„Hlavně ať tě nezbouchne.“ „Prosím tě, a bereš si kondom?“ Kdo z nás tyto rady v době dospívání od svých blízkých neslyšel? Edukace, že není vhodné stát se v raném mládí rodičem, probíhala podle všeho důkladně. Ale byli jsme poučeni i o tom, že není radno těhotenství odkládat až příliš? Podle počtu párů léčených v centrech asistované reprodukce to vypadá, že ne.

„Myslím, že si moji vrstevníci vzpomenou, že besedy, které jsme na druhém stupni základní školy a během středoškolského studia byli nuceni absolvovat, se shodně točily kolem tří témat: škodlivost užívání návykových látek, výčet sexuálně přenosných chorob a návod, jak se jim vyhnout, a v neposlední řadě instruktáž, jak zabránit otěhotnění,“ vzpomíná Linda. V 35 letech je matkou dvou dětí a i bez instrukcí o tom, že reprodukční věk je limitovaný, zvládla mateřskou roli splnit včas. Ale ne každý z jejích vrstevníků nebo z řad starších studentů věděl to, co ona.

Bridget Jonesová? Ale prosím vás!

IVF specialisté, zdravotní sestry a porodní asistentky nebo sociologové zdraví působící v oblasti reprodukce se shodnou, že plodnost je vázána na věk, a to zejména ženy. Že je mediální obraz plodnosti namalovaný růžovějšími barvami? Nenechte se zmást!

„Sem tam se setkáváme s tím, že klienti mají o plodnosti velmi pomýlené představy. Dáma ve věku 43 let po dvou letech intenzivního snažení stále doufá, že otěhotní pouze z časovaného pohlavního styku. Přitom v tomto věku by bylo spíš na místě uvažovat o asistované reprodukci prostřednictvím vajíček dárkyně,“ uvádí Bc. Michaela Fuller, spoluzakladatelka mezinárodních společností Medistella a IVF scanner, které pomáhají pacientům z celého světa kromě jiného s výběrem ideální kliniky. Spolu s Mgr. Annou De Bayas Sanchez jsou také řešitelkami projektu Be Better Informed About Fertility, jenž se věnuje zlepšení informovanosti společnosti o (ne)plodnosti, aby páry či jednotlivci mohli učinit vědomé rozhodnutí o budoucím rodičovství.

„Leckdy k tomu nechvalně přispívají i média. Novináři postrádají komplexní informace o tématu, čili se k veřejnosti dostávají polovičaté a senzační zprávy o těhotenství pětašedesátnic nebo sedmdesátnic,“ říká Anna De Bayas Sanchez. „Nebo možná novináři dobře vědí, ale nepovažují za nutné na to upozornit, že se pár seniorů stal rodiči jen díky darovaným vajíčkům nebo spíš přímo darovaným embryím. Tím ale dělají pěkný zmatek.“

Michaela Fuller ještě doplňuje, že nemalou měrou se na matení laické veřejnosti podílejí filmy typu Dítě Bridget Jonesové. „Nijak věrně nekopírují realitu a ve prospěch poutavého námětu notně pokulhává autenticita,“ zdůrazňuje.

„Ženy v tomto věku spíš než náhodné těhotenství a pátrání po tom, kdo je vlastně otec, řeší, která centra a kliniky zkusit a jak si splnit sen o rodičovství. Víte, taky celebrity někdy matou kolektivní povědomí o problematice, když tvrdí, že v osmačtyřiceti lze otěhotnět mávnutím ruky, pomalu i přes antikoncepci. A lékaři musejí ctít lékařské tajemství, takže nelze veřejně sdílet, že celebrita se stala matkou jen díky darovaným vajíčkům,“ nabízí svůj pohled na věc Anna.

Leckdy je legitimní důvod

Nerozvážné otěhotnění v šestnácti letech na diskotéce. Otec neznámý. Místo příležitostného babičkovského hlídání znovu péče o dítě na plný úvazek, aby dcera mohla odmaturovat. Takový scénář si s přáním, aby se stal skutečností, po večerech do deníčku nepíšeme.

