První věc, kterou vědci opakují pořád dokola, je to, že Parkinson nevzniká kvůli jedné chybné věci v životě. Je to směs genů, prostředí, zdraví a zvyků. A protože část z toho ovlivnit nejde, člověk musí pracovat s tím, co ovlivnit může. A právě tady dává smysl přemýšlet nad běžnými věcmi. Jak se hýbete, co jíte, v jakém prostředí trávíte čas a jak se o sebe staráte.
Druhá podstatná věc je, že prevence v tomhle případě nevypadá jako drastická dieta nebo tortura ve fitku. Spíš jde o styl života, který mozku dlouhodobě vyhovuje. Tělo reaguje na pravidelnost a signály, které mu posíláme. Když žijete ve vleku stresu, únavy a pasivity, mozek to pozná. Když mu naopak dopřejete pohyb, lepší vzduch, určitou míru odpočinku a rozumné stravování, reaguje překvapivě pozitivně.
1. Dynamický pohyb: Mozek nepotřebuje rekordy, ale kyslík
Pohyb je jedna z nejjednodušších věcí, jak mozku pomoct, aby nešlapal na hraně. Nemusíte se hnát za rekordy. Stačí se hýbat trochu pravidelně a tělo si ten rytmus časem vezme za svůj. Když zrychlíte krok nebo se jen trochu zapotíte, mozek dostane víc kyslíku, víc krve a začne fungovat svižněji. Je to jako kdyby mu někdo otevřel okno a pustil dovnitř čerstvý vzduch. A přesně tohle prostředí chrání nervy před zbytečným „opotřebováním“.
VIDEO: Pacientka vypráví o průběhu Parkinsonovy nemoci
2. Kofein jako ochranný štít
Káva a čaj patří mezi drobné detaily, které mají nečekaný vliv. Kofein se v mnoha výzkumech objevuje jako látka, která umí pomáhat nervovým buňkám zvládat zátěž. V praxi to znamená, že tělo lépe pracuje s energií a mozek je o to odolnější. Jedna nebo dvě kávy denně nejsou jen rituál, ale i malá pomoc nervové soustavě.
Nejde o to, že káva sama zabrání nemoci. Lidé, kteří pijí kávu pravidelně a v rozumném množství, mají dle dlouhodobých studií nižší riziko Parkinsonovy nemoci. Když se k tomu člověk vyhne hrsti cukru a jiných dochucovadel, má z toho mozek jenom užitek.
3. Netoxický domov
Parkinsonova nemoc se častěji objevuje tam, kde je tělo vystavené chemickému stresu. Pesticidy, rozpouštědla nebo špatné ovzduší představují pro nervy větší zátěž, než se zdá. Člověk nemusí žít na farmě nebo v továrně, aby na něj prostředí působilo. Stačí dlouhodobě dýchat horší vzduch nebo pracovat v místnosti, kde se používá chemie.
Pomůže pár jednoduchých věcí. Lepší větrání, čistší vzduch v bytě, méně agresivní chemie při úklidu a pořádné omytí ovoce a zeleniny. Všechno to zní jako drobnosti, ale když je člověk spojí dohromady, vytvoří prostředí, ve kterém se nervové soustavě funguje mnohem líp. Mozek reaguje na vzduch a chemii kolem nás citlivěji, než si většina lidí uvědomuje.
4. Noční generální oprava
Mozek během noci maká víc, než se zdá. Opravuje škody, třídí informace a uklízí zbytky, které se v hlavě nahromadily během dne. Když člověk spí málo nebo se budí unavený, nervová soustava běží na dluh a ten se časem ozve. Horší spánek zvyšuje zánět, zpomaluje regeneraci a vytváří podmínky, které mozek zbytečně oslabují.
Vyplatí se držet pravidelný večerní rytmus, odložit obrazovky a vytvořit si v ložnici klidné místo, kde vás nic neruší. Spánek patří mezi nejdostupnější a nejúčinnější způsoby, jak dát mozku šanci fungovat líp. A všechno, co během noci zvládne, je u nemocí spojených s nervovým systémem překvapivě cenné.
5. Ticho léčí
Dlouhodobý stres je tichý sabotér. Tělo se přitom tváří, že to zvládá, ale mozek pod tlakem funguje hůř, produkuje víc stresových hormonů a rychleji se opotřebovává. Není to o tom, že by člověk měl žít jako buddhistický mnich. Jde spíš o drobné úpravy během dne, které pomáhají držet nervy v klidu.
Pomůže krátká procházka, jednoduché dýchání, pár minut ticha nebo cokoliv, co člověku umožní vypnout na chvíli hlavu. Mozek si odpočine a nervová soustava přestane být v permanentní pohotovosti. I tyhle malé okamžiky tvoří dlouhodobě obrovský rozdíl.
Parkinsonova nemoc má spoustu otazníků, ale jedno je jisté. Tělo slyší na malé a konzistentní změny. Pomáhá pohyb, méně chemie, lepší jídlo, kvalitnější vzduch a trochu kofeinu. Nic z toho není složité. Všechno se dá zavést postupně, a hlavně bez pocitu, že člověk obrací život vzhůru nohama.
