Propíchnout, nebo nastřelit?

Moderní metody mají shodný cíl – propíchnout zvolené místo a do vzniklého otvoru vložit náušnici, která zabrání tomu, aby vzniklá dírka znovu zarostla. Regenerace lidského těla je totiž obdivuhodná, a pokud nezůstane náušnice v uchu po dostatečně dlouhou dobu, tkáň se zacelí a po dírce zbude jen jizvička, nebo dokonce vůbec nic.

Vpich je možno provést jehlou, která musí být samozřejmě dostatečně ostrá a vydezinfikovaná, hned poté se zavěsí náušnice, která může v dírce zůstat po dlouhou dobu. Druhou možností je nastřelení pistolí, která rovnou obsahuje zvolenou náušnici. Pistole lalůček propíchne a náušnici zapne. Po nějaké době, zpravidla to bývají dva měsíce, se tato nastřelovací náušnice vymění za trvalou. V případě propíchnutí chrupavčité části se ale použití nastřelování nedoporučuje.

Místo vpichu ovlivňuje bolestivost a hojení

Při piercingu uší lze použít místní znecitlivění, nicméně zvolené místo propíchnutí ucha hraje významnou roli v bolestivosti. Tradiční dolní část ušního lalůčku, tedy tzv. lobe piercing, znamená nejméně bolestivý zákrok a také rychlejší hojení do několika týdnů od vpichu, znecitlivění nebývá nutné. Naopak náušnice na horním okraji ucha bude znamenat nejbolestivější zásah a delší hojení až po dobu šesti měsíců. Místo je také citlivější i po zhojení dírky.

Bez dezinfekce hrozí zánět a další komplikace

Ať už se vpich provede jedním, nebo druhým způsobem, výsledkem je otevřená rána, která také krvácí, i když ne moc. Proto je nutná opatrnost jak při samotném zákroku, tak v následné péči. Sterilní by měly být nástroje i náušnice. Za bezpečnost nástrojů zodpovídá ten, kdo vpich provádí, na dezinfekci náušnice byste měli dohlédnout sami. Provádí se například ponořením do lihu na několik hodin, proto je vhodné zvolit jako první náušnici šperk bez výraznějších ozdob nebo kamenů. Sníží se tím i riziko usazování nečistot v nejmenších záhybech zdobeného šperku. Ten, kdo propíchnutí ucha provádí, by měl dezinfikovat i místo vpichu, nedoporučuje se ale použít na kůži přípravky na bázi alkoholu, které příliš vysušují.

Péče dvakrát denně až do zhojení

Místo vpichu v době hojení pravidelně čistěte, a to raději i dvakrát denně. Na ucho si nesahejte neumytýma ruka a náušnicí v otvoru nehýbejte, ani za ni netahejte. Kolem dírky se mohou tvořit zaschlé krustičky tekutiny, která může z rány po nějakou dobu vytékat. Odstraňujte je velmi opatrně, nejlépe tamponem namočeným v dezinfekci. Zbystřete, pokud začne místo vpichu výrazně rudnout, otékat a v ráně se tvoří žlutý, zelený nebo hnědý hnis. Nasaďte intenzivnější a častější hygienickou péči a místo pečlivě sledujte. Pokud se situace nezlepší, neodkládejte návštěvu buď odborníka, který zákrok provedl, nebo rovnou lékaře. Kdyby se zánět významně rozšířil ze zhnisané rány dál do těla, může to mít nepříjemné následky. Ostatně propíchnutí uší by měl vždy provádět odborník, který má k tomu potřebnou kvalifikaci.

Zlato ano, ale jen vysokokarátové. Pro vyloučení alergie volte chirurgickou ocel, titan nebo platinu

Náušnice v čerstvě propíchnuté dírce by měly být z hypoalergenního materiálu, který minimalizuje riziko infekce a alergie. Doporučovaným materiálem je chirurgická ocel, která je odolná proti korozi a obsahuje jen velmi málo niklu, jenž může být příčinou alergie. Pro alergiky a velmi citlivé osoby je vhodný lékařský titan nebo niob. Hypoalergenní je také platina. A co pověstné zlaté náušničky po babičce? Pokud jsou ze 14 nebo 18karátového zlata, pak po důkladném vyčištění a dezinfekci mohou být použity. Zlato méně než 14karátové naproti tomu obsahuje více niklu, který je známým alergenem, a nehodí se.    

Absces, deformace ucha, v krajních případech i otrava krve

Příznaky zánětu, navíc doprovázené zvýšenou teplotou, či dokonce horečkou, by vás měly vést nejkratší cestou k lékaři, který může ordinovat antibiotika. Neléčený zánět totiž může mít velmi závažný průběh. Když se hnis nahromadí ve větším množství pod kůží, může vzniknout absces. Často se dá řešit jen chirurgicky a následnou antibiotickou léčbou. Zánět tkáně může vést až k perichondritidě, která by mohla ovlivnit ztuhnutí chrupavky, v těžkých případech dojde až k deformaci ucha. To ostatně může způsobit i neléčený lehčí zánět, který by mohl zapříčinit zjizvení či tvorbu vyvýšených jizev, tzv. keloidů. Všechny tyto problémy uším na kráse nepřidají, horší je ale situace, kdy zánět pokračuje krevním řečištěm dál do těla. Pak není vyloučená systémová infekce (sepse), která může být i život ohrožující, zejména u lidí s oslabenou obranyschopností. Komplikace po zánětu ušního piercingu zkoumaly řady vědeckých studií a doporučují pravidelnou péči (https://www.earpros.com/uk/blog/infected-ear-piercing-and-earrings, https://brnskll.com/wp-content/uploads/2014/11/Ear-piercing-techniques-and-their-effect-on-cartilage-a-histologic-study-PIIS1748681507003348.pdf).

Propichovat, či nepropichovat uši kojencům?

Dříve to bylo zcela běžné a miminka v kočárku se co do pohlaví rozlišovala i podle náušniček. Dnes je trendem vyčkat do pozdějšího věku dítěte, aby si samo mohlo rozhodnout, zda si chce tento zásah do svého vzhledu (a úpravu těla) nechat provést. Rodiče častěji ponechávají rozhodnutí na dítěti, když už se ale rozhodnou nechat mu v kojeneckém věku zákrok provést, mělo by to být za maximální hygieny a dostatečné péče. Malé miminko si může nekoordinovanými pohyby ručičkami za náušnici bolestivě zatáhnout, může se i zranit při hře, když se za šperk něčím zachytí. Proto je dobré volit typ náušnic, který tato rizika co nejvíc vyloučí. Při dostatečné opatrnosti a dodržení hygienických pravidel se ovšem propíchnutá dírka zhojí stejně dobře jako dospělému.  

Zdroj: https://www.aad.org/public/everyday-care/skin-care-basics/tattoos/caring-for-pierced-ears, https://www.nhs.uk/conditions/infected-piercings/