Jakou souvislost mají psychika a srdce? Dnes se občas hovoří i o „oboru“ psychokardiologie. Jakou vlastně roli může hrát psychika v etiopatogenezi kardiovaskulárních chorob?

Tělo a mysl jsou dvě rozdílné entity, které však spolu stále neustále interagují, vzájemně na sebe působí a ovlivňují se. Mysl je něčím více než pouhým „produktem“ mozkových funkcí, ale spíše něčím, co může ovlivňovat tělesné procesy a způsobovat změny v těle.

Jaké?

Například při prožívání silného emocionálního stresu dochází k uvolnění hormonů, které ovlivňují srdeční činnost a krevní tlak. Psychika a srdce jsou tedy vzájemně propojené a psychika může srdce významně ovlivňovat, se všemi důsledky pro jeho hlavní funkce. Psychika zahrnuje myšlení, vnímání, emoce, pocity, myšlenky, paměť a podobné duševní procesy. Tyto psychické procesy pak ovlivňují chování, jednání, prožívání, zkrátka všechny naše interakce s okolním světem. Emoce a komplexnější city, jako je například láska, pocit štěstí, nebo naopak stres nebo úzkost, mají větší či menší vliv na fyziologické funkce těla, včetně srdce. Chronický stres tak může, mimo jiné, způsobit zvýšení krevního tlaku, změny prokrvení srdeční svaloviny a riziko srdečních onemocnění. Vliv emočního stavu na srdeční zdraví potvrzují četné vědecké studie. Pozitivní emoce jsou spojeny s nižším rizikem srdečních onemocnění, zatímco negativní emoce jako úzkost a deprese jsou spojeny s vyšším rizikem srdečních onemocnění.

Zdroj: Youtube

Od nepaměti je srdce spojováno právě s výraznými emočními situacemi (zlomilo se mi srdce, srdce mi může vyskočit z hrudi apod.) Jaké riziko představují výrazné stresové situace pro jinak zdravé srdce?

Stresové situace mohou mít na srdce několik negativních dopadů. Při silném stresu se uvolňuje větší množství hormonů, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony mohou způsobit zúžení cév a zvýšení krevního tlaku, což může způsobit zvýšené riziko srdečních chorob, jako je ischemická choroba srdeční, srdeční infarkt nebo arytmie. Kromě toho mohou stresové situace vést ke zvýšenému napětí svalů, tím zhoršení jejich prokrvení a dalšímu zvýšení krevního tlaku. Tyto změny jsou nebezpečné hlavně při dlouhodobém působení stresu, který navíc vede i k různým behaviorálním projevům, například k tendenci konzumovat nezdravé potraviny, nadměrně pít alkohol, kávu, kouřit, což vše může ještě zhoršovat zdraví srdce.

Máte pravdu, v češtině existuje mnoho různých slovních spojení, které vyjadřují vliv psychiky na různé tělesné funkce, mnoho se jich týká srdce. Některé velmi expresivně popisují pocity, které máme při zvýšení frekvence srdeční, při nepravidelnostech srdečního rytmu a podobně. Výraz zlomené srdce odkazuje ale i k závažnému stavu akutního onemocnění srdce.

Pokud jde o „zlomené srdce“, pak o syndromu zlomeného srdce se hovoří i jako o diagnóze. Jaké jsou její projevy, nejčastější důvody a možná rizika?

Toto slovní spojení se používá i pro velmi závažný akutní stav, které se také nazývá Tako-tsubo syndrom. Jde velmi vzácné onemocnění, o jehož etiologii se zatím moc neví. Patrně souvisí s masivním vyplavením hormonu adrenalinu a noradrenalinu, které svým účinkem paralyzují svalovinu srdeční komory, která pak těžko zvládá svoji základní funkci pumpovat krev do těla.

Symptomy syndromu zlomeného srdce jsou obvykle náhlé a mohou zahrnovat bolest na hrudi, dušnost, nepravidelný srdeční tep, závratě, ztrátu vědomí nebo dokonce až příznaky srdeční selhání a rozvoj tak zvaného kardiogenního šoku, který může končit i smrtí. Syndrom zlomeného srdce může být takto nebezpečný hlavně u lidí s předchozím srdečním onemocněním.

Jaké jsou hlavní příčiny tohoto onemocnění?

Příčiny rozvoje tohoto syndromu nejsou zcela jasné, ale existuje řada faktorů, které mohou hrát roli při jeho vzniku. K emocionální faktorům může patřit smutek při ztrátě milovaného člověka, zážitek násilí, nehoda, rozsáhlé přírodní katastrofy či jiné, podobně intenzivní traumatické zážitky. Existují také další rizika spojená se syndromem zlomeného srdce. Kromě již zmíněných kardiálních potíží je známo, že více náchylné k tomuto syndromu jsou starší lidé, s vysokým krevním tlakem, vysokým hladinami cholesterolu nebo diabetem. Některé studie také naznačují, že ženy jsou náchylnější k syndromu zlomeného srdce více než muži.

Často bývají přivoláni záchranáři k podezření na infarkt, ale u pacienta je nakonec konstatována panická ataka, stav velké úzkosti, akutní stresová situace. EKG na žádné postižení ve smyslu třeba aterosklerotickém neukáže. Může v takové chvíli člověk poznat, zda jde „pouze“ o stav výrazné psychické nouze nebo srdeční příhodu?

Je velmi obtížné rozlišit, zda jde o panickou ataku nebo infarkt myokardu pouze na základě příznaků a symptomů. Některé příznaky jsou společné pro oba stavy, jako je například bolest na hrudi, bušení srdce, pocení, závratě a pocit dušnosti, intenzivní úzkost. Je proto důležité, aby byl pacient, zvláště při první epizodě takových potíží, nejprve vyšetřen zdravotnickými odborníky, kteří mohou provedením EKG a dalších testů diagnostikovat či vyloučit kardiální příhodu. Pokud vyšetření neprokáže žádné somatické onemocnění, srdce i cévy jsou zdravé, je možné při dalších takových záchvatech akutních potíží předpokládat, že jde o náhlé a intenzivní pocity úzkosti, strachu a paniky. Odborník se může orientovat i podle okolností vzniku potíží a dalších znaků.

I když se ale ukáže, že jde o panickou ataku a nikoli o infarkt myokardu, jedná se stále o závažný stav, který vyžaduje pozornost a léčbu. Lidé trpící panickými atakami mají často kvalitu života velmi omezenou a onemocnění jim výrazně zasahuje do každodenního života. Proto je důležité, aby byla tato porucha diagnostikována a léčena. K odstranění symptomů je možné použít léky a ke kauzálnímu léčení je vhodná psychoterapie.

Zdroj: časopis Květy, MUDr. Jaromír Kabát (primář Psychosomatické kliniky v Praze)