Málokdo bude zpochybňovat skutečnost, že je lepší, když se dítě narodí rodičům s alespoň nějakým vzděláním, kteří se navíc dovedli ekonomicky zabezpečit. A už vůbec nikdo by nepolemizoval s tím, že láskyplný vztah matky a otce a fakt, že jim to spolu ladí, je klíčový.

Mgr. Kateřina Zachová (www. katkazachova.cz), jež se věnuje terapiím, konstelacím a koučinku, vystihuje poznatky ze své praxe slovy: „Co já osobně pozoruji, je to, že často ženy přicházejí řešit, že by si rády našly vhodného partnera, ale nedaří se jim to. Cítí, že jim tikají hodiny, ale ony by rády založily skutečnou rodinu, nikoli jen měly dítě. A základem rodiny je najít partnera. Čili pak řeší, jak budovat láskyplný, rovnocenný partnerský vztah založený na vzájemném respektu – ale dělají to proto, že chtějí partnera i dítě.“ Jak Kateřina Zachová říká, vyplývá z toho hypotéza, že ženy mnohdy otěhotnění odsouvají z poměrně logického důvodu: chtějí mít vedle sebe někoho, s kým rodinu chtějí založit, komu budou věřit – a toho ještě nenašly.

Najít k sobě spřízněnou duši a vybudovat pak z domnělé osudové romance nerozlučný, spolehlivý a láskyplný vztah si zkrátka žádá úsilí a časovou investici, stejně jako je vyžaduje již zmíněné vzdělání, respektive vzdělávání a získání socio-ekonomického statusu.

Plodnost ale nepočká!

I přes sledování a plnění nastíněných společenských forem se ale vyplatí udržet si v hlavě myšlenku, že reprodukční věk je omezený.

„Gynekologové se v podstatě shodují na tom, že ideální doba pro plození a porod je okolo 25. roku ženy. Zejména v hlavním městě se děvčata do tohoto limitu vesměs nevejdou,“ dočteme se na blogu společnosti Medistella. Vysoký věkový průměr rodiček je problematický jev zejména z hlediska potenciální potratovosti kvůli genetickým vadám vázaným na věk matky nebo už pro samotné marné čekání na dvě čárky na těhotenském testu. V nedávné době proběhly četné kampaně s touto tematikou. Aktivní je v tomto směru společnost Pronatal, která se už přes čtvrt století zabývá léčbou neplodnosti. Také vznikl například nadační fond ProPlodnost by CUBE, založený klinikou reprodukční medicíny IVF CUBE. „Cílem organizace je provádět osvětu o reprodukčním zdraví, vysvětlovat obecné mýty a v neposlední řadě poskytovat bezplatné preven- tivní vyšetření pro muže a ženy. Testování plodnosti ProPlodnost je určeno zejména pro muže a ženy ve věku 25–38 let. V jiných věkových skupinách stanovujeme další postup individuálně,“ uvádí se na webu. MUDr. Hana Višňová, PhD., tamtéž proklamuje, že kariéra a titul počkají. Plodnost ne. Podle odbornice je i v případě, že ještě neplánujeme pořídit si potomka, dobré vědět, jak na tom naše tělo je.

