I když si pod slovem veslař představíte nejspíš dvoumetrového habána s širokými rameny a ocelovými bicepsy, veslování samo o sobě je sportem spíš technickým a síla přichází na řadu až ve chvíli, kdy chcete vyhrávat. Síla je dokonce v počátcích na obtíž. „Jakmile k nám přijde někdo z ulice, že si chce půjčit loď a že ví, že mu to půjde, je jasné, že bude problém,“ říkají mi Honza Hintnaus a Dan Chalupa z ROW Sport. Veslují závodně od dětství, od roku 2010 se věnují i trénování. Jejich projekt si klade za cíl přiblížit veslařský sport široké veřejnosti.

Není nutné mít svou vlastní loď, být členem profesionálního klubu ani mít dokonalou kondičku. Pokud vám někdo někdy prorokoval, že ‚se na tom ani neudržíte‘, Honza s Danem zaručují, že stačí dodržovat pár základních pravidel a rozhodně se nedobrovolné koupačky bát nemusíte. „Lodě jsou skutečně křehké a každé otočení je ničí. Je i v našem zájmu, aby se nikdo ‚necvakl‘,“ vysvětluje mi trenér Honza.

TROCHA TERMINOLOGIE A JAK TO CELÉ FUNGUJE

Prohlížíme si loď – je výrazně užší a mělčí než známá kanoe. Háček tu sedí vzadu, jelikož loď popluje vlastně pozpátku, a v místě, kam bychom si položili sudy a vodácké nezbytnosti, jsou kolejnice. Po nich klouže sedátko – slide, které ‚pohánějí‘ vaše nohy připnuté ve vestavěných botách. Místo pádla dostanete do každé ruky veslo. To se upíná do hliníkové konstrukce na bocích lodi – krákorce. Právě ty jsou nejvíc citlivé na poškození a každý milimetr tu ovlivňuje sklon, se kterým se veslo ponoří do vody. Drží totiž takzvanou havlinku, kam se veslo upíná. Pokud vodu jen tak ‚lízne‘ po hladině, nikam nedojedete. Pokud se zanoří příliš do hloubky, můžete se i převrátit.

Když se loď přenáší, musí se chytat mimo hliníkové díly. Další křehké úskalí čeká při upínání vesel a nastupování. Není možné si do lodi stoupnout a nějak se tam ‚naštelovat‘. Jediné místo, kam se můžete nohou opřít, je kříž pod sedátkem. Trochu to komplikuje skutečnost, že jakmile je loď na vodě a vesla umístěná, nesmíte je pustit z ruky. „Když veslař přijde o veslo, je to asi největší pohroma, co se mu může stát,“ varuje mě trenér Dan, který si sedá na pozici háčka v našem dvojskifu.

JAK DLOUHO SE BUDU MUSET UČIT?

Představa, že přijdete k řece a jakožto zkušený vodák usednete do lodi zcela o samotě a začnete křižovat hladinu ladnými tempy, je poměrně naivní, i když nesmírně lákavá. Skif pro jednoho je už náročnější disciplínou, protože loď je vratká a citlivá na začátečnické chyby. Její cena se pohybuje od 100 tisíc korun výš, a i když veslařská technika pohybů není fyzicky náročná, trvá, než si jejich přesné pořadí zautomatizujete a najdete své vlastní tempo. Začátečníci proto usedají nejprve do dvojskifu se zkušeným trenérem, takto absolvují přibližně čtyři lekce a podle svých možností pak pokračují dále buď na párovku (pro čtyři veslaře), vytoužený skif, nebo se obměňuje složení posádky tak, aby si začátečníci zaveslovali i s těmi pokročilejšími. „Dělá se to tak i v profesionálním sportu a mně samotnému to kdysi hodně dalo. Můžete něco okoukat, nechat si poradit,“ vysvětluje mi Dan.

VESLAŘSKÁ TECHNIKA

Odrážíme se od plata. Dostávám jasnou instrukci držet stále obě vesla, ať se děje, co se děje (třeba i při rychlém podrbání na nose), a neprat se s lodí. Na veslech jsou plastové hranoly, které zapadají do hran havlinky na vrcholech krákorců. Pokud neveslujeme, leží vesla naplocho na hladině řeky a my je jistíme. Ruce nejsou vedle sebe jako třeba na pramici, ale nad sebou – levá je nahoře. První část jízdy se učím jen pohyb vesly. Do vody jdou kolmo, vzduchem naopak vodorovně. Mezi těmito polohami ‚přecvakávám‘ podobně jako při stolním fotbálku. Konec vesla je proto nutné držet pevně, ale lehce, veslo se v dlani musí otočit (pokud se s ním zalamuje i celé zápěstí a veslo vůbec nepustíte, je snadné ho protočit a plácnout s ním o vodu ve špatné poloze). Ze začátku bojuji i s tím, že mi ruce neustále narážejí jedna do druhé – zásadní je tu jištění konce vesla palci, což zajišťuje i to, že veslo nevyskakuje z havlinky a nezapichuje se mi do hrudníku. Trenér Dan mi ukazuje, že bez vynaložení velké síly jede loď při dobré technice výrazně rychleji, než pokud se budu snažit přidat na síle i rychlosti já sama. Výhodou jsou tu souvislé a plynulé pohyby.

