Vyrýsovanost a vystouplost konkrétně tzv. přímého svalu břišního, známého jako „six pack“, jsou totiž dány nízkým procentem tuku nad tímto svalem a také jeho přetížením oproti dalším svalům břišní stěny. Znamená to tedy, že některé břišní svaly pracují více, než by měly, a naopak. Jak tedy poznat zdravé a funkční břicho a jak jej postupně docílit? Nejdříve je potřeba se podívat, jakou úlohu v našem těle břišní svaly mají.
Břišní svaly jdou v několika vrstvách a propojují hrudník s pánví, což je nezbytné pro správné provedení všech základních pohybových prvků, jako je například stoj a chůze. Na břišní svaly totiž navazují další, jako jsou svaly hrudníku či zad, svaly probíhající přes pánev a kyčelní klouby. Funkci břišních svalů tedy nelze brát izolovaně bez ohledu na okolní svaly. Pokud by k propojení trupu a pánve s dolními končetinami nedošlo, naše tělo by nedokázalo pohyb provést efektivně a z dlouhodobého hlediska by se nám přetěžovaly všechny možné klouby v těle. Navíc se pohybujeme po dvou dolních končetinách, a tak jsme mnohem více ohroženi ztrátou stability. Naše tělo dokáže stabilizovat i ty nejnáročnější pozice, které jsou k vidění třeba u baletu, jen k tomu potřebuje výše zmíněné propojení břišních svalů se zbytkem těla.
Pokud se podíváme na lidskou kostru, všimneme si, že zejména na dolní část páteře musí být vyvíjen obrovský tlak. Vždyť tento úsek páteře nese váhu naší hlavy, celého trupu a horních končetin. K tomu, aby tento tlak byl co nejmenší, je zapotřebí napřímení páteře. Jak si lze takové napřímení představit? Jako oddálení (odlehčení) jednotlivých obratlů, které je zajištěno svalovou souhrou celého těla. Obrovskou roli v tom hrají právě břišní svaly ve spolupráci se svaly zádovými, trupu a těmi ovlivňujícími postavení pánve. Je nutné, aby svaly našeho těla pracovaly jako celek a byly ve vzájemné rovnováze. Bohužel se v praxi velice často setkávám s tím, že svaly spolupracovat neumí a jsou v dysbalanci, kdy některé pracují více a jiné naopak méně. Svaly, které se během nitroděložního vývoje vyvinuly jako první, mívají převahu a sklon k hyperaktivitě, což znamená, že se aktivují i v situacích, kdy by měly být aktivní jiné svalové skupiny.
Jak už jsme si řekli, břišní svaly se významnou měrou podílí na stabilitě trupu a těla celkově. Dostáváme se k tomu, pro jaký pohyb jsou břišní svaly od přírody určené. Pokud sval stabilizuje, tedy zpevňuje a fixuje, nějaký kloub nebo úsek těla, hovoříme o tonické funkci svalu, což znamená, že sval se nezkracuje, pouze se zvyšuje jeho vnitřní napětí. Konkrétně u břišních svalů to poté vypadá tak, že udržují dostatečné napětí břišní stěny, což je důležité pro podpůrnou fixaci břišních orgánů. A navíc ve spolupráci s ostatními svaly udržují propojený trup a pánev s dolními končetinami. Mezi hrudníkem a pánví se tedy neděje žádný viditelný pohyb. Břišní svaly samozřejmě mají i tzv. funkci fázickou, kterou bychom mohli nazvat také jako dynamickou nebo pohybovou. Při této funkci se svaly viditelně „hýbou“, zkracují se a mezi klouby nebo úseky těla dochází k pohybu. U břišních svalů by to byla konkrétně zejména rotace trupu nebo pánve.
Pokud si zkusíte na internetu vyhledat videa nebo popisy cviků na posilování břicha, ve valné většině případů byste narazili na cviky typu zkracovačky, sed-lehy, sklapovačky apod., což jsou cviky, při nichž břišní svaly aktivují fázicky, tedy do zkrácení. Uvedli jsme, že zajištění vzpřímeného držení a udržení dostatečného napětí břišní stěny je zapotřebí, aby břišní svaly fungovaly ve své tonické (stabilizační) funkci.
Bohužel zmíněné cviky pro nás nejsou zrovna přirozené – v žádné fázi vývoje člověka se za normálních okolností nevyskytují, jsou tedy pouze „odkoukané“. Když se podíváme na vývoj člověka od novorozence až po samostatně stojící a chodící batole, pak bychom zjistili, že obloukovitý ohyb trupu, který je prováděn právě u zkracovaček nebo sed-lehů, se u zdravého jedince v žádné fázi tohoto vývoje nevyskytuje. Když se chce kojenec nebo posléze malé dítě posadit, je neurologicky i jinak zdravé a je na to již pohybově připravené, proto se vždy posadí přes tzv. šikmý sed. Každý totiž máme ve svém mozku uložené přirozené pohybové programy, které se aktivují, pokud máme správně nastavenou oporu např. o lokty, kolena, prsty na noze atp. Tyto programy se pak projevují jako svalové souhry a zajišťují pohyb těla tak, aby byl efektivní a zároveň ekonomický a dlouhodobě udržitelný. Bohužel existuje spousta faktorů, které tyto vrozené a zdravé pohybové programy potlačují – většinou na rozhraní sedmého a osmého roku života. Jedná se o časté a dlouhotrvající statické pozice, sportovní zátěž, odpozorování vzorů od rodičů a jiných autorit atd. Do popředí se pak postupně dostávají nové náhradní programy, které již z dlouhodobého hlediska tak vhodné nejsou.
V příštím článku o břišní svalech si povíme, jak na správné posilování, resp. aktivaci břišních svalů tak, aby to respektovalo jejich přirozenou funkci.