Jenže tohle onemocnění se nedá vyléčit, vycvičit ani vymazat dietou. Přesto můžete udělat relativně dost pro to, aby se vám s ním žilo lehčeji.
VIDEO: Stimulace lymfy
Ve svých patnácti letech se Martina začala stydět za své nohy. Najednou se změnily. Celá se nejspíš vlivem hormonů lehce zakulatila, a to i přesto, že byla v tu dobu vrcholovou sportovkyní a pohybu měla opravdu hodně. „Nohy byly najednou jako špalky: silné kotníky, kolena a celulitida od kotníků až po pas,“ vzpomíná Martina. „Kluci u vody si toho všímali. Můj táta trenér mi říkal, že málo sportuju, a proto mám ‚sulcovité‘ nohy. Jenže já viděla holky, které nikdy nesportovaly a měly nohy krásné. Já sportovec, a přesto jsem se za sebe styděla,“ konstatuje Martina.
Zkoušela všechno: zábaly proti celulitidě, zázračné krémy, domácí masáže. „Začala jsem více chodit, běhat, plavat, ale vždy jsem zhubla jen od pasu nahoru. Od pasu dolů velmi málo. Stav nohou se ještě výrazně zhoršil po dvou těhotenstvích,“ vzpomíná Martina.
Zhruba před třemi lety se poprvé dozvěděla o onemocnění jménem lipedém. Jeho popis přesně odpovídal tomu, co celý život řešila. Navštívila svou kožní lékařku, která jí ale sdělila, že jde ‚jen‘ o celulitidu, a předepsala přístrojové lymfodrenáže. „Ty ale byly bez efektu. Nechala jsem to být a chtěla se s pro mě nehezkýma nohama smířit, což nebylo vůbec lehké,“ komentuje svoje pocity Martina.
Zlom přišel, když sledovala televizní pořad, kde vystupoval doktor René Vlasák z pražské lymfologické kliniky. „Poslala jsem mu fotky postavy a popis svých problémů. Pan doktor mi odepsal, že se zcela jistě jedná o lipedém druhého stupně,“ dodává. Po opětovné návštěvě kožní lékařky dostala žádanku na další vyšetření. Angiolog potvrdil diagnózu lipedému spolu s lipomatózou stehen (výskytem nezhoubných tukových nádorů – lipomů).
Martina tak téměř po třiceti letech zjistila, že trpí lipedémem, tedy chronickým onemocněním, při kterém dochází k abnormálnímu ukládání tukové tkáně nejčastěji na bocích, stehnech, hýždích a někdy i pažích.
Podceňovaná lymfa
„Lymfatický systém je velmi podobný krevnímu, jen s tím rozdílem, že ho nevidíme. Lymfa je čirá tekutina vznikající filtrací krve. Je to vlastně druhý oběhový systém. Začíná v kůži drobnými kapilárami, které se postupně spojují do větších lymfatických cév a mízních kmenů. Ty nakonec ústí do žilního systému v oblasti poblíž srdce,“vysvětluje lékařka Michaela Prosová z Derma Clinic, která se lymfologii věnuje mnoho let.
Do lymfatických cév jsou navíc vnořené lymfatické uzliny. Zduřelé uzliny na krku si můžeme například nahmatat při bolestech v krku. Je to známka toho, že naše tělo bojuje s infekcí. Uzliny se snaží zachytit škodlivé mikroorganismy, jako jsou například viry, bakterie nebo nádorové buňky.
Lymfatický systém si můžeme představit jako složitou síť „potrubí“ procházející celým tělem. Zajišťuje odvod toxinů, odpadních látek, zbytků buněk, bílkovin a dalších patogenů. Lymfatický systém tak našemu tělu poskytuje každodenní čisticí servis. Pokud nefunguje správně, může docházet k hromadění tekutin, tedy otokům a zároveň i k častějším infekcím v důsledku oslabené imunity.
Lymfa také odvádí zpět do krevního oběhu tzv. extracelulární tekutinu, která se hromadí v mezibuněčném prostoru, čímž pomáhá otokům předcházet. Neméně důležitá je i při transportu tuků, protože vstřebává tuky i s vitaminy, které jsou v nich rozpustné (A, D, E, K) a které putují z tenkého střeva dále do krve. A v neposlední řadě pomáhá udržovat rovnováhu tekutin a bílkovin v tkáních, což je zase nezbytné pro zdraví buněk i správnou funkci oběhového systému.
„Přestože je lymfatický systém neoddělitelnou součástí jak oběhové, tak imunitní soustavy, málo která soustava v lidském těle je tak podceňovaná jako právě on. Je to zřejmě dané tím, že je špatně vyšetřitelný. Lze to udělat pouze speciálním vyšetřením, takzvanou lymfoscintigrafií,“ vysvětluje Prosová.
