„Jsem čtvrtým rokem na mateřské momentálně s druhým dítětem půl roku a čtyřletou holčičkou. Pociťuji na sobě syndrom vyhoření, nic mě nebaví, starost o děti je povinnost, vytočí mě každá maličkost, jsem protivná na děti, pak mě to trápí…“ Tak začíná jeden z příspěvků na diskusním serveru, kde se scházejí maminky. A jako přes kopírák bychom jich našly stovky, možná tisíce. To, co byl podle společenského narrativu mělo být nejhezčím obdobím v životě ženy, se stane nekonečně úmornými lety.

Zdroj: Youtube

Nejsi roky doma dítětem, selhala jsi

Na ženy jsou kladeny ohledně mateřství vysoké nároky. Často se v diskusích objevují názory, že pokud není žena alespoň čtyři roky s dítětem doma, celou dobu ho nekojí, nevine ho při každém zaplakání na hruď a nevaří mu bio kašičky a příkrmy, selhala.

Kupodivu namátkou v USA, Anglii, Belgii, Švýcarsku, Francii nebo v Dánsku, jakož i v desítkách jiných zemí, je rodičovská dovolená podstatně kratší než v ČR. Nezdá se však, že synonymem pro občany těchto zemí by byla slova citová deprivace a morální depravace – zpustnutí.

Každá z nás je individuální a příkaz“ jsi máma, tak se starej,“ potírá fakt, že ženy jsou různé. Některé pojedou 24h denně a budou šťastné, jiným bude chybět intelektuální naplnění, kontakt se světem i jiná seberealizace, než je dělání bábovek na dětském hřišti. Bohužel systém v ČR není nakloněný k částečným úvazkům či práci z domova, takže ženy sedí roky doma a čekají, až jejich dítě přijme státní zařízení. A za tu dobu je to může duševně zničit.

Když se řešila i krátká mateřská pro muže, tak se bouřili, „že za almužnu zadek dítěti utírat nebudou.“ Ale někdo to dělat musí, a pokud nemá žena v muži a širší rodině podporu, může to být psychicky i fyzicky enormní nápor končící vyhořením.

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření (burn out syndrom) je relativně častým jevem. Není to doslova nemoc, jedná se spíše o psychický stav popisovaný jako naprosté vyčerpání a vyhasnutí lidského organismu. Vede k úplnému vyčerpání emočních, duševních a fyzických sil. Vyvolává pocit beznaděje, že už nevím, jak dál. Syndrom vyhoření vzniká jako důsledek řady okolností, zvláště pak chronického stresu.

Fakt, že pečujíc o své milované dítě jste ve službě čtyřiadvacet hodin denně, málo spíte, jste izolovaná od „normálních“ lidí, ztratila jste kontakt s pracovním kolektivem a frustruje vás vlastní vzhled či kondice, případně ještě nepochopení ze strany partnera, může s vaší psychikou pořádně zamávat. A to bez ohledu na věk, vzdělání, sociální status či rodinné zázemí, píše web Pro maminky.

Na co se zaměřit podle psychologů

Jestli se v některých příznacích poznáváte, je na čase se zastavit a začít hledat možnosti, jak udělat změnu.

Potřeba místa – umíte si udělat pro sebe dobré místo? Máte pro sebe příjemné místo, kde můžete být chvíli sama se sebou, kde můžete spočinout?

Potřeba péče – jak o sebe pečujete? Nejen fyzicky jako je dobré jídlo, pokud možno dobrý spánek, péče o tělo – procházka, masáž. Ale patří sem i péče o duši – poslech hezké hudby, nebo čas s kamarádkou, či cokoliv jiného co máte ráda.

Potřeba podpory – máte dost podpory od okolí a umíte si o ní říci? Umíte sama sebe podpořit v tom, abyste si udělala chvíli čas na sebe?

Potřeba ochrany – umíte ochránit sebe sama před sebou, abyste nešla až nadoraz vašich sil?

Potřeba limitů – máte pro sebe nastavenou hranici, dřív než ztratíte kapacitu na další péči, předáte péči o své dítě na chvíli někomu jinému?

Zjednodušeně řečeno jde o to, vůbec si všimnout, že nějaké vlastní potřeby máme a umět se o ně dobře postarat. Vypadá to jednoduše, ale z vlastní zkušenosti vím, že to tak není. V případě, že jste se v tom ztratili, můžete navštívit odbornou pomoc a společně toto téma prozkoumávat.

Myslím, že i pro děti, je od určitého věku dobré vidět matku, která se stará nejen o ně, ale i o své potřeby, aby to jednou nedělaly stejně.

Zdroj: