O tom, že sliny jsou významným preventivním prostředkem zubního kazu, se obecně ví. Podílejí se na odstraňování zbytků potravy, odumřelých buněk, bakterií, brání vytváření zubního plaku… Čím jich je víc, tím lépe. Ostatně i proto někteří stomatologové doporučují žvýkačky stimulující tvorbu slin. Jejich význam ale zdaleka nekončí u zubů.
Dezinfikují i tlumí bolest
Lidský organismus denně vyloučí kolem 0,5 až 1,6 litru slin, které se tvoří ve velkých a malých slinných žlázách. Jejich množství je výrazně individuální, závisí mj. na sluchových, zrakových a chuťových podnětech, žvýkacích pohybech a mnoha dalších okolnostech. Produkce se prudce zvýší, když vás do nosu udeří třeba pach linoucí se ze stánku s grilovanými kuřaty nebo když se zakousnete do citronu. To podle odborníků zvýší produkci slin až desetinásobně.
„Když jsme byli malí, ne nadarmo jsme si olizovali odřeniny nebo jiné rány, které jsme si způsobili při dovádění na hřišti. Tato tělní tekutina působí antibakteriálně, antivirově, a dokonce i protiplísňově. Dalo by se říci, že sliny jsou jakousi přírodní dezinfekcí, která mimo jiné podporuje hojení ran,“ tvrdí například doktor Reinhard Gruber, profesor orální biologie na MedUni ve Vídni. „Faktem také je, že v ústech se rány hojí mnohem rychleji než ty na kůži, a také se v puse tvoří méně jizevnaté tkáně.“ Odborník zároveň poukazuje na výsledky poněkud krutého výzkumu, k němuž byli využiti potkani. Pokusy ukázaly, že zvířatům, jimž byly chirurgicky vyjmuty slinné žlázy, se rány hojily výrazně pomaleji.
Sliny také podporují mechanismus srážení krve. Enzym lysozym zase účinně pomáhá v obraně proti infekci. A věděli jste, že lidské sliny obsahují látku tlumící bolest? Její název zní opiorfin a je až šestkrát silnější než morfium. Není proto divu, že olizování ran je u lidí a mnoha dalších živočichů často první instinktivní reakcí, když se zraní.
Plivni na nemocného
O významu slin při hojení ran existuje mnoho legend. O svaté Magdaléně de Pazzi se traduje, že v roce 1589 vyléčila jakousi jeptišku z dlouhodobého mučivého soužení s boláky a strupy tím, že jí olizovala postižené končetiny. Římský císař Vespasianus měl zase slinami navrátit zrak slepci v Alexandrii. Plivání do očí jako prostředek proti slepotě ostatně zmiňuje i Bible a staří Římané (podle některých zdrojů prý úspěšně) plivali na oběti epileptického záchvatu. Terapeutické schopnosti slin chválí ve své encyklopedii Naturalis historia Plinius starší a této myšlenky se drželi medikusové po dlouhá staletí.
Ještě v polovině 19. století lékařský učenec Nicholas Robinson podle knihy profesora patologie Franka Gonzaleze-Crussi The Body Fantastic doporučoval potírat zanícená oční víčka směsí z chleba a slin.
Glorifikace této tělní tekutiny však časem přecházela naopak až v opovrhování. Co ostatně může být větším znakem pohrdání než plivnout někomu do tváře? Za nechutnost je logicky považováno i plivání na zem, byť v minulosti se mnoho společností neobešlo bez všudypřítomných plivátek. Tento trend utnulo až šíření tuberkulózy na přelomu 19. a 20. století, následná chřipková pandemie a četná prohlášení vědců, že plivání přispívá k roznášení bacilů a nemocí.
V mnoha zemích začaly na veřejnosti přibývat nápisy zakazující plivání, někdy požehnané i zákonem. V některých kulturách však plivání kdekoliv a kamkoliv zůstává stále akceptovatelné a nikdo se nad ním příliš nepozastavuje. Například Ross Coomber, profesor sociologie na Plymouthské univerzitě ve Velké Británii, před časem realizoval mezinárodní průzkum plivání a zjistil, že tři nejvíce plivající národy jsou Indové, Jihokorejci a Číňané.
