Jaké to asi je vystoupit ze zaběhnutých kolejí a vydat se na cestu naruby? Na cestu, kde se nemusí ráno vstávat do práce a do školy, kde člověk nežije hektickým tempem, ale plně si vychutnává přítomný okamžik den za dnem. Pozoruje východy i západy slunce, snídá na pláži a prostě jen tak je. Tuhle otázku si položil před lety i Jan Rychtařík s manželkou Terezou.
„Žili jsme jako většina rodin, měli jsme klasickou kancelářskou práci, dva syny a každý den se nesl ve znamení stejné rutiny. Práce, školka, škola, domácí povinnosti – a čas plynul, aniž bychom si ho skutečně užili. Cítili jsme, že nám něco chybí, ale dlouho jsme si neuměli přesně pojmenovat co. Zásadní zlom přišel v roce 2015, kdy se nám narodila dvojčata. Najednou jsme měli čtyři děti, což je obrovský dar, ale zároveň jsme si uvědomili, že jim nemůžeme věnovat tolik času, kolik bychom chtěli,“ vzpomíná.
Životní změna: výpověď, pořízení dodávky a domškoláctví
A tak svolali rodinnou poradu a po odsouhlasení starších dětí se rozhodli udělat první krok. Opustili byt, dali výpověď v práci a pořídili si třicet let starý Fiat Ducato, který si sami zrenovovali a vybavili do posledního detailu. Děti přihlásili na domácí vzdělávání a na cestu si sbalili jen nejnutnější věci. Před zimou chtěli utéct na jih Evropy, kde si naplánovali pobyt na třech eko farmách. Tam vypomáhali za stravu a učili se spoustu nových dovedností. Žádný pravidelný příjem tehdy neměli, stejně jako žádná velká očekávání ani přesné plány. „Právě tahle volnost a nepředvídatelnost mají své kouzlo,“ říká cestovatel Jan Rychtařík.
Jak se vůbec jejich okolí dívalo na to, že vtěsnali šestičlennou rodinu do dodávky a začali brázdit Evropu? „Zaskočilo to zejména naši rodinu. Širší příbuzní na nás dokonce vybírali sázky, že se za dva týdny vrátíme zpět a kdo pro nás pojede. Babička dětem říkala, ať se pořádně najedí, protože je čeká rok hladovění. Naštěstí jsme se rozhodli následovat náš vlastní směr a nenechali se těmito reakcemi ovlivnit.“ Během své roční cesty projeli dvanáct zemí. Poznávali nejen cizí města, přírodu, pláže a kultury, ale i zajímavé lidi a způsoby udržitelného života. Hlavně se prý ale po tolika společně prožitých letech poprvé poznávali a učili se být skutečně spolu. Užívat si přítomný okamžik. Nikam nespěchat, zpomalit.
Svoboda a umění žít tady a teď
Nad otázkou, jaké největší benefity život v dodávce téhle rodině přinesl, nepřemýšlí Rychtaříkovi ani minutu. „Život v obytňáku nám přinesl obrovskou svobodu. Měli jsme možnost probouzet se každý den na jiném místě. Bez pravidelných závazků a každodenní rutiny jsme se cítili mnohem více propojení jako rodina. Cestování se stalo naším životním stylem, což nám dalo neocenitelné zážitky a vzpomínky. Také jsme se naučili žít minimalističtěji a bez očekávání.“
Když se šest lidí vtěsná do miniaturního prostoru
Samozřejmě to nebylo vždycky růžové. Velkou výzvou prý bylo například vaření pro tolik lidí v miniaturní kuchyňce, navíc sehnat jídlo v odlehlých koutech nebylo vždycky možné. Bydlení v dodávce navíc nabízí velmi omezený prostor a někdy i krizové situace. Rychtaříkovi se tak museli naučit respektovat jeden druhého, vycházet si vstříc, zabavit se, když venku vytrvale prší. Občas se prý objevila i myšlenka typu: „Co jsme to jen udělali za blbý nápad?“ V obytňáku se jednoduše neodstěhujete do jiného pokoje, nemůžete se dlouho ignorovat, a to ani v případě „ponorky“. Na druhou stranu, právě každodenní nutnost být spolu utužuje vztahy. „Poznáte jeden druhého opravdu velmi detailně. A určitě zažijete víc dobrodružství,“ říká s úsměvem Jan Rychtařík.
