Rozsáhlý Průvodce přírodními léčivy M. Castlemana uvádí legenda. Kolem roku 1200 př. n. l. se chudý indický chlapec Dživaka vydal studovat k „velkému“ Atréyovi, zakladateli první lékařské školy v Pandžábu. Protože neměl z čeho studium platit, nabídl, že mu místo peněz bude sloužit. Po sedmi letech se zeptal, kdy bude jeho učení završeno. Namísto odpovědi ho Atréya vyslal ven do krajiny s příkazem utrhnout a přinést každou rostlinu, která se mu bude zdát medicínsky neužitečná. Dživaka putoval dlouho světem, až se nakonec vrátil s prázdnýma rukama, smutný, že žádnou neléčivou rostlinu nenašel. Atréya odpověděl: „Teď můžeš, hochu, jít. Znáš už vše, co budeš jako lékař potřebovat.“

Na začátku byla bylina

Počátky přírodního lékařství se ztrácejí v hlubinách věků. Existují však doklady, že už před 60 000 lety používali neandrtálci k lé- čebným účelům řebříček obecný či proskurník lékařský. Prý kopírovali chování zvěře. Nuceni bedlivě pozorovat okolní svět, zjistili, že některá zvířata, jevící se jako nemocná, vyhledávají a konzumují byliny, zdravou zvěří opomíjené. Tak jejich účinky začali zkoumat sami na sobě. A hle – po téhle rostlince polevila bolest, po té se zase dobře spalo, některá bylina měla účinky močopudné apod. Zkušenost učila, co léčí, a co naopak usmrcuje. Koncem minulého století našli archeologové v tajícím ledovci italských Alp mumifikované tělo muže, staré nejméně 5300 let. Neznámý měl u sebe mimo jiné váček se dvěma vzácnými hnětýnkami velikosti ořechu. Badatelé zjistili, že jde o houbu cizopasící na kmenech břízy. Obsahovala projímací kyselinu agarovou a olejovou pryskyřici, která hubí parazity a střevní bakterie. Při pitvě pak v řitním otvoru „ledového muže“ našli vajíčka střevních parazitů –muž se hnětýnkami léčil.

Jak na mořskou nemoc a astma?

Už před 3000 lety pili Číňané pro lepší trávení a proti nevolnosti odvar ze zázvorového kořene. S využitím jejich zkušenosti pak začali Angličané za vlády Alžběty I. vařit stále tak populární zázvorové pivo, droga je dodnes doporučována při mořské nemoci nebo zvracení provázejícím chemoterapii. Po večeři bývalo už v dávných časech doporučeno žvýkat petrželovou nať osvěžující dech – dodnes hlavní ingredienci např. světoznámých pastilek Clorets. Tropické ořechy kolovníku leklého doporučovali naši předkové při onemocnění dýchadel a dnešní coca- -colu někteří lékaři stále volí třeba k omezení astmatických záchvatů dětí. Hluboko do minulosti spadá tradice některých restaurací přidávat hostům k účtu pro lepší trávení mátový bonbón.

Proč se v Egyptě „stávkovalo“?

Aspirin, nejběžnější domácí lék, se kdysi vyráběl z kůry vrby bílé a natě tužebníku. Z nejstarší léčivé rostliny chvojníku čínského lidé už přes 5000 let dělají efedrinové prostředky podávané při nachlazení či zánětech dýchacích cest. Rostlinný původ má i většina laxativ. Výtažek z kopretiny řimbaby je již několik tisíc let indikován při léčbě migrény. V kardiologii je znovu „in“ česnek nebo jeho preparáty, snižující hladinu cholesterolu a mající příznivý dopad na další rizikové faktory vzniku srdečních chorob. Česneku i cibuli přitom přisuzovali největší význam hlavně Egypťa- né, dokonce je vkládali do hrobů faraonů. I otroci na stavbách pyramid měli nárok na pravidelné denní příděly těchto cibulovin, aby byli schopni tvrdé práce. Pokud jim byly dávky kráceny (a stalo se tak pro neúrodu několikrát), pracovat odmítali a „stávkovali“.

Už 4000 let používají chirurgové k rychlejšímu hojení ran kostival. V minulém století rehabilitoval západní svět jinan dvojlaločný, účinný při neduzích provázejících stáří atd.

