních Čechách... Komplexně bych asi vysoko řadil zejména jižní Čechy, Šumavu, Podještědí a Lužické hory, Valašsko, u nás v kraji mám rád mimo naše okolí zejména Tachovsko. Ale všude je opravdu něco hezkého – opravená kaplička, krásný kostel, zámeček, opravená škola nebo školka, místo k posezení u ohně, krásné prolézačky, hřiště, s citem opravená chalupa.
Kdo nebo co vám během cyklovýletů nejvíce pomáhal?
Nejvíc mi při realizaci tohoto sportovního projektu asi pomohly moderní technologie – mobil (záznam trasy a navigace po trase), počítač (příprava tras a zpracování výsledků). Bez toho by to v podstatě nešlo. Samozřejmě mi pomohla spousta lidí s ubytováním, stravováním, přípravou techniky – manželka a další členové rodiny, spolužáci ze studií, přátelé z cest, kolegové, skvělí opraváři na trase (když jsem potřeboval, vždy jsem někoho našel).
Co byste poradil seniorům, kteří ohledně cyklistiky váhají?
Nejde jen o cyklistiku. Obecně radím jediné – hýbejte se! Dělejte jakoukoliv aktivitu, která vás baví, zejména když je to venku. Neležte jen u televize. A nekoukejte na číslo v občance.
Co na váš projekt vlastně říkala manželka, rodina?
Manželka si asi myslela, že jsem blázen. Ale vydržela to se mnou. Občas se na chvilku na část etapy přidala. A stále jezdíme společně poznávat Evropu (i na kole) a svět. Už jsme navštívili přes 75 zemí světa. Moji příbuzní jsou převážně velmi aktivní, takže to chápou.
Jaké plány máte do budoucna?
Chci stále jezdit na kole, i když trochu méně. Zjistil jsem, že nemám dostatečnou fotodokumentaci z počátečních etap, takže si projedu znova zejména bližší okolí. Dále chci v zimě lyžovat v Rakousku. A pokud zdraví dovolí, ještě navštívit pár dalších zemí po světě.
Zdroje:
- Autorský rozhovor,
- brnensky.denik.cz,
- www.dobryden.cz
