Strava dítěte je důležitá nejen proto, že sportuje, ale zejména proto, že roste. Jídelníček by měl obsahovat dostatek energie, ale i makro (sacharidy, bílkoviny, tuky) a mikroživin (vitamíny a minerální látky), jak uvádí Skalská.

Před časem jsem se setkala s názorem, že rodič dá dítě do sportovního kroužku, odveze ho tam a tím má pro sebe jaksi splněno a výživu už příliš neřeší – protože na to není čas. Vnímáte to podobně?

Hodně záleží na typu sportu a na sportovní anamnéze rodičů – jinak k tomu přistupují ti, kteří sami sportovali. Pak také záleží na intenzitě, s jakou dítě sport dělá. Dítě často pravidelně sportuje, ale jedná se o pouze o jednostranný sport jako například hokej, na který ho rodič vozí autem. Dítě je převáženo z místa na místo a málo chodí. A chůze je důležitá spontánní rutinní aktivita, která by neměla chybět. Tohle je obecně problém hlavně větších měst. V menší městech si dítě na kroužek často dojde pěšky nebo chodí i samo do školy. Díky tomu má více spontánního pohybu. A ohledně výživy: úzkostlivější rodiče řeší stravu už u pěti, šestiletých dětí s představou, že z nich budou příští hokejisté v NHL. V tomto věku má být ale pohybová aktivita hlavně formou hry bez zbytečné tlaku na výkon. Opačný extrém je, že šestnáctiletí kluci přijdou z menšího města do tréninkových středisek v Praze a živí se párky v rohlíku, protože si neumí uvařit.

Dá se tedy říct, od jak velkého sportovního vytížení by měl rodič začít více řešit i výživu dítěte?

Výživa u rostoucího dítěte by se měla řešit vždy. Pravidlo je, že pokud dítě 4x týdně sportuje a o víkendu má ještě zápas, je třeba jeho jídelníčku věnovat větší pozornost. Když si jde třikrát týdně někam kopnout, tam není nastavení sportovního jídelníčku nijak zásadní. Pokud se ovšem u malého sportovce stane, že je najednou více unavený, má častěji infekce horních cest dýchacích, zhoršuje se mu prospěch ve škole nebo špatně spí, tak první, co bych zkontrolovala poté, co se vyloučí nějaké onemocnění, je, zda jeho jídelníček obsahuje dostatek živin a zda dítě má dostatek odpočinku.

Někdo to ale zase řeší příliš.

Výjimkou jsou extrémní sporty jako gymnastika nebo krasobruslení, kde se musí s osvojením si zásad sportovní výživy začínat dříve. Více správnou výživu řeší dívky, u kterých pak bývají i častější poruchy příjmu potravy. Nicméně je nutné zdůraznit, že poruchy příjmu potravy se v poměru 1:10 nevyhýbají ani chlapcům. Zejména po období COVIDu se nám nárůst poruch příjmu potravy u dospívajících výrazně navýšil.

Zdroj: www.profitinstitut.cz