Jaké kousky bychom měli mít v udržitelnějším plně funkčním šatníku?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Zároveň, když bychom se těmito radami řídili, vypadali, resp. nosili bychom všechny to samé. Je to tedy evidentně mnohem komplexnější a hlubší záležitost, která souvisí i s naší módní duší, znalostí sama sebe, základních stylingových pravidel, orientování se v módních materiálech, stejně jako s uměním práce s vlastním proporčním typem, tedy postavou.
Mezi prvními otázkami, které sami sobě můžeme položit jsou “jsem spíše kalhotový typ nebo mě baví sukně a šaty”? Můžeme být více orientované na jednu z variant, ale můžeme milovat oboje. Jsme – li např. vysloveně šatový typ, pak nám v našem osobním seznamu odpadnou kalhoty, šortky a není třeba se do nich nutit.
Alespoň my ženy nejsme jen jednou jedinou ženou, ale koloritem více žen v jedné. A stejně tolik by se jich mělo skrývat u vás doma v šatníku (smích). Je třeba tyto ženy rozpoznat, pojmenovat jejich potřeby, přání a očekávání od šatníku i stylu.
Podle mě neexistuje žádné ideální číslo, kolik kousků v šatníku mít, aby ještě mohl dostat domnělou nálepku udržitelnější či funkčnosti. Ale mohu uvést příklad, že správně vybraných 12 kousků (bez bot, kabelek, doplňků a prádla) nám může umožnit vykouzlit až 144 kombinací v tzv. capsulovém šatníku.
Kdybychom vypíchli pro většinu (ne dogmaticky) žen základní stavební kameny pak se jedná o: top/triko nebo košile, kalhoty casual a společenské, šaty a sukně volnočasová a více formální, džíny, vesta/ sako / kožená bunda či bundička, vlněný svetr – ideálně 2 ks a vlněný či péřový kabát.
Když říkáte vlněný… kolik procent vlny by měl kabát mít?
Minimálně 30 %. Mám vyzkoušené, že tělo začne cítit vlněné vlákno až od třiceti procent výš. Když si kupujete svetr, vestu, kostým nebo třeba vlněný kabát, můžete se rozhodnout, jak vysoké zastoupení vlny zvolíte a také z jakého zvířátka. Stejně si můžete zvolit, zda vyhledáte certifikovanou produkci či netransparentní a často tedy velkochovný původ.
Mezi ty nejkvalitnější vlněná vlákna můžeme zařadit jednoznačně vikuňu, lamu, velbloudí vlákno, mnoho druhů a poddruhů merina, kašmíru, mohéru či alpaky.
Samozřejmě i ve fast fashion narazíte na svetr s podílem např. 5% vlny pod ohromným vizuálně lákavým nápisem vlněný svetr či kašmírový svetr. Nezapomínejme však, že to je považováno za klamavou reklamu. Vlněný, stejně jako třeba lněný či bavlněný produkt může být označen leda ten, který obsahuje více jak 50 % daného vlákna.
Naopak bych se na produktech, od nichž očekáváme, že nás zahřejí, vyhnula těm ze syntetických, takže akrylu, nylonu i polyesteru, polyuretanu a polyamidu. Jejich cílem určitě není hřejivost, spíš se v nich zpotíte studeným potem, což můžete neblaze pocítit nejen vy sami, ale i vaše okolí (smích). Zároveň jsou tato vlákna v přírodě nerozložitelná a jejich postupná degradace může trvat i 250 let. V tomto směru je jejich trvanlivost velká.
Co třeba žmolky na svetru? Proč se dělají, jak je odstranit?
Každý svetr žmolkuje. Tím zásadním je ale rozdíl mezi tím, jak žmolek vypadá, vzniká, a i zaniká odstraněním z kvalitní či nekvalitní věci.
Na vlněném kousku se žmolek zakroutí do kuličky, zatímco na nekvalitním syntetickém vláknu udělá takový cár, jako kdyby si svetr před tím podala kočka. Kuličky můžete celkem jednoduše odstranit odžmolkovačem, tím, že je strhnete. Doporučuji použít tradiční ruční pod názvem strhávač žmolků s kovovou hranou, který je plochý. Ten elektronický je sice možná rychlejší, ale také vám může svými rotujícími kovovými lištami do tkaniny vyseknout díru a svetr tak nenávratně zničit.
Aby svetr dobře vypadal déle než do prvního praní od koupi, je třeba se o něj i dobře starat. Zjistit si co taková péče obnáší a možná si i vytvořit svůj první prací rituál. Je fajn si k tomuto novému „dobro návyku“ hezký vztah.
Například kašmírový svetr vypadá nejlépe od třetího praní. Vlákno se načechrá a je plnější. Je nutné jej prát ručně v kvalitním prášku na vlnu ve studené (ne však ledové) vodě. Či v programu na vlnu, má-li ho vaše pračka. Určitě doporučuji si u výrobce ověřit, jak se v programu plní do bubnu voda, zda v oddělených řádech (horká, studená) či se míchají. Aby nedošlo k teplotnímu šoku a tím i zničení vlněných vláken. Po praní necháte svetr chvíli zrelaxovat a poté naplocho bez natahování položíme mezi dva ručníky a zarolujeme jako sushi. Přebytečnou vodu pořádně vymačkáme do froté ručníku. A Svetr pak sušíme na plocho na ručníku, obracíme sem, tam, dokud není zcela vysušený. Nepoužívejte teplo od radiátoru, ani ramínka či tyčový systém, aby se svetr tvarově neznehodnotil.
Co dalšího bychom v šatníku měli mít?
