Pověst piva je v Česku téměř bez poskvrnky – jde o nejlepší ionťák, dobře se po něm tráví, skvěle se u něj povídá, nic neosvěží jako půllitr dobře chlazeného piva. Na pivo se jezdí do České republiky i ze zahraničí. A ruku na srdce: chutnalo vám pivo v nějaké jiné zemi víc? Problémem ovšem je, že je to nápoj alkoholický a velmi kalorický. Ne nadarmo se mluví o pivních pupcích nebo o legendárním stavu „místo mozku z piva kostku“.
Množství piva, které dokážeme průměrně a zcela společensky přijatelně zkonzumovat, nám sice svět skutečně často závidí, ovšem obyvatele vyspělých zemí nepřestává udivovat. U nás zcela nevinná věta „Zajdeme na pivo?“ může třeba v Anglii nebo USA zavánět problémem s alkoholem. A bohužel další smutnou pravdou o pivu v Česku je, že s alkoholem problém máme. Ano, můžeme se dále zaklínat tím, že Poláci či Rusové se v podobné míře prolévají vodkou, nicméně smutným faktem zůstává, že být v tuzemsku abstinentem není vůbec lehké.
Ačkoliv adiktologovi neustále opakují, že konzumace alkoholu tělu nijak neprospívá, slýcháváme i z úst některých lékařů doporučení, abychom trávení podpořili „plzničkou“, na dobré spaní si dali panáka nebo že sklenka červeného večer udělá s naší krvetvorbou divy. „To jsou skutečně jen mýty. Protože spousta těchto pozitivních účinků vzniká buď hodně jednostranným pohledem – když si dáte skleničku červeného, tak to třeba nějak pozitivně může ovlivnit srdce; ale vy pořád máte v těle játra, ledviny, mozek, žaludek a všechny další orgány, kterým to v tu chvíli nepomáhá,“ řekla v rozhovoru pro časopis Kondice v únoru 2020 adiktoložka Kristýna Fišerová.
Když se na trhu objevila ovocná piva, velmi rychle si získala pověst chutné a zdravější alternativy piva. Mají příjemnou chuť, jejich cena se srovnatelná s levným pivem (odpadá tak argument, že pivo piju, protože nic levnějšího na nápojovém lístku nenajdu) a obsahují jen nízké procento alkoholu. Nebo dokonce vůbec žádný. A za takových podmínek se z toho může stát nápoj vhodný i pro děti. Nebo ne?
Rozhodně ne! Shodují se odborníci napříč obory. „I když je obsah alkoholu skutečně nízký, alkohol tam je a dítě je k němu více senzitivní. Zároveň se také normalizuje chuť. Takže pokud je dítě zvyklé pít pivo, i když nealko, normalizuje se celé pití piva a alkoholických nápojů,“ shrnula problém v citovaném rozhovoru Kristýna Fišerová. Její slova potvrdil i aktuální výzkum společnosti Nielsen Admosphere, ve kterém odpovídalo 423 dětí. „Ochucené pivní nápoje podle výzkumu alespoň někdy pije téměř polovina (47 %) dětí ve věku 6–10 let. Mezi dětmi ve věku 11–14 let jde dokonce cca o dvě třetiny (64 %) dotazovaných. Minimálně několikrát měsíčně je pije 16 % dětí ve věku 6-10 let a 30 % dětí ve věku 11-14 let,“ shrnuje výsledky společné tiskové prohlášení neziskové organizace Suchej únor a neziskové spotřebitelské organizace dTest, které se spojily v kampani Nechmel děti.
Alarmující je, že rodiče dětí si často ani neuvědomují, v jakém množství a jak často ochucená piva děti konzumují. Například rodiče věkové kategorie 3-10 let se pouze v 15 % případů přiznali k tomu, že jejich děti tyto nápoje pijí. Jenže děti samotné alespoň občasné pití ovocných piv uváděly v polovině případů. Stejně tak u dětí starších si pití nealko piv nezletilými dětmi uvědomovala jen třetina rodičů, zatímco reálně je pije 64 % dětí od 11 do 14 let.
Na co kampaň Nechmel děti upozorňuje také, je velmi obtížná orientace v tom, které nápoje jsou nealkoholické, a které alkohol v nízkém procentu obsahují. I pro dospělé to vyžaduje velkou míru pozornosti, protože etikety jsou velmi podobné a jasnou informaci se dočtete až ve složení. Děti tento fakt často neřeší a ochucená piva považují spíše za limonády. Obsah alkoholu tím pádem vůbec neřeší. „Řádně rozeznávat alko a nealko varianty těchto nápojů jsou schopné jen 3 z 10 mladších a 5 z 10 starších dětí,“ uvádí tiskové prohlášení kampaně Nechmel děti.
Bylo by řešením hlídáním obsah alkoholu? Vracíme se opět ke slovům Kristýny Fišerové: NE! Ovocná piva hořkou složku chuti piva klasického obsahují. Vytvářejí normu chuti, přejít na pivo běžné je pak pro jedince velmi snadné. A že to udělají až po 18. narozeninách? Velmi naivní představa. „V klinické praxi rodiče přicházejí s dospívajícími a přejí si, abychom jim dítě ‚spravili‘, aby jejich dítě nepilo. Po 10 letech, co bezstarostně konzumovalo alkoholické či nízkoalkoholické nápoje podávané rodiči, se z dospívajícího má stát abstinent,” komentuje pro kampaň problematiku Helena Horálek z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice.
Zdroj: Kondice.cz, www.nechmeldeti.cz