Zdraví poznáš ze sliny
V poslední době však význam slin z vědeckého hlediska opět stoupá. Biomedicínští odborníci se soustřeďují na jejich diagnostický potenciál, který ostatně vstoupil ve všeobecnou známost během nedávné pandemie onemocnění covid-19. Koronavirus ovšem není jediný patogen, který lze ve slinách prokázat. Tato tělní tekutina je stále více vnímána jako možné „okno“ do stavu lidského organismu a podle mnoha odborníků by se do budoucna mohla v některých případech stát mnohem informativnější než vzorky moče, ba dokonce krve. Znamená to, že biomedicínská analýza slin může v budoucnu představovat mimořádný pokrok v přesné diagnostice celé řady chorob.
Už nyní dokážou testy ze slin podle Ing. Jakuba Mináře ze sítě laboratoří Spadia odhalit poruchy v hormonální oblasti, které můžou souviset s onkologickým onemocněním, také můžou pomoci při detekci deficitu např. trávicích enzymů. „Běžně se sliny používají pro stanovení hladiny hormonů, třeba kortizolu, pro potvrzení Cushingova syndromu. Je to taky materiál vhodný pro stanovení návykových látek. Tyto analytické testy využívají dopravní policisté při rutinních kontrolách řidičů. Samozřejmě je pak důležité ověřit pozitivní výsledky vyšetřením krve. S nástupem covidu se oprášila genetická stanovení ze slin různých virových onemocnění. Nesmíme opomenout taky lidskou DNA ve slinách, která se používá pro identifikaci osob již několik let, a to pomocí stěru z úst. Nutné je však podotknout, že pro tyto genetické testy je vždy nutné získat informovaný souhlas testovaného,“ uvádí odborník s tím, že diagnostika ze slin má své nepochybné přednosti, ale i překážky.
„Velkou a zásadní výhodou testu ze slin je jejich neinvazivní odběr. Jednodušší práce je tak s dětmi ve věku tři až šest let, které se často bojí odběru krve, ale cumlání tamponu dobře snášejí. Naopak pro ty nejmenší je to nevýhodné, protože mohou tampon pro odběr slin spolknout,“ vysvětluje Jakub Minář, podle něhož je potenciál měřit různé prvky ve slinách velký, přesto zůstává omezený hlavně kvůli nižší koncentraci měřených látek, než je v krvi (třeba nižší virové náloži). „Nepochybně je taky omezující menší množství slin v jednom odběru oproti krvi,“ dodává.
Autismus, diabetes, úzkost
Steven Hicks, lékař z americké Pennsylvania State College of Medicine, se v posledních letech zabýval diagnostikou ze slin v případě otřesu mozku. Výsledky výzkumu jeho tým publikoval v odborném magazínu International Journal of Molecular Sciences. Byl to právě on, kdo začal pracovat na teorii možného odhalení autismu stejnou cestou. Vychází přitom ze skutečnosti, že u této vývojové poruchy sehrávají významnou roli genetické faktory a vliv může mít i střevní mikrobiom. Steven Hicks použil sliny k testování mikrobiomu v ústech a zjistil, že výsledky autistických dětí se od hodnot zdravých vrstevníků liší. Největší potenciální přínos orálního testování by v tomto případě spočíval v co nejčasnější diagnóze autismu, tedy i co nejčasnější terapii.
Podle dalších zdrojů mohou sliny pomoci diagnostikovat diabetes 1. typu. Brazilští vědci zase ne- dávno prokázali, jak může kyselina močová ve slinách pomoci odhadnout hromadění tělesného tuku u dospívajících. Podobný diagnostický potenciál slin spatřují vědci i v měření hladiny úzkosti.