Lipedém nerovná se celulitida
Vraťme se ale zpátky k lipedému. „To je vlastně nahromadění tukových buněk v podkoží, které na sebe vážou vodu. Z velké části je to dané geneticky, hormonálně a z menší míry nezdravým životním stylem,“ vysvětluje lékařka a ukazuje mi anonymní fotografie tří generací žen – babičky, matky a dcery. Genetická souvislost je vidět na první pohled. Muži lipedémem netrpí.
Bohužel mnoho lékařů, kteří se na lymfu nespecializují, diagnózu lipedému i dnes odmítají. Ženám, které si léta zoufají z nepoměru mezi štíhlým pasem a mohutnými stehny, se často dostává jen poznámek o celulitidě nebo doporučení typu „víc sportujte a míň jezte“. Koho tento problém trápí, ten ví, jak nevhodné a bolavé rady to jsou.
„Praktická lékařka mě poslala na angiologické vyšetření až po několika žádostech. Ještě mě čeká lymfoscintigrafie, která ukáže, jak mám vyvinutý lymfatický systém a také jak funguje v klidu a při zátěži,“ komentuje svoje zkušenosti Martina.
Michaela Prosová doporučuje nenechat se praktickým lékařem odbýt a trvat na vyšetření lymfologem. „Lipedém může být zpočátku snadno zaměnitelný s celulitidou, protože i v tomto případě se pod povrchem kůže hromadí tukové buňky. Jenže u lipedému dochází navíc k poruše transportní funkce lymfatického systému. Tu může prokázat zmíněná lymfoscintigrafie. Při porušení funkce lymfatického systému mohou vznikat tuhá ložiska, odborně fibrotizace tkáně. A to může být velmi bolestivé. V postižených místech se také snadno tvoří modřiny. A především, ani výrazným zhubnutím nebo cvičením ho z postižených oblastí nedostanete,“ vysvětluje lékařka. Právě bolest, která může být přechodná, ale i trvalá, tlak a vznik modřin často bývají prvním varovným signálem, že ve vašem případě nejde jen o estetický problém.
Typickým znakem lipedému jsou symetrické, sloupovité nohy (od boků po kotníky), zatímco chodidla a nárty zůstávají štíhlé. Někdy se ovšem lipedém může objevit také na hýždích nebo pažích. Tuková tkáň je na dotek bolestivá a na postižených partiích se často objevují modřiny. Tento tuk nelze zhubnout běžnou dietou ani cvičením.
Pojem lipedém se často zaměňuje s lymfedémem. Lymfedém je ale porucha lymfatického systému, při níž se v těle hromadí lymfa neboli míza, a to buď na jedné, nebo obou končetinách. Otok začíná často od nártu nebo prstů, kůže je napjatá, ale většinou nebolestivá a nevznikají na ní modřiny. Lymfedém může být buď primární (vrozená porucha lymfatického systému), nebo sekundární (následek operace například u žen po ablaci prsu, ozáření, úrazu či infekce). Může postihovat muže i ženy.
Ať už jde o lymfedém, lipedém, či jiné onemocnění související s lymfou, měl by ho vždy diagnostikovat odborník lymfolog nejen na základě klinického vyšetření, ale i pomocí scintilymfografie, a následně navrhnout komplexní léčbu pod lékařským dohledem.
Jak se léčí lipedém
Léčba spočívá především v lymfodrenáží, kompresi či bandáži a také v dodržování zdravého životního stylu. „Pacientky s lipedémem obvykle absolvují několikatýdenní kúru, která spočívá v sérii manuálních a přístrojových lymfodrenáží, následné bandáže nebo komprese. Cílem léčby je rozproudit stagnující lymfu a podpořit její návrat do centrálního lymfatického systému, odkud se zařazuje zpět do krevního oběhu. Nezbytné je před každou lymfodrenáží aktivovat hluboké břišní dýchání a uvolnit lymfatická centra – zejména v oblasti krku, podpaží a třísel. Lymfatické uzliny fungují jako filtrační stanice. Součástí léčby bývají i venofarmaka, léky na posílení cévní a lymfatické stěny, která je velmi křehká, nemá takovou elasticitu jako cévy krevní. Léky zároveň zmírňují otoky a zlepšují mikrocirkulaci,“ popisuje léčbu lékařka.
Pohyb je stejně důležitý jako drenáže
Stejně jako drenáže je v léčbě lipedému i celulitidy velmi důležitý pohyb. Pohyb lymfy totiž závisí na pohybu svalů, které lymfu rozpohybovávají stejně jako toxiny, kterých se chceme zbavit. Čím více se budeme hýbat, tím více bude svalových kontrakcí a tím lépe bude v těle proudit lymfa.
