Že silná nadváha zvyšuje riziko rakoviny, to vám řekne každý lékař. Co ale nová analýza dat téměř půl milionu lidí ukázala, to je jiná liga. Skutečný rozsah tohoto spojení jsme roky podceňovali, a to hodně. D
Epidemiolog Hermann Brenner z Německého centra pro výzkum rakoviny (DKFZ) vzal data 458 543 žen a mužů z britské UK Biobank. Sledoval je skoro dvanáct let. Za tu dobu jich přes 50 tisíc dostalo rakovinu. Výsledek: víc než každý desátý případ souvisí s nadbytečným tukem. To je skoro dvakrát víc, než se čekalo.
Kde se stala chyba? Řada nádorů člověku ubere na váze roky předtím, než ho vůbec diagnostikují. V momentě diagnózy tak pacient vypadá štíhlejší, než jaký byl většinu života, a statistika mezi nadváhou a rakovinou pak vychází slabší, než je ve skutečnosti. Jakmile Brennerův tým tohle zohlednil, souvislost najednou vyskočila mnohem výš. A ještě jeden detail stojí za pozornost: u žen vychází riziko silnější než u mužů, a u dospělých pod šedesát je silnější než u seniorů.
„Vzhledem k tomu, že rozšíření nadváhy ve většině zemí dál roste a populace zároveň stárne, počet nádorových onemocnění, které tím jsou způsobené, se pravděpodobně bude v budoucnu dál výrazně zvyšovat. Efektivní strategie prevence a léčby nadváhy by proto mohly k prevenci rakoviny přispět mnohem víc, než se dosud předpokládalo,“ shrnul Brenner.
BMI nestačí. Rozhoduje, kde se tuk usazuje
BMI se stále zohledňuje, ale má díru. Nerozlišuje sval od tuku a vůbec neřeší, kde se tuk usadil. A právě tuk na břiše je ten metabolicky nejaktivnější, nejvíc propojený se záněty a mechanismy, které rakovinu podporují.
Brennerův tým proto přidal ještě obvod pasu a poměr pas-boky. Oba parametry se ukázaly přesnější než samotné BMI. Útrobní tuk se navíc, na rozdíl od toho podkožního, víc pojí s inzulinovou rezistencí, tedy předstupněm cukrovky, a produkuje víc zánětlivých látek typu interleukinů.
VIDEO: Extrémní proměny: Tomáš zhubl 100 kilo váhy a je z něj nový člověk
Dva jednoduché testy, které zvládnete sami
Riziko si spočítáte doma, bez lékaře, ze dvou čísel, a k druhému z nich stačí obyčejný krejčovský metr:
- BMI — hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech. Nad 25 nadváha, nad 30 obezita.
- Obvod pasu — změříte krejčovským metrem v nejužším místě mezi žebry a pánví. Nad 88 cm u žen a nad 102 cm u mužů znamená výrazně vyšší riziko takzvané abdominální obezity. Už nad 80, respektive 94 cm, riziko roste taky.
Obvod pasu ale není neomylný, nezohledňuje tělesnou stavbu, etnický původ ani věk. Berte ho jako orientační vodítko, ne přesnou diagnózu.
Co se dá s rizikem dělat
Genetiku ani věk neovlivníte. Tělesný tuk ale je jeden z mála faktorů, na který dosáhnete. Menší obvod pasu díky jídelníčku, pohybu a úbytku viscerálního tuku riziko měřitelně sníží. Sklapovačky na hluboký útrobní tuk moc nezaberou, lepší je funkční trénink vestoje, který zapojí víc svalů najednou a rozhýbe hluboký stabilizační systém páteře.
Podobný paradox mimochodem funguje i u pánevního dna. I sportovkyně s vyrýsovaným tělem mívají oslabené hluboké svaly, protože kardio pánevní dno samo neposílí, stejně jako štíhlá postava neznamená automaticky málo viscerálního tuku. To, co vidíte v zrcadle, a to, co se děje uvnitř, spolu prostě ne vždycky souhlasí.
Riziko nesnížíte jen jídlem a pohybem. Chronický stres tělu škodí dlouhodobě, a lidé, co se snaží vyhovět úplně všem, na sebe nabalují víc stresu, než tuší. Podobně jako viscerální tuk funguje potichu, dlouho nic neukazuje, a pak se to projeví najednou.
Poslední poznámka na závěr: jde o statistiku napříč populací, ne o osudovou jistotu pro konkrétního člověka. Velký obvod pasu neznamená automaticky rakovinu, je to jen jeden z faktorů, které se sčítají. I tady jde o souhru víc věcí, ne o jeden jasný spínač.