Zamrazit si buňky na později

„Odhalení potenciálních rizik je pochopitelně nutné řešit včas. A s následným řešením problému je vhodné neotálet. Třeba social freezing (preventivní zmrazení pohlavních buněk – pozn. red.) je dobrý tah, jak si pojistit plodnost,“ vysvětluje Anna De Bayas Sanchez a její kolegyně Michaela Fuller přitakává: „Lékaři na našich spolupracujících klinikách shodně tvrdí, že zamrazit si vajíčka pro budoucí použití je ideální do třiceti let věku.“ Těm, jimž se třicáté narozeniny nezadržitelně blíží a stále řeší volbu partnera nebo nechtějí přerušovat dobře nastartovanou kariéru, proto rozhodně doporučuje konzultaci v centru asistované reprodukce. „Možná máte skvělého gynekologa, pak v pořádku, ale už párkrát jsem se stala svědkem, že pacientka přišla s tím, že podle ošetřujícího gynekologa je nález v normě. Podivovala se, proč ještě neotěhotněla, když ji ubezpečuje, že je plodná jako jabloň… Jenže lékař – pro mě překvapivě – nevzal při ultrazvukové kontrole v potaz další faktory, mezi něž nepochybně patří právě věk. Pacientce otevřela oči až návštěva specializovaného centra, kde absolvovala ucelený test plodnosti sestávající například i z odběru AMH, Anti-Műllerian hormonu,“ líčí Michaela Fuller.

Hranice je 35 let

„Nejlépe a pro pacienty asi nejsrozumitelněji se to komunikuje tak, že každá žena má od narození určitý počet vajíček, a ta už se nikdy nedělí a jen stárnou – od 35 let je to jasně vidět, na rozdíl od mužů, kterým se spermie stále dělí,“ objasňuje předseda výboru sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP a současně vedoucí lékař IVF Clinic, a.s., v Olomouci MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., který doporučuje plánovat těhotenství nejpozději okolo pětatřicátého roku ženy. „Je pravda to, co zaznělo, tedy že těhotenství známých osobností ve věku, ve kterém se dámy matkami standardně nestávají, bývá výsledkem metod umělého oplodnění a často po terapii s darovanými vajíčky,“ zdůrazňuje s tím, že bychom měli mít na paměti, že neznáme kontext a detaily. „Nedomýšlejme si situaci tak, že těhotenství nastalo přirozeně jen proto, že osobnost o něm hovoří jako o samozřejmosti. Je skutečně třeba změnit systém výuky v oblasti reprodukce – nejen poučovat, jak neotěhotnět a jakou používat antikoncepci, ale i jak a kdy nejlépe otěhotnět,“ dodává odborník.

Oddalování těhotenství s sebou nese ještě další rozměr: starší rodiče logicky nebudou moci své děti doprovázet na jejich životní cestě tak dlouho, jak by bylo žádoucí. Na blogu Medistelly najdeme úryvek z knihy Slepičí polévka pro duši, 2. porce:

Můj otec, když mně bylo… 

4 roky: Můj tatínek umí všechno. 

5 let: Můj tatínek toho spoustu ví.

6 let: Můj táta je chytřejší než tvůj táta. 

8 let: Můj táta neví úplně všechno.

10 let: Kdysi dávno, když byl táta dítě, to na světě vypadalo úplně jinak.

12 let: O tom táta pochopitelně nemá ani páru. Je moc starý, aby si vzpomněl na dětství.

14 let: Na otce vůbec nedejte. Je tak staromódní! 

21 let: Otec? Můj bože, ten je tak zoufale mimo.

25 let: O tomhle táta něco málo ví, ale to je pochopitelné, když už je tady hezkých pár let.

30 let: Možná bychom se měli zeptat táty, co si o tom myslí. Vždyť má spoustu zkušeností.

35 let: Neudělám nic, dokud se neporadím s tátou.

40 let: To by mě zajímalo, jak by si s tím poradil táta. Byl tak moudrý a tolik toho zažil.

50 let: Dala bych všechno na světě, kdyby tu teď táta byl a já si s ním o tom mohla popovídat. Škoda, že jsem si dřív víc nevážila toho, co on všechno ví. Mohla jsem se od něj hodně naučit.

V tomto krátkém textu se nachází hodně pravdy. V padesáti letech by člověk dal za popovídání s tátou nebo mámou opravdu všechno na světě. Ale nezřídkakdy to zkrátka už není možné…

Autor: Michaela Kalivodová

Zdroje: https://www.medistella.com/cs/pro-skoly https://b2-inf.eu/ Květy 14/2024