V rozhovoru s profesorem Martinem Haluzíkem, významným diabetologem a obezitologem, jsme narazili i na téma poporodních kil. Stížnosti na postavu „po dětech“ jsou jedním z nejčastějších stesků žen. Zeptali jsme se ho, zda je ono tloustnutí po dětech nějak vědecky doložené.

„Myslím, že je to někdy trošku výmluva, ale na druhou stranu nám mužům se to v tomto případě lehce mluví,“ usmívá se chápavě sympatický lékař. „Skutečně není dané, že žena po dětech musí přibrat a už nezhubnout, ale hodně záleží na tom, jak vypadá období po porodu. Asi to nejdůležitější je, že se velmi výrazně změní životní styl. Velkou roli hraje nedostatek spánku. Když máme dlouhodobý deficit, je riziko obezity mnohem větší. Stres, obavy o dítě, více práce –hodně záleží i na tom, jak si to ta žena dokáže zorganizovat, jak jí pomůže partner nebo rodina. Pokud je v nějaké špatné situaci, nemá prostor ani sílu, aby udělala ještě něco pro sebe, je to velmi rizikové období. Zvlášť u žen, které už předtím měly tendenci přibírat,“ vysvětluje.

Když už jsme byli u mateřského tématu, nemohli jsme opomenout další takový těhotenský strašák – gestační diabetes, tedy těhotenskou cukrovku. Kromě toho, že je velmi nebezpečná pro dítě, řeší se velmi přísnou dietou, která v kombinaci s těhotenskými chutěmi a zejména nechutěmi bývá velmi nepříjemná. Naprostý zákaz sladkostí doplňuje i vynechání bílé mouky, rýže, brambor, těstovin, ale překvapivě i ořechů a částečně také ovoce. Rovněž dia výrobky jsou ze hry. Jak je to možné, když si běžný cukrovkář může výměnou za sportovní aktivitu dát i dort, jak profesor Haluzík řekl v rozhovoru pro dubnovou Kondici?

„Velký rozdíl je v motivaci pacientek s těhotenskou cukrovkou, ale i v časovém intervalu, kdy je potřeba s tím něco udělat. Pokud se žena dva nebo tři měsíce nebude chovat, jak má, může to mít dlouhodobé následky pro její dítě,“ vysvětluje diabetolog. Těhotenská cukrovka způsobuje rychlý růst plodu v děloze, ale vnitřní orgány se nemusí stihnout vyvinout a dítě po porodu potřebuje nejčastěji podporu dýchání. S velkou hmotností dětí jsou spojené i komplikace při porodu, které mohou vést k trvalému poškození dítěte (od mozkových dysfunkcí až po obrnu) i závažnému poranění matky. Neméně zásadní je i riziko hypoglykemického šoku po odpojení od vysokých dávek cukru z matčiny krve – ten může končit i ztrátou vědomí dítěte. Děti žen s neléčenou cukrovkou také mají větší sklon k obezitě nebo rozvoji cukrovky 2. typu v pozdějším věku. Krajním nebezpečím je i úmrtí plodu v děloze ještě před porodem. Důvodů, proč svou cukrovku řešit, mají maminky víc než dost.

„Proto v tomto případě chceme, aby hodnoty glykemie byly perfektní v horizontu několika dnů a předešlo se všem komplikacím. Tím, že je to krátkodobé (těhotenská cukrovka mizí s ukončením těhotenství), ženy vědí, že jde o omezení na přechodnou dobu, a jsou velmi motivované. To vídáme třeba u pacientek s cukrovkou 1. typu, které se velmi obtížně daří zkompenzovat, když chodí do běžné diabetologické poradny, ale ve chvíli, kdy chtějí otěhotnět nebo otěhotní, začnou jako zázrakem dělat všechno, co mají, a vše se výrazně zlepší,“ slibuje lékař. Dodává, že dietou by bylo možné zvládnout i cukrovku 2. typu, nemoc typickou pro střední a vyšší věk. Bohužel sebedisciplína v téhle kategorii, která už nese zodpovědnost jen sama za sebe, poněkud kulhá.

Zdroj: IKEM