Aby brokolice chutnala
Zkoumání významu slin má mnohem širší souvislosti. Lepší pochopení například toho, jak ovlivňují chuť, by podle odborníků mohlo otevřít nové způsoby, jak posouvat chuťové preference směrem ke zdravým potravinám. Jejich složení se totiž liší člověk od člověka a s tím částečně souvisí i výběr jídla. Alespoň to tvrdí Ann-Marie Torregrossa, behaviorální neurovědkyně z americké univerzity v Buffalu.
„Sliny se mísí s jídlem a teprve tato směs přináší výslednou chuť,“ říká Lissa Davisová, vědkyně z Univerzity v Oregonu v USA, zabývající se stravovacími zvyklostmi. Řada lidí se například vyhýbá mnoha druhům zeleniny, protože v nich vnímají nelibou hořkost. „Značná část jedovatých rostlin je hořká, takže se u lidí zřejmě vyvinuly orální receptory, které nás upozorňují na hořkost, abychom se vyhnuli potenciálním jedům,“ naznačuje Lissa Davisová. Ona, stejně jako někteří další vědci, hledá odpovědi na otázky, proč někdo vnímá podobné chutě intenzivněji, a zda by bylo možné tyto vjemy změnit. Klíčem může být poznatek, že náš organismus mění složení bílkovin ve slinách v reakci na to, co pravidelně jíme nebo pijeme, takže pokud často konzumujeme hořkou zeleninu, časem si na ni zvykneme, a konzumace se tak stává stále příjemnější.
V jednom experimentu Ann-Marie Torregrossa zkusila přenést sliny odebrané krysám, které byly zvyklé jíst hořkou stravu, do tlam hlodavců, kteří na tuto chuť uvyklí nebyli. Ti se touto „transplantací“ stali k hořké potravě podstatně tolerantnějšími.
Vědci jsou přesvědčeni, že pokud by se výzkum tímto směrem posunul, případně kdyby na jeho základě bylo vytvořeno aditivum ovlivňující změnu slin, mohlo by to významně podpořit zdravější stravování dětí i dospělých.
JE LIBO SPREJ, NEBO GEL?
Do lékárny pro sliny
Podobně jako si můžeme koupit „umělé slzy“, existuje i něco jako „umělé sliny“. Zázrak, který navrátí vlhkost do suchých úst, existuje jak ve formě spreje, tak gelu, který dokáže vyvolat množství slin až o 200 procent. Účinně pomáhá jak nemocným s poruchou tvorby slin, tak silným kuřákům, diabetikům nebo seniorům, zkrátka všem, kteří trpí jejich sníženou produkcí.
Naopak při tzv. hypersalivaci organismus produkuje slin příliš, takže v některých případech je postižený ani nestačí polykat. V tomto případě může pomoci botulotoxin.
NEPŘÍLIŠ ZNÁMÁ KOLIKA
Kámen, kam se podíváš
Ledvinový kamínek dokáže člověku udělat peklo a žlučníkový stejně tak. Koliku však může způsobit i kámen slinný. Podobně jako jiné typy kamenů se i ty ve slinných žlázách tvoří, když se minerály fosforečnanu vápenatého, hořčíku nebo uhličitanu nahromadí a vytvoří usazeniny. Pokud je kamínek malý a neucpává vývod, nemusí způsobovat žádné problémy. V opačném případě může vyvolat záchvatovitou bolest, otoky, zánět, sníženou produkci slin.
Terapeutických možností je víc. Kamínek lze odstranit pomocí sondy nebo tzv. sialoendoskopie – endoskopu, na jehož konci je kamera a světlo. Lékaři hadičku postupně zavádějí do vývodu slinné žlázy, a pokud je kámen viditelný, k jeho uchopení použijí malý košíček či klepítka vysunutá ze špičky endoskopu. Pokud je kámen velký, je možné ho nejdříve „rozbít“ a poté postupně vytáhnout jednotlivé kousky. Někdy je dokonce nutný chirurgický zákrok, známý je i postup, kdy se kámen rozbíjí pomocí rázové vlny. Pokud se ve slinné žláze vytvářejí kameny opakovaně, lze ji odstranit celou.
Zdroje:
Květy 23/11