„Lymfatický systém pohání svalová pumpa, tedy pohyb. Ideální je chůze, nordic walking, pomalý jogging, cyklistika nebo plavání. Existuje i jóga na podporu toku lymfy a není ani příliš náročná,“ podotýká lékařka. Za jednu z nejlepších lymfatických terapií se považuje plavání. Tlak vody totiž funguje jako částečná komprese. Ženy s lipedémem, ale i s celulitidou by také měly vědět, že postižené části těla nemají rády otřesy, například ty při běhu. I proto je při takových aktivitách potřeba používat kompresní prádlo. To je vhodné i pro pacienty s lymfedémem.
Komprese každý den
Kompresi odborníci doporučují při jakékoli pohybové aktivitě nebo při zaměstnání, které vyžaduje dlouhé stání na nohou. Ženy, které jsou na kompresi zvyklé a nosí ji alespoň několik hodin denně, její účinek často popisují jako pocit lehčích nohou, menší bolestivost a úlevu nejen při zátěži. Naštěstí je dnes na trhu stále více moderního kompresního oblečení, a tak není problém vybrat si hezké a funkční kompresní punčocháče nebo legíny, které dobře vypadají a zároveň jsou i pohodlné.
„Kompresní bandáže a legíny podporují mikrocirkulaci a proudění lymfy. Stejně jako vám pooperační bandáž pomůže po zákroku, kompresní legíny vám mohou pomoci i při lipedému, celulitidě nebo oteklých nohách,“ vysvětluje Petr Remeš ze společnosti Lipoelastic, která jako jediná na českém trhu nabízí komplexní sortiment lékařského kompresního prádla.
Některé kompresní legíny navíc obsahují i masážní kuličky, které stimulují proudění lymfy zvýšeným tlakem na kůži, ať už při sportu, nebo během běžného dne. Při výběru se vyplatí zaměřit na certifikované oděvy lékařské kvality. Certifikace zaručuje kvalitní materiály, které umožňují svalům se při pohybu přirozeně stahovat a uvolňovat, aniž by oděv omezoval.
Hlídejte si pitný režim
V léčbě lymfatických onemocnění, včetně celulitidy, je také nezbytné dodržovat zdravý jídelníček. Dobrou zprávou je, že rozhodnutí o tom, co každý den sníme, máme plně ve svých rukou. Začněte tím, že se budete vyhýbat průmyslově zpracovaným potravinám, které často obsahují množství přídatných látek a prochází technologickými procesy, které mění charakter i kvalitu vstupních surovin. Dbejte na to, aby váš jídelníček obsahoval dostatek komplexních sacharidů ve formě luštěnin a zeleniny, a naopak co nejméně jednoduchých cukrů, tedy sladkostí a bílého pečiva.
Upřednostňujte syrovou zeleninu a ovoce – jsou bohaté na enzymy a antioxidanty a podporují rozklad toxinů. Zvlášť vhodné jsou fialové a červené plodiny. Prospěšná je například brokolice i listová zelenina jako kapusta, špenát nebo pampeliškové listy. Ty obsahují chlorofyl, který má čisticí účinky, podporuje krevní oběh a může příznivě ovlivnit tok lymfy. Z dalších složek zdravého jídelníčku stojí za zmínku citrusy, konkrétně bílá vrstva mezi kůrou a dužinou, která obsahuje diosmin, látku, jež může zlepšit lymfatickou mikrocirkulaci a posílit zdraví žilních stěn.
Stejně jako to, co jíme, je důležité i to, co pijeme. Lymfa je totiž z 95 procent tvořena vodou. Denně se filtrací krve vytvoří dva až čtyři litry lymfy. Dostatečný příjem tekutin, ideálně čisté vody, podporuje cirkulaci imunitních buněk, odvádění odpadních látek i výživu lymfatických cév. Obecné doporučení zní denně vypít přibližně 40 mililitrů vody na každý kilogram tělesné hmotnosti. Jen tak může lymfa plynule proudit.
Život s lipedémem je náročný a vyžaduje celoživotní úsilí, ale i když se nedá zcela vyléčit, s pravidelnou péčí a správnými návyky lze podle Michaely Prosové dosáhnout velmi dobrých výsledků. „Musíte být neustále v pohybu a dbát na to, aby váš lymfatický systém vlivem zdravého životního stylu a každodenní správnou sebepéčí fungoval co nejlépe,“ uzavírá lékařka.
Život s lipedémem je náročný a vyžaduje celoživotní úsilí, ale i když se nedá zcela vyléčit, s pravidelnou péčí a správnými návyky lze dosáhnout velmi dobrých výsledků. Je třeba se hýbat, dostatečně pít, zdravě jíst a používat kompresní prádlo.