Dnes pomáhají lidem žít jejich sen na čtyřech kolech
Ten dnes provozuje ve španělské Malaze vlastní půjčovnu obytných vozů pod značkou Naruby.life. – od dodávek až po velké alkovny pro 6 osob. Španělsko je prý ideální destinací pro cestování obytným autem – je tam teplo, slunce svítí téměř 300 dnů v roce a země nabízí skvělé podmínky pro takový typ cestování. Rychtaříkovi v rámci podnikání vyzvedávají své klienty na letišti, předají jim auto i s podrobným vysvětlením, doporučí itinerář nebo připraví roadtrip na míru a cesta může začít. Pomáhají tak zažít lidem vlastní radost z nezávislého a svobodného cestování na čtyřech kolech.
Do Česka se vrací především kvůli dětem. Jeden syn už je dospělý, druhý chtěl studovat českou střední školu a dvojčata prý zase potřebovala kontakt s vrstevníky. K tomu se otci rodiny naskytla příležitost otevřít si dílnu v Nymburku a začít se věnovat výrobě obytných vestaveb. Do obytňáku v Andalusii ale jezdí každé dva měsíce, protože jim tenhle kout země přirostl k srdci.
Jirka a Verča mají dovolenou 365 dní v roce
Aktuálně stále na cestách je pár, který vystupuje na sociálních sítích a YouTube jako Vanmazing Life. Verča a Jirka jsou bývalí spolužáci a studenti architektury, kteří dokázali našetřit dost peněz, koupit dodávku a přestavět ji na obytnou. Uvnitř jejich auta to vypadá jako v moderním pokojíčku, kde nic nechybí. Bydlet v dodávce byl prý Verčin dávný sen. „Vždycky jsem byla cestovatelský typ, ale na dovolenou jako dítě s rodiči či prarodiči jsem jezdila s myšlenkou, že za pár dní zase letím zpátky. Navíc bylo vždy všechno striktně vázané na letenky a ubytování v té jedné dané destinaci. Pro mě tedy spíš stres než odpočinek a poznávání nových míst,“ vzpomíná. Proto se rozhodla, že jednou bude žít v dodávce a objevovat svět pomocí slow travel, kdy není ničím vázaná a na místech, která se jí zalíbí, může zůstat jakkoliv dlouho. Když se s Jirkou dali před šesti lety dohromady, neměl prý o vanlife (život v dodávce) ani tušení a rozhodně prý nebyl z Verčina návrhu jezdit po světě v autě nadšený.
První cesta vedla na jih za surfováním
Nicméně po zhlédnutí videí od zahraničních youtuberů se pro tento životní styl nadchl a v roce 2019 pár začal pokukovat po inzerátech na dodávku. Než ji koupili, opravili a dokončili vestavbu, trvalo to asi rok a půl. „Původně jsme si naivně mysleli, jako každý začínající vanlifer, že za dva měsíce budeme mít hotovo a pojedeme. Ale s tím, jací jsme oba perfekcionisti a že jsme vše natáčeli na YouTube jako návod pro ostatní, jen samotná přestavba trvala v součtu několik měsíců každodenní práce,“ mluví o začátcích dobrodružství Jirka. Už když dodávku kupovali, věděli, že jejich první cesta povede do Portugalska. Jejich vášní je totiž surfování a právě Portugalsko je známou surfařskou destinací.
