Mirka Beťková měla slibně rozjetou kariéru ve financích, díky svým manažerským dovednostem se dokonce dostala do prestižního žebříčku časopisu Forbes 30 pod 30 a stoupala stále výš. Pak se vydala na dovolenou na Špicberky a ta se jí stala osudnou... Tenhle příběh odvážné ženy stojí za přečtení.
Rozhovor o cestě od financí k fjordům
Jak se stalo, že jste se ocitla na Špicberkách?
Už při první dovolené na severu jsem věděla, že tady jednou budu žít. Dlouho to byl jen sen, ale když přišla konkrétní nabídka, rozhodla jsem se ho zrealizovat a posunout svůj život do nového prostředí. Mám ráda polární klima a v mrazech kolem -20 °C se cítím nejlépe. Jsem typ, co věci raději udělá, než aby později litoval, že nenašel odvahu. Moje cesta sem byla prostě sázkou na vlastní intuici.
Proč vám učarovaly zrovna tyto studené ostrovy?
Nevím, jestli na to existuje jednoznačná odpověď, je to hlavně o pocitu a klidu, který tu cítím. Fascinují mě extrémy v podobě polárního dne a noci a chtěla jsem je zažít v jejich plné síle. Chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to je v takovém prostředí skutečně fungovat. Žít arktickou realitu každý den je úplně jiná zkušenost než si ji na pár dní vyzkoušet jako turista.
Jak se na změnu bydliště tvářili vaši blízcí?
Moji blízcí mě znají jako akčního člověka, takže věděli, že pokud se pro něco rozhodnu, mám disciplínu to dotáhnout. Ti nejbližší hned pochopili, že Arktida je pro mě přesně to pravé a že mé pracovní nasazení a ambice zůstávají stejné, jen v jiném klimatu. Vzdálenější okolí nevěřícně kroutilo hlavou. Podstatné pro mě bylo vnitřní přesvědčení.
Odešla jste sama, nebála jste se? Je to rozumné pro ženu?
Strach jsem nepociťovala, spíše naprostou jistotu, že dělám správnou věc. Jako žena se tu cítím v bezpečí. Běžně se tu nezamykají domy ani auta. Místo strachu tak v Arktidě řeším spíš praktické věci, například jestli tento týden dorazí do obchodu dostatek masa nebo banánů. Pro mě je rozumné žít život, který mě naplňuje, i kdyby to mělo být na kraji světa. A Špicberky jím skutečně jsou.
Kdo je Mirka Beťková
Zasedačky vyměnila za polární noc a lodičky za pohorky. Ambiciózní, disciplinovaná a svá. Miroslava Beťková přenesla zkušenosti z vrcholových financí a žebříčku Forbes 30 pod 30 za polární kruh. Na Špicberkách plánuje arktické výpravy, ale stejnou disciplínu věnuje i vlastní kondici. Každodenní pohyb v drsném terénu a pravidelný trénink jsou pro ni v extrémních podmínkách nezbytností. Manažerské dovednosti a silná vůle jsou totiž stejně cenné v zasedačce jako v zemi ledu.
Lék na bolavá záda
Trávíte tam celý rok?
Žiji zde trvale a zažívám kompletní arktický cyklus se všemi jeho výzvami i krásami. Neustálé světlo polárního dne i hluboká tma polární noci vyžadují vnitřní disciplínu a pravidelnou fyzickou aktivitu. Životní rytmus je zde úplně jiný než ten městský. Je to o neustálém poznávání vlastních limitů a hodnot v přímém přenosu.
Jak těžké je zapadnout mezi místní? Co jazyková bariéra?
V Longyearbyenu žije komunita lidí, kteří jsou podobně nastavení a mají rádi přírodu a dobrodružství. Mluvíme spolu primárně anglicky, ale je tu i silná česko-slovenská komunita, díky které se tu cítím opravdu někdy jako doma. A taky sem jezdí řada Čechů za dobrodružstvím jako turistů, takže se zde potkám s některými velmi zajímavými osobnostmi, které bych v ČR snad ani nepotkala. Setkávání s lidmi z celého světa mi rozšiřuje obzory a učí mě dívat se na svět bez předsudků a omezení.
Co vám život za polárním kruhem dal a vzal?
Pomohl mi vidět věci z nadhledu a vystoupit ze své bubliny. A taky mi určitě dal schopnost radovat se z maličkostí. Například z toho, když máme v obchodě řecký jogurt, to mi hned udělá den. Ale co mi vzal, je určitá předvídatelnost. Tady si toho měsíc předem moc nenaplánujete. Naučila jsem se, že největší růst přichází ve chvíli, kdy jsem začala aktivně zkoušet nové věci, které formují.
Získala jsem nadhled nad věcmi, které se dříve zdály důležité, a dnes vím, že důležité je hlavně být v kondici, mentální i fyzické. Paradoxně až tady mě přestala bolet záda. Jsem mnohem víc fit a celkově zklidněná, což se okamžitě propisuje do mojí kondice a zdraví. Potvrdilo se mi, že mé zkušenosti a disciplína jsou univerzálně přenosné bez ohledu na to, kde zrovna funguji.
Naučila jsem se, že největší růst přichází ve chvíli, kdy jsem začala aktivně zkoušet nové věci, které formují. Získala jsem nadhled nad věcmi, které se dříve zdály důležité, a dnes vím, že důležité je hlavně být v kondici, mentální i fyzické. Paradoxně až tady mě přestala bolet záda. Jsem mnohem víc fit a celkově zklidněná, což se okamžitě propisuje do mojí kondice a zdraví. Potvrdilo se mi, že mé zkušenosti a disciplína jsou univerzálně přenosné bez ohledu na to, kde zrovna funguji.
Když jsme u toho zkoušení nových věcí: máte zbrojní průkaz kvůli medvědům?
Zbraň je nezbytným prvkem bezpečnosti a zodpovědnosti, který k životu v divočině patří. Mít u sebe pušku a umět s ní manipulovat je výrazem respektu k prostředí, byť je setkání s medvědem vzácné. Pokora k přírodě znamená vědět, že zbraň je až tou úplně poslední možností obrany, když selže všechna prevence. Zbrojní průkaz jsem ale měla ještě před svým příjezdem na Špicberky.
Doporučila byste podobnou životní změnu i dalším?
Nevnímám to jako životní změnu, spíše jako mít odvahu poslechnout intuici a zkusit něco, co opravdu aktuálně chci. Je mnohem cennější žít s vědomím, že jste své touhy zrealizovali, než se v budoucnu trápit otázkou „co kdyby“. To vás totiž vždycky dožene. Věřím, že život začíná tam, kde končí strach z neznáma.
Proč vyrazit na Špicberky?
Špicberky nabízejí možnost zažít absolutní ticho, čistotu a extrémní podmínky. Uvidíte ledovce a fjordy, které vás donutí zastavit se. Je to až stav meditace, kdy žijete daným okamžikem. Každému, kdo si chce rozšířit obzory a zažít svět bez filtrů, toto místo vřele doporučuji. Je to zážitek, který vás změní a zůstane ve vás už napořád.
Zdroje:
- Autorský text