Pak pokračujeme nohama – učím se držet rovný trup, natažené ruce, náklon horní poloviny těla, pustit nohy a svézt se celá dopředu, vesla do vody, ruce stále natažené, pak nejdřív zaberou nohy, trup a celý pohyb dotáhnout rukama.

KDO VŠECHNO MŮŽE VESLOVAT

Když se vrátíme ke břehu loděnice VK Bohemians, kde má ROW Sport své zázemí, potkávám se se dvěma čtyřicátnicemi, které tu amatérsky veslují už několik let. Jedna osm let a její cesta sem vedla od dračích lodí: „Chtěla jsem zkusit něco nového, ale zároveň zůstat u vody.“ Její veslařská partnerka si sem chodí čtyři roky odpočinout po práci: „Vždycky jsem se dívala, jak se na řece vesluje, a nenapadlo mě, že je možné přijít i jen tak. Když jsem našla tuhle možnost, musela jsem si to zkusit.“ Seznámily se až tady jako většina posádek, není třeba dorazit v kompletním složení. „Snažíme se pro naše členy dělat i různá soustředění, aby se poznali. Jezdíme třeba do Maďarska nebo i do Třeboně. Netlačíme na pilu, pokud nechtějí na vodu, nemusejí, můžou jít klidně do kina, udělat si volno,“ říká mi Dan Chalupa ještě cestou k veslařskému bazénu, kde probíhají tréninky v zimě – je to vnitřek lodi pevně zabudovaný v betonovém bazénku. Vesluje se tu sice obouruč, což je rozdíl, trenérovi to ale umožňuje opravovat svěřencům techniku přímo v akci.

K zimní přípravě patří také běžky a veslovací trenažéry. I na těch umí Dan připravit trénink tak, aby bavil: „Trenažér není přece jen taková zábava jako veslování venku. Vydržet hodinu není snadné. Důležité je mít nějaký plán, ještě než na něj nasednete. Chcete trénovat vytrvalost nebo zvyšovat výkon? Největší chybou je snažit se urvat všechno najednou.“

TRÉNINK NA TRENAŽÉRU

Veslařský trenažér je skvělý pomocník pro budování fyzické kondice, dá se na něm také částečně natrénovat sled pohybů, který pak upotřebíte ve skutečné lodi. Aby to ale fungovalo, chce to i na domácím trenažéru veslovat ‚technicky správně‘. Dan Chalupa z ROW Sportu se s námi podělil o pár tipů, jak si užít i trénink na trenažéru. Základem je vedle správné techniky i nastavení zátěže: „To závisí i na pocitech a fyzických schopnostech jedince, ale neměli bychom zacházet do extrémů.“ Špatně je tedy příliš nízká i vysoká hodnota.

JAK SI TRÉNINK UDĚLAT ZÁBAVNĚJŠÍ A KVALITNĚJŠÍ?

Rovná záda

Sezením s rovnými zády a vysoko postavenými rameny předejdete nechtěnému přetěžování páteře.

Posloupnost pohybu

Nohy, záda a na závěr ruce. Odkopnout nohy do natažených, pak zaklonit záda a po zastavení pohybu zad zapojit ruce. Čím postupněji a plynuleji tyto tři pohyby uděláte, tím efektivněji pojedete. Návrat pro tempo probíhá zrcadlově obráceně a se snahou se maximálně uvolnit, abyste nabrali síly pro nové tempo.

Správné nastavení zátěže

Na boku ergometru můžete nastavit stupnici zátěže 1–10. Je vhodné si v menu najít funkci drag factor (menu-options-display drag factor). Po jejím spuštění udělat pár silných záběrů a zobrazí se vám číslo, které by pro ženy mělo být přibližně 80–100 a pro muže 90–125. Když je číslo nízké, tak si zátěž jednoduše zvýšíte a naopak.

Intervaly

Je to stejné jako u běhu: Pokud chceme zrychlovat a zefektivňovat svůj trénink, je vhodné pravidelně zařazovat intervaly. Veslování je silově vytrvalostní sport, čili je důležité ‚tahat‘ rovnoměrně po celou dobu úseku. Na začátek je dobré sledovat svou tepovou frekvenci a přizpůsobit sílu během úseku tak, abychom zvládli rovnoměrně ujet celý trénink.

zdroje:

  • Kondice 7/2022
  • https://rowsport.cz/kontakt/
  • https://is.muni.cz/th/xums2/BP.pdf