Zajisté přechodová vrstva, tou může být nějaký trenčkot nebo parka, ideálně na jaro a podzim. Ale nemusí se jednat jen o zmíněné dva typy bund. Oblíbeným je také bomber do pasu, džínová či kožená bunda, delší kabát nebo také jednořadé nebo dvouknoflíkové sáčko. No a pak určitě potřebujeme kvalitní zimní kabát.
Jak poznám, že je kabát kvalitní podle ceny?
Parametry jsou různé, ale ano, cena a váha naznačí.
Kabáty za dva, tři tisíce nebo dnes už za čtyři tisíce mnohdy moc kvalitní nebudou (ale výjimky existují). Bohužel naše legislativa nestanovuje, jaké detailní informace o vlněném vlákně musí být na textilním štítku o složení uvedena. Nezjistíme tedy, jak kvalitní (dlouhé) vlákno bylo pro spřádání příze (nitě) a poté tkaní v látku použito. Některá plemena produkují 7 cm či delší vlněná vlákna, a ty považuji za kvalitní. Naopak za vlněnou textilii jsou však brány i ty látky, které se vyrábí z tzv. vlněného odpadu, tedy vláken nespřádatelných kvůli jejich krátké délce (méně než 2 cm). V tomto případě bychom neměli mluvit o tkaní, ale spíše spojení vláken pomocí pojiva, což je v té největší zkratce takové lepidlo. Z plošné textilie se pak vystřihují jednotlivé díly třeba na váš nový zimní kabát. Právě zde bude hrát roli i váha kabátu. Ten z dostatečného i 100 % kvalitního vlněného materiálu je lehký a nadýchaný. Vlákna jsou lehká, rovnoměrná a nevypadávají. Kdežto kabáty z vlněného odpadu či nekvalitní vlny jsou těžké. Občas že když je v obchodě při prohlížení držím na ramínku, mám pocit, že mi jeho váha urve ruku.
Také si všímejte, z jakého materiálu je vyrobena podšívka. Ty nejtrvanlivější jsou pevné, prodyšné a svou vazbou krásné. Patří sem taftové, acetátové či vetkávané žakárové.
S jakými vlákny se na českém trhu můžeme setkat?
Není jich zase tak mnoho, abychom se v nich nedokázali při lehkém úsilí alespoň v základní dovednosti zorientovat.
Z těch umělých syntetických je to nejčastěji polyester (produkce fakt fashion obsahuje dle dostupných dat více jak 60% veškeré produkce právě toto vlákno), dále akryl, nylon a polyamid. V některém oblečení je pak elastan, který je řazen také mezi vlákna syntetického původu a má za úkol dodat elasticitu. Jeho další obchodní názvy jsou spandex nebo lycra.
Polosyntetická jsou pak viskóza či bambusová viskóza, modal, cupro, lyocel (tencel) z eukalyptového, bambusového či bukového dřeva. Mnoho z těchto vláken jsou relativně nová vlákna, s nimiž se zákazníci teprve postupně oťukávají, ač novinkami nejsou. Všechna tato vlákna jsou příjemná pocitově a jestliže u viskózy (Ecovero), modalu či lyocelu od Lenzing budete hledat jejich certifikované verze, budete mít i čistší svědomí a lepší pocit na kůži, protože přírodní surovina pochází z kontrolovaných přírodních zdrojů, u nichž jsou sledovány hranice udržitelnosti a obnovitelnosti.
Pokud jde o přírodní vlákna pak je to nejčastěji bavlna, vlna, hedvábí a len, ramie, konopí. Méně lze vidět soju, kopřivu a další.
Doporučila bych, aby si každý z nás našel materiál, který mu bude příjemný. Kůže každého z nás je totiž jinak citlivá. To, jaké materiály v dospělosti snášíme je z velké části ovlivněno tím, jaký základ dostala naše kůže v dětství. Například pokud jste vyrůstali na syntetických oblečcích, je dost možné, že i jemnější vlna vás může v dospělosti kousat. Dobré je si před koupí udělat jednoduchý test přiložením materiálu na vnitřní stranu zápěstí či krku. Jestliže vás už na těchto místech materiál otravuje, rozhodně neinvestujte do jeho koupi.
Kabát a svetr jsme již zmínili… Každá žena určitě potřebuje nějaká trička nebo topy. Hledala bych alternativu ke klasické konvenční bavlně, a to ve vyšších gramážích. Dobře může fungovat organická bavlna, která ale není příliš lesklá, je jakoby zastřená a působí více sportovně. Proto bych doporučila hledat pima či supima bavlnu či mercerovanou bavlnu, která má jemnější vlákno, delší a lesklejší povrch. Je i více pevná a trvanlivější, stejně jako odolnější ve svých přirozených vlastnostech – tedy odolnosti vůči praní, potu a na sluníčku tak brzy nevyšisuje.
Má smysl si oblečení vozit z dovolených?
Svým klientkám radím, ať si ze zahraniční dovolené přivezou hezký kousek oblečení nebo doplňku, který je pro danou zemi charakteristický a řemeslný majstrštyk. V Itálii se např. vyplatí si pořídit kožené rukavice, kabelku či boty (pro menší a užší nohy) nebo vlněné produkty nejen pletené, ale také tkané. Itálie spolu s Francií jsou rájem kvalitních vintage obchůdků s výběrem dechberoucích kousků světových značek a butiků. Itálie a Španělsko jsou zároveň mistry v nabídce kvalitních nejen bižuterních, ale i nebižuterních šperků, doplňků jak pro ženy, tak muže.
Kousek, který máme navíc spojený s nezapomenutelným místem, zážitkem, vzpomínkou, je pak o tuto energii obohacen pokaždé, když si jej bereme na sebe.
Zdroj:
- autorský podcast časopisu Kondice
- návrhářka Kamila Vodochodská