Recepty z papyrusu

Je pozoruhodné, že různé civilizace, byť od sebe vzdálené tisíce kilometrů, používaly k léčení stejné druhy rostlin, které objevily nezávisle na sobě. Roku 1874 našel německý egyptolog Georg Ebers v Údolí králů u Luxoru dlouhý papyrový svitek starý přes 3500 let a obsahující jeden z nejstarších medicínských textů na světě. Je na něm vyjmenováno přes 500 druhů léčivek a 876 receptů na jejich využití. Podle Michaela Castlemana seznam obsahuje až třetinu léčivých přípravků ze současné západní farmakoterapie! Už v něm se mj. objevuje rada „přikládat plesnivý chléb na rány jako prevence infekce“. Že mnoho současných antibiotik opravdu pochází z plísní, není třeba nijak zdůrazňovat.

Herbář stále aktuální

Po pádu Říma přešlo bylinářství zcela do kompetence katolické církve. V jejích klášterech začali pěstovat stovky druhů bylin k výrobě léčivých likér – v tomto vynikali obzvláště benediktini, kteří zakládali obrovské zahrady zdraví. Nezapomenutelnou postavou tradičního bylinářství je Hildegarda z Bingenu, které se zjevil Bůh, aby jí přikázal sestavovat bylinné léčivé recepty a pečovat o nemocné. I stalo se. Na světě po sobě zanechala řadu pozoruhodných medicínských děl včetně komentovaného herbáře, vycházejícího z vlastních zkušeností. Dodnes je aktuální, stejně jako cenné poznatky dalších bylinářů. Svědčí o tom i skutečnost, že právě tímto směrem se obrací svět i v případě současné pandemie. Indická vláda například v souvislosti s ní zahájila kampaň, podporující obyvatele v posilo- vání imunity. Mezi hlavní doporučení patří časté pití teplé vody, dechová cvičení a meditace 30 minut denně, hojné používání kurkumy, koriandru a česneku, čaj připravený z bazalky, skořice, černého pepře a zázvoru, který lze ještě ochutit citronovou šťávou. V Číně zase vsadili na echinaceu, bezinku, ženšen a zmiňovaný zázvor, který vždy kraloval jak v klasické indické, tak čínské medicíně. Léčebné schopnosti třapatky, jiným názvem echinacea, nezávisle na sobě objevily nejen národy asijské, ale i domorodí Američané. Indiáni jejích účinků využívali pro úlevu od bolesti, proti kašli a horečce i jako prevence proti různým nemocem. O něco později objevili též účinky kopřivy, které v případě příznaků chřipky či dýchacích potíží zdárně využívali již delší dobu v Asii i v Evropě. Všude, kde rostly kokosové ořechy, se v případě zdravotních problémů lidé snažili pít co nejvíce kokosové vody. Teprve mnohem později věda prokázala, že jde o tekutinu nabitou minerály, jako je železo, vápník, draslík a mangan, aminokyseliny, vitaminy B, vitamin C, cytokininy a mnoho dalších živin, které pomáhají zlepšit imunitní zdraví.

Volba pro dvě třetiny lidstva

V Americe nedávno vyšel seznam deseti nejprodávanějších bylinných doplňků stravy, přičemž se ukázalo, že sedm z nich pochází z medicíny původních obyvatel. Indiánská legenda Čerokíů přitom praví: Když se lidé začali příliš množit a lovci zabíjeli stále více zvěře, začala se fauna strachovat o své přežití. Medvědi, jeleni, ptáci a ostatní zvířata se rozhodli seslat na lidstvo choroby, aby omezili lov. Rostliny však toto rozhodnutí považovaly za nespravedlivé, a proto stromy, keře, traviny i květiny daly lidem k dispozici svoji léčivou sílu. Podle odhadu Světové zdravotnické organizace (WHO) se tak dodnes uchylují k bylinám jako léku první volby dvě třetiny světové populace…

Tipy na posílení imunity z celého světa

Ajurvéda

  • Každé ráno snězte 10 mg Chyawanprashe, výživného džemu z unikátní směsi více než 20 bylin a koření, jejímž základem je ovoce amalaki – jeden z nejsilnějších přírodních antioxidantů a zdrojů vitaminu C. 
  • Popíjejte bylinkový čaj Kadha z bazalky, skořice, černého pepře a zázvoru. 
  • Jednou až dvakrát denně si dopřejte „Zlaté mléko“ (půl čajové lžičky kurkumy rozpuštěné ve 150 ml horkého mléka). 
  • Ráno a večer užívejte sezamový či kokosový oleje k proplachování úst a coby kapky do nosu.

Tradiční čínská medicína

  • Čajem z echinacey, považované za nejlepší antivirovou a antibakteriální bylinu, můžete snížit zánět a posílit imunitu. 
  • Podle TCM se většina imunitního systému nachází v našich střevech, přičemž za trávicí funkce je zodpovědná zejména slezina. Ta je spojena se žlutou barvou. Žlutá jídla ji pomáhají vyživovat, zlepšovat zdraví střev a posilovat imunitu. Nejlepší jsou kurkuma, zázvor, dýně či sladké brambory. 
  • Zlaté mléko, viz ajurvéda.