„Podrobnější plány jsme ale nikdy neměli, a to ani v den odjezdu. Prostě jsme vyjeli z Česka, kde bylo minus 15 stupňů, směr Portugalsko a jeli jsme až do doby, než jsme byli moc unavení. Pak jsme si otevřeli aplikaci Park4Night a podívali se, co je v okolí za místa na spaní. Vzpomínám si, že naši první noc jsme strávili na vcelku děsivém místě, pár metrů od stěny hřbitova, ale časem jsme se naučili hledat i místa hezčí a příjemnější. A tak jsme to dělali každý den a děláme to tak dodnes,“ říká Jirka a zároveň dodává, že život na čtyřech kolech není pro lidi, kteří vyžadují řád, rutinu a přesně stanovený plán.
Člověk si začne vážit vody, topení i pračky
Tyto dva mladé lidi na cestách baví hlavně to, že jsou nezávislí a svobodní. Člověk si prý také začne vážit úplně všedních věcí, jako je nekonečně tekoucí voda a elektrika, vana, gauč, pračka a další věci, které jsou běžně doma k dispozici. Život v dodávce by stručně označili jako vakcínu, díky které žijí mnohem víc naplno. Za hezkého počasí tráví čas venku a sami si určují, jak bude vypadat jejich den podle toho, kde zrovna zaparkují. V dodávce prý vzniká rychle nepořádek, který se ale rychle zvládne uklidit. Zásadní nevýhody jsou podle nich tři: minimálně jednou za týden musí hledat místo na doplnění vody, což v některých zemích není jednoduché. Pokud neparkují přímo v kempu, kdykoliv je může někdo vyhodit. Když zrovna hodně fouká nebo prší, je šance na klidný spánek nulová.
V srpnu 2025 to budou tři roky, co Verča s Jirkou žijí v jejich dodávce. Jaká místa za tu dobu už stihli procestovat? První výjezd byl do Portugalska a Španělska, druhý vedl přes jižní Švédsko na sever do Norska. Dva měsíce se pak zasekli na Lofotských ostrovech, kde to prý byla naprostá krása. Cílem jejich třetí cesty bylo Maroko, kde strávili celkem 3 měsíce. Hned třetí den po překročení hranic na náhodné benzínce adoptovali jejich fenku Safi, ke které je osud zavedl na poslední chvíli, protože by nejspíš do pár dní zemřela. Od té doby putují společně ve třech.
Právě se nacházejí na čtvrtém, zatím nejdelším výjezdu, který započali v září 2024. Jako cílovou destinaci na zimu si vybrali Řecko, kde strávili čtyři měsíce. Cestou ale zvládli objevit i krásy Slovinska, Chorvatska, Černé Hory a Albánie. Momentálně se nacházejí v Turecku. Zajímá vás, jak vlastně vypadá obyčejný den v obytňáku? „Pokud je hezky, cvičíme jógu a posilujeme, jdeme surfovat nebo se potápět. Když je škaredě, pracujeme uvnitř dodávky. Pak vaříme oběd, umýváme nádobí. Odpoledne většinou jdeme na výlet po okolí nebo prozkoumat nějakou památku. Pak už je čas na odpolední kafíčko a buchtičku. A k večeru buď pracujeme, přesouváme se na jiné místo nebo děláme táborák s přáteli či hrajeme společenské hry.“ Svoje zážitky natáčí, stříhají a publikují na YouTube (Vanmazing Life), kde už stihli nasbírat slušnou komunitu sledujících. Párkrát se prý ocitli i v situacích, kdy se necítili úplně bezpečně, ale nikdy se nestalo nic vážného. Pro všechny případy vozí v autě nabroušené nože, pepřový sprej a také psa, který umí štěkat.
Cestovat, dokud to půjde
V plánu má Jirka s Verčou cestovat tak dlouho, dokud je to bude bavit. „Ještě máme na seznamu spoustu míst, kam bychom se rádi podívali. A jestli se někdy usadíme, asi to stejně nebude v Česku, tam se totiž nedá surfovat. Plány se ale mění stejně tak, jako se mění svět a naše životy a priority. Myslíme si, že nemá cenu si komplikovat život a ubírat svobodu něčím takovým, jako je plán,“ shodují se tito dva sympaťáci, kteří jsou do vanlife po třech letech zapálení ještě víc než na začátku.
