Proč je dobré běhat v páru?
Michal: Když se vám nechce jít běhat, ten druhý vás namotivuje a jdete, a to je skvělé. Je to hezký čas strávený spolu, často jen tak běžíme vedle sebe a nemluvíme, jen tak spolu jsme. Hezké je si naplánovat i běžecký výlet, to máme rádi zejména o víkendech. Nevýhodou běhání v páru je rozdílná výkonnost, pak se jeden musí tomu druhému přizpůsobovat. Proto neběháme závody spolu. A taky nemáme problém s nápady na dárek k narozeninám či Vánocům. Vždy víte, co dalšího k běhání váš milý potřebuje. Nevyčítáte si, když si ten druhý pořídí další běžeckou bundu či boty.
Kde se seznámí dva běžci? Na závodech?
Soňa: Seznámili jsme se před necelými osmi lety na pražském půlmaratonu, který jsme oba běželi. Můj to byl první a Michalův už několikátý. Dělal tam vodiče mojí kamarádce z běžeckého klubu. Po závodě jsme všichni šli na jídlo, sedli jsme si vedle sebe a no a tam přeskočila jiskra. Svatbu jsme měli po třech letech také na pražském půlmaratonu. Byl to nádherný a silný zážitek.
Nedávno vám vyšla knížka manželé v běhu. Co vás vedlo k napsání a komu je určená?
Michal: Napsat knížku byl náš sen. A my věříme, že sny se plní. Nabídka přišla letos od nakladatelství po tom, co viděli náš rozhovor v DVTV. Představa o knížce byla hned od začátku jasná: pohodový, humorně laděný příběh o nás, o běhání a o naší běžecké svatbě. I proto se jmenuje Manželé v běhu. Je učená všem, kdo se chtějí pobavit a zjistit, proč běhání tak milujeme.
Spoustě lidí se nechce sportovat na podzim a v zimě. Čím byste je motivovali? Proč je dobré se rozběhnout právě teď?
Soňa: Běhat se dá za každého počasí a po celý rok. Podzim je na běhání fajn období, protože není takové horko jako v létě a ještě není ani velká zima. Ale i ta má své kouzlo. Takové proběhnutí se v čerstvě napadaném prašánku, musí bavit každého. Navíc si běháním v těchto měsících udržujete kondici, dobíjíte energii, jste pravidelně venku na čerstvém vzduchu a tím si posilujete i svoji obranyschopnost.
Máte triky, jak si vybudovat rutinu, jak se přinutit chodit pravidelně sportovat? Co lidem poradíte?
Michal: Zpočátku to chce si vybudovat na běhání návyk. Tělo si na pohyb musí postupně zvyknout. Postupujete pomalu, nechtějte hned trhat rekordy, nechtějte zázraky. Říká se, že návyk si vybudujete po 21 dnech, ale u běhání to možná bude trvat trošku déle, protože nemůžete trénovat každý den, neméně důležitá je i regenerace a odpočinek. A skvělý je také parťák nebo běžecká skupina, ta motivuje vyrazit, když se vám nechce. My to tak máme oba stejně – když se jednomu nechce, druhý ho přesvědčí, ať jde.
A co nějaké triky, kde na to ušetřit čas?
Soňa: Upřímně, s časem často bojujeme i my. Pomáhá nám ale sepsat si všechny povinnosti a úkoly na papír a postupně je plnit a odškrtávat. Dobře funguje technika Pomodoro - čas si rozdělujeme do krátkých, 25 minutových úseků, kdy opravdu v tu chvíli jen píšeme nebo pracujeme a neděláme nic jiného. Mobil s vypnutým zvoněním máme v jiné místnosti, aby nás nerušil. Mezi každým úsekem si dáme 5 minut pauzu (napít se, odskočit si, projít se po bytě, sednout si na chvíli na balkón). Tyto 25 minutové úseky děláme 4krát za sebou, s pětimintovými přestávkami. Pak následuje velká pauza. Funguje to!
Běháte každý den? Necháváte si psát tréninkové plány?
Michal: Pětkrát, šestkrát týdně. Raději běháme v přírodě, než po silnici, a to i když je bahno nebo zmrzlý sníh. Soňa potřebuje jeden až dva dny v týdnu volno, já si ho dopřávám jednou za deset dnů. Většinou běh roztlačím a Soňa pak udržuje tempo. Také dbám na to, abychom měli běhání co nejrozmanitější. Většinou se obejdeme bez tréninkových plánů, rady trenéra využíváme, když se připravujeme na větší závody. Například loni jsme absolvovali Bucovina Ultra Rocks v Rumunsku. Soňa si tam zaběhla svůj nejdrsnější závod - 48 kilometrů s převýšením 3200 výškových metrů, já jsem zvládl 110kilometrovou trať s 6500metrový převýšením. Pravidelně také běháme Łemkowyna Ultra-Trail v Polsku. Hodně se ale spoléháme na chytré hodinky, které dokáží vyhodnotit únavu a doporučit, co dělat.
Je něco, co naopak na společném běhu nemáte rádi?
Soňa: Když Michal běží metr přede mnou. Vždy mu říkám, ať běží buď vedle mě nebo za mnou, anebo ať mi uteče a počká někde dál. Občas se i pohádame: jsme býk s beranem, to by jinak nešlo, pak je ale zase hned klid.
Zdroj: https://running2.cz/, časopis Kondice