Japonská medicína

  • Matcha je léčitelský poklad plný antioxidantů – má jich prý až 137krát více než jiné druhy zeleného čaje. Její blahodárné účinky objevil jeden japonský buddhistický mnich už v roce 1191. 
  • Z léčivých potravin sázejí Japonci např. na miso coby skvělý zdroj probiotik a prospěšných bakterií, které zvyšují zdraví střev a posilují imunitní systém. Miso má také vysoký obsah bílkovin a minerálů.
  • Coby skutečnou vitaminovou bombu pak doporučují výrobky z yuzu, japonského citrusu (něco mezi jemným citronem a ostrým grapefruitem).

Medicína domorodých Američanů

  • Chřipkové obtíže doporučují léčit ostružinovým kořenem smíchaným s medem nebo javorovým sirupem.
  • Součástí tradiční indiánské medicíny je neodmyslitelně orobinec, používaný léčiteli k terapii zánětů a dýchacích potíží. Orobinci se v některých zdejších jazycích říká „supermarket z bažiny“, protože ho lze použít do mnoha pokrmů.
  • Nedají dopustit na šalvěj, která bývala pro mnoho kmenů posvátná. Předpokládalo se, že vládne účinnou očistnou energií a brání tělo před vším negativním.

Africká medicína

  • V mnoha částech Afriky jsou bylinky stále nejdostupnější terapií. Nedávný průzkum ukázal, že například v Etiopii používá bylinnou léčbu 90 % obyvatelstva.
  • Aloe kapská patří ke třem léčivým druhům aloe a v Africe to dobře vědí. Je zdejším terapeutickým klenotem. Používá se od nepaměti a je jednou z mála rostlin zobrazovaných už na skalních malbách. Místní nedají dopustit na její antioxidační, protizánětlivé, antimikrobiální a protirakovinné vlastnosti.

Zajímavé „léky první volby“ babiček z celého světa aneb Z generace na generaci

Umeboshi jsou japonské švestky, prý doslova elektrárna na výrobu lidské energie. Nejlépe ugrilované, zalité horkým zeleným čajem. Také zázvor, citron a med zalité horkou vodou. (Japonsko)

Nápoj z čerstvého česneku jako přírodní antibiotikum, vdechování směsi kurkumy a převařené vody při ucpaném nosu, směs medu a černého pepře při kašli. (Jižní Afrika)

Dvě polévkové lžíce cizrny a divizny, odstáté 30 minut v litru vroucí vody. Pije se teplé, jeden šálek každé tři hodiny. (rada indiánských babiček z jižní Montany)

Karamelový nápoj na zmírnění kašle a zánětu průdušek – pomalu rozpustit 3 lžíce cukru, přidat šálek mléka a míchat na mírném ohni. Pít nejlépe horké. Na nachlazení a zimnici působí nápoj v obměně – rozpusťte cukr, přidejte pák kapek vody, šálek slivovice a horké vypijte. (Srbsko)

Směs drceného česneku, bobkových listů a hrubě mletého muškátového oříšku přikládat k nosu a vdechovat. (domorodci z oblasti Tayrona, Kolumbie)

Směs sušených fíků, heřmánku, fenyklu, citronové a jablkové kůry povařit ve vodě, přidat med a usrkávat po celý den. (Itálie)

Nakrájet půlku červené cibule, nastrouhat zázvor, přidat dva nasekané stroužky česneku a dvě lžíce medu.

Nechat přes noc odpočívat a vždy ráno a večer vzít dvě lžíce. (Argentina)

V misce nastrouhat muškátový oříšek, přidat špetku karibského rumu a eukalyptového oleje. Promíchat a zahřát v mikrovlnné troubě. Poté potírat oblasti hrudníku, zad a dokonce i chodidel! (Trinidad)

Čertovo lejno je noční můra mnoha Arabů či Indů. Silný zápach a hořká chuť prostředku získaného ze sekrečních kanálků kořene rostliny však neodradily lidi dodnes. Léčivé účinky této pryskyřice jsou prý úžasné. (Saúdská Arábie)

Do tradičního horkého citronového nápoje s medem přidat snítku tymiánu, která uleví od bolesti v krku. Při viróze vsadit na bezinky, protože zabíjejí nejvíce kmenů chřipky. (Austrálie)

Výtažek z kopretiny řimbaby je již několik tisíc let indikován při léčbě migrény.

Autorka: Judita Bednářová
Zdroje: Květy 50/2020 https://www.researchgate.net/publication/341987675_Japanese_Sour_Salted_Plums_-_Umeboshi_and_Health