Tenhle bláznivý nápad dostal Aleš v covidu. Nechtělo se mu sedět doma, a tak vytáhl své horské kolo vyrobené v roce 2009 a rozhodl se, že projede domovský Plzeňský kraj. To zvládl za pár měsíců a pokračoval dál. Do Karlovarského, Středočeského kraje, do Prahy a dalších. Loni projel během tří měsíců celý Moravskoslezský kraj. „Teď už mi chybí jen asi 30 procent míst zejména ve východních Čechách, na Vysočině a na Jižní Moravě, v ostatních krajích už mi toho zbývá málo,“ vyjmenovává.

Zdroj: Youtube

Vypracoval si tabulku všech obcí, má i mapu, kde si vše zaznamenává a odškrtává. A je to mravenčí práce, protože například takový Sedlec-Prčice má 36 částí. „Všude se snažím vyfotit něco zajímavého, například kostel, zámek, kapličku a kde je, tak i obecní úřad,“ říká. Před třemi lety najel 13.200 km, předloni 11.750 km, loni něco přes 9000 km. V létě klidně našlape 140 km denně, na podzim a v zimě jezdí trasy do 90 km.



Do celkového součtu kilometrů počítá i zahraniční expedice, na které vyráží někdy sám, jindy s přáteli. Projeli cyklostezky kolem Rýna, Mohanu, Mosely, Labe, Dunaje, jindy zase jeli z polského Gdaňsku domů podél Baltu a Odry a Nisy. Velmi zajímavá byla cesta okolo Jutského polostrova v Dánsku. V poslední době vedou tyto trasy spíše na východ a na jih. Sám projel dvě trasy z Itálie (od Lago di Garda a z Milána) přes Alpy do Čech. S kamarády pak z Brenneru přes Rakousko a Slovinsko do Mikulova. Poslední dvě cesty vedly z Košic přes Maďarsko, Rumunsko, Srbsko a Chorvatsko do Bratislavy. Hlavním organizátorem a plánovačem bývá většinou on.



V zimě sedává na kolo mnohem méně. Jednak pomáhá dceři s provozem hotelu v rakouském Bad Gasteinu, a také zjistil, že na ledu to klouže. První havárii měl loni u Sázavy, kdy spadl a pochroumal si nohu. K doktorovi se mu nechtělo, a tak čekal, až „to přejde“. Znovu na svou misi vyrazí v březnu či dubnu, až se trochu oteplí. „Dorazím Zlínský kraj a pojedu od východu domů do Plzně,“ plánuje si.



Horské kolo, na kterém najezdil desítky tisíc kilometrů, pochází z roku 2009. Postupně ho celé repasoval, vyměnil ložiska i další části. „Není nejlehčí, ani nejrychlejší, je ale upravené na výdrž,“ směje se. O novém kole ale nechce ani slyšet.

Kolo je ověnčené brašnami, ve kterých při expedicích po Evropě nechybí spacák, stan a nějaký proviant. „Každé ráno mi posílá trasu, často má zapnuté i sdílení, abych viděla, kudy jede. Večer mi pak přijdou fotografie,“ říká jeho žena Jana. Někdy jede s ním, to pak Aleš plánuje dvě trasy. Jednu delší pro sebe a kratší pro manželku. Tohle cestování ho dobíjí energií, navštívil místa, o kterých vůbec nevěděl, že existují. Díky kolu si zamiloval například Tachovsko. „To je tak krásný bohem zapomenutý kraj, kde lišky dávají dobrou noc. Ale přitom se tam snaží, jsou tam nové hospůdky, někteří lidé si usedlosti krásně spravují, jinde to stále chátrá, ale i to má svou romantiku.“



Navíc ho cyklistika udržuje fit. „Jakmile nejezdím, začne mě něco bolet. Nedávno mě trápilo koleno, nemohl jsem ani spát, musel jsem to aspoň rozjezdit na lyžích. Pohyb je nejlepší lékař,“ dodává spokojeně.

Zdroj: autorský text